Boro Vukmirović (1. srpna 1912 Bracigovo u Plovdivu – 10. dubna 1943 Landovica u Prizrenu) byl jeden z jugoslávských partyzánů v Kosovu, srbské národnosti. Spolu s Ramizem Sadiku byl považován za symbol bratrství a jednoty na území Kosova v dobách socialistické Jugoslávie.
Biografie Boro Vukmirović se narodil dne 1. srpna 1912 ve vesnici Bracigovo na území dnešního Bulharska. Jeho otec Nikola byl původem z Černé Hory z oblasti Rijeka Crnojevića a účastnil se Ilindenského povstání v roce 1903. Po jeho pádu byl vězněn Turky a vrátil se zpět do Bulharska, měl tři syny (Radomira Radetu, Borislava Boru a Andrije Andru). V roce 1914 se celá rodina přestěhovala do města Peć v západním Kosovu, kde Boro chodil na základní školu a následně na gymnázium. Po jeho dokončení měl chodit na školu v Prizrenu, nicméně rodina neměla dostatek finančních prostředků, a tak musel Boro pracovat jako dělník, a to jak v Peći tak i jinde na území Kosova, které bylo součástí srbského království.
Vojenskou službu sloužil v délce trvání jednoho roku ve městě Kikinda na území dnešní Vojvodiny.
Po skončení první světové války se Boro přidal ke komunistům. Do SKOJ vstoupil v roce 1932 a do komunistické strany, která v Jugoslávii působila v ilegalitě, potom o rok později. Sekretářem místního odboru Komunistické strany v Peći se stal hned o rok později. Byl často zatýkán a stíhán policií. V Peći byl ve vězení v roce 1935 a souzen byl rovněž před státním soudem na ochranu státu. Pro nedostatek důkazů byl osvobozen. Organizoval různé stávky a demonstrace na území Kosova v předvečer vypuknutí druhé světové války. Mluvil např. s dělníky, kteří budovali silnici v Rugovské soutěsce.
Po rozhoření konfliktu pokračoval ve své politické činnosti, nicéně proti okupační moci (italské). Nejprve byl členem Vojenského výboru, který byl zřízen při Oblastním výboru KPJ a po zatčení Miladina Popoviće převzal funkci sekretáře Oblastního výboru KPJ pro Kosovo. Na základě nařízení Ústředního výboru KPJ inicioval kontakty s albánskou stranou práce a organizace partyzánských aktivit na území Albánie, kde rovněž bojovali partyzáni proti italské okupaci. Organizoval deník s názvem „Hlas lidu“ (). Jeho partyzánská přezdívka zněla Crni (černý).
Dne 7. dubna byl při pokusu o setkání se se Svetozarem Vukmanovićem Tempo zatčen italskými fašisty. Ti zjistili, že zatkli přední představitele povstání na území Kosova (spolu s Borem Vukmirovićem byl zatčen i Ramiz Sadiku); oba však neprozradili klíčové informace, a tak byli společně zatřeleni u vesnice Landovica. Při chvíli zastřelení se objali.
Po smrti byl Vukmirovićovi udělen titul Lidového hrdiny Jugoslávie ().
Význam Po skončení války byl Boro Vukmirović spolu s Ramizem Sadiku klíčovou postavou pro komunikaci a význam kultu partyzánského hnutí v Kosovu. Ulice nesly jeho názvy a v Městském parku v Prištině se nacházela jeho busta (odstraněná v roce 1999 při válce v Kosovu). Ve vesnici Landovica byl památník v duchu brutalistní architektury připomínající Bora Vukmiroviće i Ramize Sadiku. Básník Adem Gajtani jim věnoval báseň s názvem „Boro i Ramiz“. Existovaly i další básně, které se učily školní děti v Kosovu.
Význam Bora Vukmiroviće upadl po rozpadu Jugoslávie a především kosovské válce.
Reference
Kategorie:Narození v roce 1912 Kategorie:Narození 1. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1943 Kategorie:Úmrtí 10. dubna Kategorie:Jugoslávští partyzáni Kategorie:Muži