Bitva o les Svíb byla bojovým střetem v počáteční a ústřední fázi bitvy u Hradce Králové 3. července 1866, rozhodující bitvy prusko-rakouské války. Jednotky pruské 7. armádní divize v pokusu o proražení rakouské obranné linie obsadila nevelký les Svíb mezi obcemi Benátky, Máslojedy a Čistěves, který bránily rakouské síly II. a IV. armádního sboru. Jednalo se o místo nejintenzivnějších bojů z celé bitvy, které si vyžádaly přibližně pět tisíc mrtvých na obou bojujících stranách. Právě vtažení rakouských vojsk do boje o Svíb, a odkrytí části bojové linie s dělostřeleckými pozicemi na vrchu Chlum, je obecně považováno za kritický moment celé bitvy, který ve výsledku odstartoval rakouskou porážku v bitvě. Svíbský les je stejně tak místem s největší koncentrací válečných hrobů a pomníků z celého královéhradeckého bojiště (okolo 120).
Předehra náhled| Mapa bojiště bitvy u Hradce Králové (Svíbský les uprostřed horní části plánu)|vlevo|262x262bod
V časných ranních hodinách 3. července 1866 se pruské jednotky První a Labské armády již těsně přiblížily k pozicím rakouských armádních sborů, pod nejvyšším velením Ludwiga von Benedeka, soustředěným do více než 10 kilometrů dlouhé obranné linie. Přibližně ve středu této linie, sekci pruské 7. armádní divize (1. armáda) generálporučíka von Franseckyho, zahrnoval postup také obsazení obcí Hořiněves a Benátky, a také obsazení prostoru lesa Svíb, jižně od obce Benátky ve směru na Čistěves. Obrana tohoto sektoru zde byla zajištěna silami rakouského II. a IV. armádního sboru, včetně dělostřeleckých pozic u obce Lípa a na vrchu Chlum u Všestar vybavených moderními bronzovými čtyř- a osmiliberními děly s dostřelem několika kilometrů. Lesu o velikosti asi 23 hektarů ani jedna z armád v plánech bitvy zpočátku nepřisuzovala zvláští význam, zejména na pruských mapách byl pak zaznamenán jen povrchně. Jeho nerovný terén, včetně strží a roklí s popadanými stromy, přitom v postupu vojsk představoval značnou překážku vojenského postupu.
Okolo sedmé ranní obsadily po menších bojích s předvoji IV. armádního sboru pruské prapory pluků č. 27 a 67 pruského předvoje pod velením plukovníka von Zychlinského ves Benátky. Rakušané se stáhli směrem k jihu, jejich posily se však objevily na levém křídle Prusů poblíž Máslojed. Generálporučík von Fransecky proto vydal rozkaz vyčkat na příchod hlavních sil divize, pluků č. 26 a 66, než zahájí další postup. Rakouské velení mezitím vydalo rozkaz k přeskupení brigád II. a IV. armádního sboru, které tak opustily své pozice v obranné linii a přemístily se na západní a jižní okraj Svíbského lesa. Jednotky III. armádního sboru pak zaujaly pozice v oblasti Čistěvsi, kde se opevnily a očekávaly útok.
Bitva
Útok pruského předvoje Zhruba v osm hodin vydal generál von Gordon pokyn k zahájení útoku čtyř předvojových praporů na les Svíb. Von Gordon postupoval se dvěma prapory pluku č. 27 na pravém křídle, plukovník von Bethmer s 1. a 2. praporem pluku č. 67 nalevo, plukovník von Zychlinski pak se zálohami. Proti nim stály primárně rakouské brigády Brandenstein a Appiano, pronikající do lesa z jeho západní a východní strany. V lese pak došlo prvním bojům v tomto nepřehledném terénu, zejména po opuštění lesa na jeho jižní straně se pak Prusové dostali pod těžkou pěchotní a dělostřeleckou palbu od Máslojed a Čistěvsi. Krátce nato, okolo deváté, pruský útok podpořily také další jednotky 7. divize, především prapory pěších pluků č. 26 a 66. I díky podpoře těchto sil se pruským silám podařilo získat téměř celý prostor lesa pod kontrolu, s výjimkou jihovýchodního cípu hájeného 13. praporem rakouských polních myslivců, tj. jednotky speciálně cvičené mj. pro boj v lesních podmínkách. Zejména pluky 27 a 67 již v této fázi bitvy zaznamenaly značné ztráty, včetně vysokého počtu zabitých či zraněných důstojníků.
