Sidneyia je vyhynulý monotypický rod středokambrických dravých členovců známý z burgesských břidlic.
Popis Jednalo se o relativně velkého živočicha, dosahujícího délky 50–130 mm (až 160 mm). Její tělo se skládalo z hlavy, na které byl pár složených očí, pár tykadel a končetiny. Dále z trupu, který se skládal z několika částí, a zadní části s ocasem. Každý článek měl končetiny. Její tělo obklopoval válcovitý exoskelet. Mezi zástupci fauny burgesských břidlic byla Sidneyia – vedle Anomalocaris – jedním z největších dravců. Žila na dně a lovila mlže, měkkýše, korýše a také trilobity chráněné tvrdým krunýřem, o čemž svědčí zkamenělý obsah v jejím zažívacím ústrojí. Ocasní část s plochými výběžky jí umožňovala plavat a stabilizovat pohyb po dně. Sama byla lovena jinými predátory jako např. Anomalocaris, Opabinia regalis nebo Ottoia prolifica. Sidneyia je nejstarším známým živočichem, který by mohl být předkem staroraků, avšak stavba těla a absence tykadlových čelistí ji odlišuje od zástupců této skupiny.
Sidneyia byla objevena první den expedice do Skalistých hor vedené Charlesem Walcottem. Jediný druh rodu, Sidneyia inexpectans, byl Walcottem pojmenován na počest jeho staršího syna Sidneye, který exemplář objevil. Název znamená „Sidneyův objev“.
Druhy Sidneyia inexpectans†, Walcott, 1911 Sidneyia sinica†, Zhang & Shu, 2002
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Organismy žijící v karbonu