Jean-Martin Moyë (27. ledna 1730, Cutting – 4. května 1793, Trevír) byl francouzský římskokatolický kněz působící jako misionář v Číně, zakladatel kongregace Sester Prozřetelnosti. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného.

Život

Raný život Narodil se dne 27. ledna 1730 ve vesnici Cutting, ležící v té době v autonomním Lotrinském vévodství, které bylo součástí Svaté říše římské. Byl šestým z třinácti dětí Jeana Moyëho a Anny Catheriny Demange, kteří pocházeli z prosperujících zemědělských rodin. Díky horlivé víře jeho rodiny se kromě něj stal knězem i jeho mladší bratr, pět bratranců a později dva jeho synovci.

Měl klidné dětství a vyrůstal na rozsáhlých rodinných statcích. Základní vzdělání získal od svého staršího bratra Jeana-Jacquese, seminaristy, který jej vyučoval až do své předčasné smrti v roce 1744. Své vzdělání dokončil na koleji v Pont-à-Mousson. Poté studoval filozofii na jezuitské koleji ve Štrasburku. Na podzim roku 1751 nastoupil do místního diecézního semináře Saint-Simon v Métách, tedy stejného, kde dříve studoval i jeho bratr.

Kněžství Na kněze byl vysvěcen dne 9. března 1754 métským biskupem Louisem-Josephem de Montmorency-Lavalem. Po vysvěcení mu král Stanislav I. Leszczyński, poslední lotrinský vévoda, udělil beneficia z výnosů kaple sv. Ondřeje na hřbitově v Dieuze. Tento příjem mu umožnil nastoupit na špatně placenou funkci vikáře ve třech farnostech v Métách. V rámci této služby vykonával řadu různých pastoračních činností, mimo jiné působil jako zpovědník seminaristů v Saint-Simonu.

Jím spravovaná farnost sahala daleko za hranice města, pročež se věnoval duchovní péči o věřící žijící v malých a odlehlých osadách na venkově. Tato služba ho přivedla k poznání, že dívky v regionu nemají žádný přístup ke vzdělání. Rozhodl se tento problém řešit vysláním dobrovolných učitelek do oblasti. První z nich byla dělnice Marguerite Lecomte, kterou 14. ledna 1762 umístil do vesnice Saint-Hubert. Ta na tomto místě zůstala bez přerušení i během období pronásledování za velké francouzské revoluce. Dobrovolnice byly brzy vysílány i do dalších míst, až do oblasti kolem Freiburgu im Breisgau, který tehdy spadal pod rakouskou nadvládu.

Spisovatel Z touhy nabídnout věřícím prostředky k prohloubení duchovního života začal vydávat krátké spisy ve spolupráci s mladším kolegou abbém Louisem Jobalem de Pagny (1737–1766). Prvním z nich byl roku 1762 pamflet Du soin extrème qu'on doit avoir du Baptême des enfants, věnovaný křtu novorozeňat, zejména mrtvě narozených dětí. Navazoval na dílo Abrégé de l’Embryologie sacrée sicilského morálního teologa Francesca Cangiamiglii, které bylo nedávno vydáno v Paříži a původně vyšlo v roce 1745 na Sicílii s církevním schválením.

V roce 1764 znovu vydali starší dílo duchovního spisovatele ze 17. století kardinála Pierra de Bérulle Élévation à Dieu sur le mystère de l’Incarnation, doplněné o vlastní komentáře. Později, po náhlé smrti Jobala, vydal krátký spisek Recueil de diverses pratiques de piété.

Opozice Jeho práce v oblasti venkovského vzdělávání i spisy vyvolaly kritiku v určitých městských kruzích. Byl obviňován z lehkomyslnosti, protože posílal mladé ženy do izolovaných vesnic. Dále byl obviňován z rigorismu při vedení kajícníků a také z nevybíravé kritiky duchovenstva a porodních bab ve svých spisech o křtu. Kritici přiměli biskupa de Montmorency-Lavala k zásahu. V květnu roku 1762 mu biskup nařídil zastavit vysílání dobrovolnic – ty, které již působily na venkově, však mohly zůstat. Zároveň jej přeložil z Mét do Dieuze. Protože šlo o jeho rodný kraj, nevnímal přeložení jako trest, ale obával se o budoucnost svých dobrovolnic, které začaly být nazývány „chudé sestry“. Jeho spolupracovníci ho ujišťovali, že jde jen o dočasný krok.

