Otto Heubner, celým jménem Johann Otto Leonhard Heubner (21. ledna 1843 Mühltroff, Sasko – 17. října 1926 Loschwitz u Drážďan) byl německý internista a pediatr.
Studoval medicínu na Lipské univerzitě a v roce 1867 se stal asistentem Carla Reinholda Augusta Wunderlicha (1815–1877) v Lipsku. Později založil v Lipsku dětskou nemocnici a kliniku a v roce 1891 byl jmenován předsedou pediatrie. V roce 1894 se přestěhoval do Berlína, kde se stal ředitelem dětské kliniky a polikliniky v Charité.
Heubner je považován za jednoho z otců dětské medicíny. Významně také přispěl k léčbě infekčních a gastrointestinálních onemocnění. Pomohl ke zlepšení kojenecké úmrtnosti v Charité a zavedl aseptické postupy do nemocničního prostředí.
Společně s Maxem Rubnerem (1854–1932) zkoumal energetický metabolismus u kojenců a vytvořil koncept nutričního kvocientu. Spolu s Eduardem Heinrichem Henochem (1820–1910) byl mezi prvními, kdo použil antitoxin na záškrt, který vyvinul Emil von Behring (1854–1917). Heubner také přispěl k jeho výzkumu mozkomíšní meningitidy.
Poskytl časný popis syfilitické endarteritis obliterans, onemocnění, které se někdy označuje jako „Heubnerova choroba“. Jeho jméno je také propůjčeno „Heubnerově tepně“, mozkové tepně, která obvykle vychází ze spojení segmentů A1 a A2 přední mozkové tepny (ACA).
V roce 1999 bylo v univerzitní nemocnici Charité-Berlin založeno Otto Heubner Centrum für Kinder- und Jugendmedizin jako centrum péče o malé děti a dospívající.
Reference
Kategorie:Němečtí internisté Kategorie:Pediatři Kategorie:Narození 21. ledna Kategorie:Narození v roce 1843 Kategorie:Narození v Sasku Kategorie:Úmrtí 17. října Kategorie:Úmrtí v roce 1926 Kategorie:Úmrtí v Sasku Kategorie:Muži