Gabarnmung je archeologické naleziště, na kterém bylo objeveno skalní umění.Bruno David et al., "Nawarla Gabarnmang, a 45,180±910 cal BP Site in Jawoyn Country, Southwest Arnhem Land Platea", Journal of Australian Archaeology 73(1), 2011. Leží v jihozápadní části Arnhemské země v severovýchodní části Severního teritoria. Osídlení tohoto místa bylo datováno nejméně do doby před 44 tisíci lety, což jej řadí mezi nejstarší naleziště v Austrálii datovaná radiokarbonovou metodou (starší naleziště, například nedaleké Madjedbebe, jsou datována stratigraficky). Nejstarší skalní umění zde vzniklo před více než 28 tisíci lety, což z něj činí nejstarší bezpečně datované prehistorické umění v Austrálii. Jeskyni navštěvovali členové kmene Jawoyn, a to pravděpodobně až do 50. let 20. století.Robert Gunn, Bruno David, Jean-Jacques Delannoy and Margaret Katherine, "The past 500 years of rock art at Nawarla Gabarnmang, central-western Arnhem Land" in: Bruno David, Paul S.C. Taçon, Jean-Jacques Delannoy, Jean-Michel Geneste (eds.), The Archaeology of Rock Art in Western Arnhem Land, Australia (2017), S. 303–328. Její existence však byla pozapomenuta a znovuobjevena byla v roce 2006.
Popis naleziště Gabarnmung leží na odlehlém místě na území tradičně obývaném kmenem Jawoyn, východně od Národního parku Kakadu a asi 35 km západně od Maningridy v Severním teritoriu. Skalní přístřešek byl postaven tunelováním do přirozeně erodovaného útesu, který vytvořil strop o rozměrech 19 × 19 m s výškou od 1,75 do 2,45 m nad úrovní podlahy. Střechu podpírá 36 pilířů vytvořených přirozenou erozí puklinových linií v podloží. Průzkum ukázal, že některé již existující pilíře byly odstraněny, některé byly přetvořeny a další přesunuty na nová místa. V některých místech byly stropní desky odstraněny a přemalovány lidmi, kteří jeskyni využívali. Stopy po nástrojích na stropě a pilířích jasně ukazují, že úpravy sloužily dvojímu účelu: poskytnutí obytného prostoru a usnadnění odstraňování horniny, která byla odhazována po osypu. Podlaha je pokryta zeminou, směsí popela z ohňů, jemného písku a bahna.
Ze severu a jihu je přístřešek zcela otevřený, takže stavba jej chránila před deštěm. Skalní přístřešek je zdoben prehistorickými malbami ryb, včetně druhu lates stříbřitý (Lates calcarifer), klokanů a krokodýlů, lidí a duchovních postav. Většina maleb se nachází na stropě přístřešku, ale mnoho jich je i na stěnách a sloupech.
Výzkum a datování Skalní přístřešek Gabarmung byl znovuobjeven Rayem Whearem a Chrisem Morganem z Jawoynské asociace během letu vrtulníkem 15. června 2006.
Archeologický výzkum proběhl v květnu 2010. Tým, vedený Brunem Davidem z Monashovy univerzity, zahrnoval Jeana-Michela Genesteho z Národního centra prehistorie francouzského ministerstva kultury, Hugeese Plissona z Národního centra vědeckého výzkumu na Univerzitě v Bordeaux, Christophera Clarksona z Univerzity Queenslandu, Jeana-Jacquese Delannoye z Národního centra vědeckého výzkumu na Univerzitě v Savoie a Fionu Petchey z Univerzity Waikato.
Fragment kamenné sekery s broušeným ostřím, nalezený mezinárodním archeologickým týmem, byl datován do doby před 35500 lety, což z něj činí nejstarší známou sekeru svého druhu na světě.
Na části spadlé malované skalní desky ulpěl popel, jehož stáří bylo radiokarbonovou metodou stanoveno na 27631 ± 717 let před současností. To naznačuje, že strop musel být pomalován před 28 tisíci lety. Radiokarbonové datování dřevěného uhlí vytěženého z nejnižší stratigrafické vrstvy ukázalo průměrné stáří 35400 ± 410 let před současností, zatímco šest horních vrstev bylo uloženo během posledních 20 tisíc let. Místí skalní umění je nejstarší pevně datovanou skalní malbou v Austrálii. Radiokarbonové datování dřevěného uhlí vykopaného ze základny nejnižší stratigrafické vrstvy podlahy však ukázalo průměrné stáří 45180 ± 910 let před současností. Fasetované a rýhované hematitové „pastelky“ byly nalezeny na blízkých lokalitách (Malakunanja II a Nauwalabila I) ve vrstvách datovaných od 45 do 60 tisíc let, což naznačuje, že skalní kresby mohly v Gabarnmungu vznikat od počátku jeho osídlení.
Naleziště zahrnuje také panely s novodobými malbami, které jsou radiokarbonovou metodou datovány do období mezi lety 1433 a 1631 a 1658 a 1952 (kalibrováno 95% interval spolehlivosti), což je v souladu se zprávami, že jeskyně byla v moderní době stále navštěvována lidmi.
Odkazy
Reference
Kategorie:Paleolit Kategorie:Skalní umění Kategorie:Archeologické lokality v Austrálii Kategorie:Severní teritorium