Artemij (světským jménem: Alexandr Matvejevič Iljinskij; 11. srpna 1870 Koležma – 30. srpna 1937 Tobolsk) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a arcibiskup tobolský a ťumenský.
Život Narodil se 11. srpna 1870 ve vesnici Koležma Archangelské gubernie.
Roku 1892 přijal kněžské svěcení. Absolvoval Petrohradskou duchovní akademii, kterou dokončil roku 1898 s titulem kandidáta bohosloví. Od 17. srpna sloužil v chrámu svatého Tichona Zadonského při Alexandrovském dětském domově. Následující rok, 26. října, byl ustanoven do služby v chrámu svatého Alexandra Něvského při homeopatické nemocnici.
Od 3. listopadu 1900 byl učitelem katechismu na Institutu princezny Terezie Oldenburské v Petrohradu a představeným chrámu Vzkříšení Krista umístěného při institutu.
Dne 8. května 1915 byl jmenován rektorem Ufského duchovního semináře a 8. června téhož roku byl postřižen na monacha. Dne 14. června byl povýšen na archimandritu.
Zvláštním eparchiálním sněmem petrohradské eparchie v roce 1917 byl zvolen kandidátem na vikáře; rozhodnutím Nejsvětějšího synodu z 14.–17. června 1917 byl jmenován čtvrtým vikářem petrohradské eparchie s titulem biskupa lužského. Biskupská chirotonie 30. července v chrámu Vzkříšení Krista v Luze.
V roce 1922 byl krátce zatčen.
Pod tlakem úřadů v červnu 1922 přešel do tzv. „renovačního“ hnutí. Poté, co renovační arcibiskup petrohradský Nikolaj Sobolev v dubnu 1923 odstoupil z funkce, byl na sjezdu živé církve zvolen na petrohradskou katedru.
Zúčastnil se 2. Renovačního soboru („Všeruského místního svatého soboru“) 29. dubna – 9. května 1923, kde podepsal rozhodnutí o zbavení církevní hodnosti a mnišství patriarchu Tichona.
V létě téhož roku byl povýšen na arcibiskupa a krátce poté na metropolitu petrohradského a luzského. Žil v Petrohradu a Luze.
Podle zprávy delegáta petrohradského pastoračně-laického shromáždění protojereje I. Krylova z 25. července 1923 bylo po tomto shromáždění 10. července 1923 povoleno znovu připomínat jméno patriarchy při bohoslužbách.
V říjnu 1923 začal jednat o pokání s biskupem lužským Manuilem (Lemeševským).
Dne 17. prosince 1923 vykonal veřejné pokání v chrámech Vladimirské ikony Matky Boží a v Leušinském podvorje za svůj odklon do rozkolu a byl přijat zpět v hodnosti biskupa.
Biskup Manuil ve zprávě z 3. ledna 1924 navrhl jeho přemístění do Makarjevské pustyně u stanice Ljuban, aby se předešlo pohoršení věřících. Patriarcha Tichon 4. ledna 1924 rozhodl, že biskup Artemij má odjet do Makarjevské pustyně, nesloužit liturgie, ale může se účastnit bohoslužeb.
V letech 1924–1928 se nacházel ve vyhnanství.
Dne 19. května 1928 byl ustanoven biskupem oloněckým a od 3. dubna 1930 vykonával úřad biskupa tobolského. V letech 1932–1933 byl členem Svatého synodu v zimním období.
Dne 7. ledna 1937 byl povýšen na arcibiskupa a v dubnu byl zatčen. Dne 23. srpna byl odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 30. srpna.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 11. srpna Kategorie:Narození v roce 1870 Kategorie:Narození v Archangelské oblasti Kategorie:Úmrtí 30. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1937 Kategorie:Úmrtí v Tobolsku Kategorie:Popravení zastřelením