Později byl znovu obviněn z přehnané přísnosti vůči farníkům, například při zpovědích. Biskup tentokrát reagoval přísněji a během Svatého týdne roku 1767 byl Moyë suspendován z funkce. V následujících osmnácti měsících vypomáhal v různých farnostech. Nakonec získal útočiště u velkopřevora opatství Saint-Dié, které nebylo podřízeno místní biskupské autoritě. Zde mu bylo svěřeno vedení menšího semináře.

Misionář Během pobytu v opatství se seznámil s místním knězem Antoinem Raulinem, který rozvíjel vzdělávání v regionu, a rozhodl se nabídnout své služby jako misionář v Asii. V říjnu se zapsal do semináře Pařížské společnosti zahraničních misií, specializované na tuto činnost. Následující jaro se vrátil do Lotrinska, kde navštěvoval dobrovolnice, nyní již členky jím založené řeholní kongregace Sester Prozřetelnosti, a vedl lidové misie v regionu. Protože očekával, že se z misií nevrátí, formálně se vzdal svého rodinného dědictví.

Po dokončení přípravy byl přidělen do apoštolského vikariátu S’-čchuan v západní Číně. Vedení Sester Prozřetelnosti svěřil Antoinu Raulinovi a Marii Morel, která se stala první představenou. Francii opustil 30. prosince 1771. V Číně strávil deset let, přičemž byl často vystaven pronásledování a věznění. V roce 1773 byl jmenován provikářem ve východním S’-čchuanu (budoucí arcidiecéze Čchung-čching) a Kuej-čou (budoucí arcidiecéze Kuej-jang). V roce 1774 začal evangelizovat v Kuej-čou spolu se s’-čchuanským misionářem Benoîtem Senem. V roce 1782 založil sdružení „křesťanských panen“, žen žijících podle řehole jím založené kongregace Sester Prozřetelnosti, které pečovaly o nemocné a vyučovaly čínské ženy a děti.

Smrt a pohřeb náhled|315x315pixelů|Jeho pamětní deska u kostela Nejsvětější Trojice v Trevíru Vyčerpaný a nemocný se v roce 1784 vrátil do Francie. Znovu převzal vedení Sester Prozřetelnosti a působil jako kazatel v Lotrinsku a Alsasku. Roku 1791 jej události velké francouzské revoluce donutily k odchodu do exilu v Trevíru, kde se usadil spolu s členkami kongregace. Po obsazení města francouzskými vojsky vypukla tyfová epidemie a Moyë, nápomocný svým sestrám, se věnoval péči o nemocné. Nakazil se a 4. května 1793 zemřel.

Pohřben byl na hřbitově při kostele Nejsvětější Trojice v Trevíru, který byl však roku 1808 zrušen a přeměněn na náměstí. Jeho hrob nebyl nikdy identifikován. Členky jím založené kongregace žily během revoluce rozptýleně a později se v důsledku historicko-politických okolností rozdělily do různých samostatných větví (Portieux, Saint-Jean-de-Bassel, Gap, Champion a San Antonio), které jej považují za svého zakladatele.

Úcta Jeho beatifikační proces započal dne 14. ledna 1891, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 21. května 1945 jej papež Pius XII. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného.

Blahořečen byl tímtéž papežem dne 21. listopadu 1954 v bazilice sv. Petra.

Jeho památka je připomínána 4. května. Bývá zobrazován v kněžském oděvu.

Odkazy

Reference

Související články

Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

Hagiography Circle Saints SQPN Santi e Beati

Kategorie:Francouzští blahoslavení Kategorie:Francouzští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Francouzští misionáři Kategorie:Zakladatelé řeholních kongregací a institucí zasvěceného života Kategorie:Narození v roce 1730 Kategorie:Narození 27. ledna Kategorie:Narození v Grand Est Kategorie:Úmrtí v roce 1793 Kategorie:Úmrtí 4. května Kategorie:Úmrtí v Trevíru Kategorie:Pohřbení v Trevíru Kategorie:Zemřelí na břišní tyfus Kategorie:Muži