náhled|Budova Evropského soudního dvora v Lucemburku Pubblico Ministero vs. Ratti (148/78) je případ Evropského soudního dvora z roku 1979. Soudní dvůr v něm došel k závěru, že pokud členský stát Evropských společenství (předchůdce Evropské unie) netransponuje včas směrnici, nemůže stíhat jednotlivce z důvodu této netranspozice. Směrnice pak v takovém případě má tzv. přímý účinek.
Okolnosti případu Tullio Ratti byl italský výrobce rozpouštědel, které exportoval i do dalších členských států Evropských společenství. Evropská společenství vydala dvě směrnice týkající se balení a označení na obalech rozpouštědel, konkrétně směrnici č. 73/173, která byla vydána 4. června 1973 a členskými státy měla být transponována do 8. prosince 1974, a směrnici č. 77/728, která byla vydána 7. listopadu 1977 a členskými státy měla být transponována do 9. listopadu 1979. V polovině roku 1979 Itálie do svého řádu netransponovala ani jednu z těchto směrnic, přičemž balení a označení na obalech bylo v italském právu regulováno zvláštním předpisem z roku 1963. Většina ostatních členských států nicméně směrnice do svých právních řádu transponovala. Ratti, který exportoval rozpouštědla i do ostatních členských států, je začal balit a označovat podle směrnic. To nicméně bylo v rozporu s italským právem, do kterého ještě nebyly transponovány. Byl proto italským státem za toto porušení práva trestně stíhán. Milánský soud se obrátil na Evropský soudní dvůr s předběžnou otázkou, týkající se přímého účinku směrnic.
Rozhodnutí Evropského soudního dvora Byť generální advokát ve svém stanovisku v případu odmítl možnost přímého účinku směrnic na jednotlivce, Evropský soudní dvůr rozhodl jinak. Ve svém rozhodnutí došel k závěru, že členský stát Evropských společenství, který netransponuje včas směrnici, nemůže stíhat jednotlivce z důvodu této netranspozice. Jelikož směrnice č. 73/173 měla být do italského práva transponována v době případu již téměř pět let, nemůže Itálie nikoho stíhat za to, že se jí řídí. Směrnice č. 77/728 nicméně v době rozhodnutí ještě transponována být nemusela, jelikož ještě neuplynula její transpoziční lhůta. Dle soudního dvora z tohoto bylo stíhání za jednání v souladu s touto směrnicí oprávněné (nicméně po uplynutí transpoziční lhůty by již oprávněné nebylo).
Soudní dvůr tak dovodil, že i směrnic múže mít v případně prodlení státu s její transpozicí přímý účinek na jednotlivce, konkrétně na vztahy mezi jednotlivcem a státem (na vztahy mezi jednotlivci nikoliv). Směrnice v takovém případě tedy mají vertikální (vzestupný) přímý účinek.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Celý text rozsudku (anglicky)
Kategorie:Případy Soudního dvora Evropské unie