Tobiáš Houška (kolem roku 1600 v Domažlicích nebo jejich okolí – 29. listopadu 1661) byl evangelický kazatel Jednoty bratrské, náboženský myslitel, spisovatel a rektor Rakovnické školy. Patřil k předním spolupracovníkům Jana Campania Vodňanského.

Život Narodil se kolem roku 1600 v Domažlicích nebo jejich okolí. O jeho dětství ani rodinných poměrech není nic známo. První dostupnou informací o jeho životě je jeho odjezd do vysokého učení pražského Univerzity Karlovy. Ve věku devatenácti let (1619) se stal učitelem a rektorem latinské školy v Rakovníku. Zde zřejmě sepsal svoje první dílo s názvem Specillum repraesentans luxum et mores quosdam praesentis seculi, in Elegiam redactum ... sub Decanatu ... Johannis Campani Vodniani (Zrcadlo představující luxus a mravy nynějšího věku, sepsané v podobě elegie za děkanátu Jana Campana Vodňanského), které publikoval za pomoci tiskaře Pavla Sessia. V roce 1620 se mu podařilo dosáhnout bakalářského gradu. Následně se přemístil do Teplic, kde se stal rektorem městské latinské školy a prokazatelně zde působil až do roku 1624. S Janem Campanem dále spolupracoval a spolupodílel se na vydávání jeho děl tiskem. Spoluvydal například jeho dílo Res Bohemica.

V Teplicích prožil události stavovského povstání a následné bělohorské porážky. Ačkoliv byly Teplice v první části třicetileté války ušetřeny přímých bojů, nakonec se rozhodl je opustit a vrátit se do Rakovníka. Zde se opět stal rektorem místní školy a žil zde poté prokazatelně až do roku 1628. V roce 1626 obdržel z rukou humanisty Kristiána Theodora Schössera od císaře Ferdinanda II. Štýrského prestižní ocenění poeta lauretaus caesareus, které bylo udělováno nejlepšímu básníkovi v českých zemích. Z faktu, že obdržel toto ocenění a dosud psal pouze latinsky a nebyl nijak postižen, lze vyvozovat, že v této době byl ještě relativně komfortní s katolickou vírou a vládou Habsburků. Tomu nasvědčuje i fakt, že mu v roce 1626 byla nabízena pozice městského písaře v Rakovníku.

Situace se ale změnila v roce 1628, kdy upadl v císařovu nemilost a následně byl vypuzen ze země. Zřejmě za to mohlo přátelství se Zachariášem Martiniem, synem ultrakvistického administrátora a člena Jednoty bratrské Samuela Martinia z Drážova. Svědčí o tom fakt, že společně se Zachariášem Martiniem prokazatelně pobýval ve Wittenbergu, kde nastoupil na zdejší univerzitu. Jako exulant se následně věnoval především výchově dětí českých emigrantů, čímž získával peníze na svou obživu. Ve Wittenbergu ale vydržel jen do roku 1630, kdy odešel do Lipska a následně v roce 1632 do Pirna jako většina českých exulantů, v obou případech kvůli postupu švédských vojsk a změně ve válečné situaci. Jako kněz se také běžně věnoval oddávání exulantů. Napsal například báseň „Latinský a křesťanský Anacreon k druhému sňatku pana Zachariáše Hermanna Netolického, někdejšího služebníka církve v Plané v Čechách, ženicha a také Anny Jakešové, pozůstalé vdovy po úmrtí důstojného pana Václava Jakeše, nevěsty, slavenému v Pirně v Sasku dne 12. února 1637, stále v exilu tak, jak nadiktoval Tobiáš Hauškon“.

Ačkoliv se část místních českých exulantů rozhodla vrátit se saskými vojsky zpátky do Čech, Houška zde zůstal. Při brutálním napadnutí města Švédy v roce 1639 byl nicméně „přepaden a o své skrovné úspory oloupen“. Podařilo se mu ale zachránit si život.

Po opuštění Pirny a cestě do Drážďan, kde měl zřejmě příbuzné, se stal kazatelem Jednoty bratrské. V roce 1650 kázal například na místním hřbitově u kostelíku sv. Jana. Je potvrzeno, že byl ve styku s mnoha exulanty a vytvářel jak básně, tak studie o dějinách a právnictví v Českých zemích. V roce 1650 sepsal svoje dílo Posvátný úkol Evangelia (Pensum Sacrum Evangelicum), které hájí pozici Jednoty bratrské proti katolické církvi.

Za jeho hlavní přínos je nicméně považována sbírka 120 básní Posvátný úkol akademicko-evangelický, obměněný ve sto dvaceti metricko-rytmických ódách (Pensum Sacrum Academico-Evangelicum, Centum & XX Odis Metro-Rhytmicis variatum), která hájí mistra Jana Husa a protestantskou církev ve srozumitelných, krátkých písních, které byly určeny širokému publiku a byly i přeloženy do slovanského jazyka. Ačkoliv text vyšel v latině, každá píseň měla i svůj český překlad. Houška sám nebyl autorem všech písní, naopak se mu podařilo shromáždit písně většiny českých exulantů, čímž jde o kolektivní dílo. Jde například o výše zmíněného Jana Campania, Jana Rosaria Hořovského, Daniela Schoeniema, Jiřího Harla (Galluse) Chrudimského, a Daniela Algina Bobrovského. Výtisk díla, udělený na osobní vyžádání drážďanského kurfiřta Jana Jiřího I., byl dle Ottova slovníku naučného v roce 1897 zachován z respektu k Houškovi v drážďanské královské knihovně. Dle stejného zdroje byly v roce 1897 zachovány i dopisy a korespondence mezi Houškou a rektorem Christianem Daumou z Cvikovské univerzity.

Seznam děl

Specillum repraesentans luxum et mores quosdam praesentis seculi, in Elegiam redactum ... sub Decanatu ... Johannis Campani Vodniani (Zrcadlo představující luxus a mravy nynějšího věku, sepsané v podobě elegie za děkanátu Jana Campana Vodňanského) – 1619 Anacreon Latinus idemque Christianus ad nuptias secundas ... dn. Zachariae Hermanni Netoliceni, ecclesiae quondam Planensis in Bohemia ministri, sponsi, nec non ... Annae Iakessianae, ab obitu reverendi viri d. Venceslai Iakessii relictae viduae, sponsae, Pirnae Hermundurorum XII. Febr. anno ... 1637 adhuc quidem in exilio ... celebratas dictatus ac dicatus a Tobia Hauschkonio (Latinský a křesťanský Anacreon k druhému sňatku pana Zachariáše Hermanna Netolického, někdejšího služebníka církve v Plané v Čechách, ženich a také Anny Jakešové, pozůstalé vdovy po úmrtí důstojného pana Václava Jakeše, nevěsty, slavenému v Pirně v Sasku dne 12. února 1637, stále v exilu tak, jak nadiktoval Tobiáš Hauškon) – 1637 Pensum Sacrum Academico-Evangelicum, Centum & XX Odis Metro-Rhytmicis variatum (Posvátný úkol akademicko-evangelický, obměněný ve sto dvaceti metricko-rytmických ódách) – 1638 Pensum Sacrum Evangelicum (Posvátný úkol Evangelia) – 1650 Cechias, sive bohemia heneta, ducum & regum, qui Veterum Bojorum sedes ab Henetis occupatas tenuerunt, Bohemisq[ue] præfuerunt ac profuerunt ... complexa (Čechie neboli Čechy slovanské, zahrnující osudy knížat a králů, kteří drželi sídla starých Bójů obsazená Slovany, kteří Čechům vládli a byli jim k užitku) – dílo Jana Campania Vodňanského s neznámým datem vydání. Houška je uveden jako ilustrátor a přispěvatel

Odkazy Reference

Kategorie:Čeští duchovní Kategorie:Osobnosti Jednoty bratrské Kategorie:Narození v 17. století Kategorie:Narození v Domažlicích Kategorie:Úmrtí 29. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1661 Kategorie:Úmrtí v Drážďanech Kategorie:Muži