Rakouské protiútoky vlevo|náhled|281x281pixelů|Situace v lese Svíb okolo desáté dopolední (rakouská mapa, 1908) Po desáté hodině pak dochází k útoku Fleischhackerovy brigády z IV. sboru proti pruským pozicím v Čistěvsi a jižním okraji Svíbu. Zatímco se Rakušanům povede Prusy ze vsi vytlačit, její útok na pruskou obranu, složenou především z pluku č. 67, na okraji lesa selhal. Rakouské velení, v přesvedčení, že zajištění oblasti Svíbu je pro vítězství v bitvě zcela nezbytná, nařizuje posílení útoku proti zde umístěným Prusům, v zhruba 10:30 je tak vydán rozkaz k útoku brigády Poeck IV. armádního sboru a dva prapory VIII. sboru s cílem pruské jednotky z lesa zcela vytlačit. V čele útoku stály 13. a 20. prapor polních myslivců, následované rakouskými a saskými pěšími pluky. V této fázi bitvy opět došlo k intenzivním bojům v nerovném a vegetací zarostlém terénu, v rámci kterého měli Rakušané zpočátku početní převahu. V této těžké situaci byl generál von Fransecky nucen se svými muži ustoupit mimo les: v jeho prostoru zůstal pouze 1. prapor 27. divize, který držel západní okraj Čistěvsi a několik roztroušených skupin bránících se rakouskému náporu. Kolísající 7. divizi v kritický moment podpořily okolo jedenácté hodiny jednotky příchozí pruské 8. divize generála Heinricha Friedricha von Horna, konkrétně magdeburský střelecký prapor a 1. prapor pěšího pluku č. 72. Tento pruský krok následně v 11:30 podnítil zesílení rakouského tlaku v podobě útoku Württembergovy a Saffranovy brigády II. sboru na východní část lesa. náhled|Rakouský postup v lese Svíb (Hugo Schullinger, okolo roku 1890) Rakouský ústup Okolo poledne zůstával Svíb v rakouských rukou, nicméně za cenu obrovských ztrát. V této chvíli si však Benedekův generální štáb již patrně uvědomil svou fatální taktickou chybu: zapojením II. a IV. armádního sboru do bojů o Svíb došlo k výraznému oslabení obranných pozic delostřeleckých baterií na vrchu Chlum, na které po poledni zahájila útok pruská Druhá armáda korunního prince Fridricha. Ta dorazila na bojiště se zpožděním, avšak v pravé chvíli k útoku na kritickou část rakouské obranné linie. II. sbor maršála von Thurna tak dostal ve 12:15 rozkaz ze Svíbu ustoupit a posílit obranu pozic na Chlumu. Poslední boje při vytlačování rakouských jednotek Prusy ze Svíbu byly sváděny až do druhé hodiny odpolední.
Následky Prusové Chlum nicméně dobyli, a i když se Rakušanům díky početní převaze podařilo vrch zpětně získat, pruský tlak nakonec převážil a obsazení návrší předznamenalo celkovou rakouskou porážku ve střetu u Hradce Králové. Tu nakonec neodvrátil ani masivní útok rakouské jízdy v okolí obcí Střezetice a Dlouhé Dvory.
Zapojení dvou rakouských armádních sborů do boje o strategicky nevýznamný lesní prostor je přisuzován začátek prohry rakouských a saských vojsk v bitvě u Hradce Králové. Pruské zdroje uvádějí, že se v bitvě utkalo celkem 14 pruských praporů s 43 rakouskými, což představovalo přečíslení Prusů Rakušany v poměru 1:3 po značnou dobu trvání akce. V bitvě ve výsledku zahynulo okolo pěti tisíc mužů, což představovalo značnou část z přibližně osmi tisíc padlých v celé bitvě.
Památka náhled|Pomník 8. praporu polních myslivců z roku 1896 Místo se ihned po bitvě stalo kvůli vysokému počtu padlých improvizovaným vojenským pohřebištěm. Zejména v následujících letech a desetiletích zde pak vzniklo značné množství pomníků, památníků a dalších drobných staveb připomínající padlé. Pomníky lemující jednu z hlavních cest skrze les v jeho východní části vytvářejí tzv. Alej mrtvých, s řadou pomníků a válečných hrobů. Jedním z největších je pomník padlým rakouského 51. pěšího pluku arcivévody Karla Ferdinanda z roku 1902, k výtvarně nejpropracovanějším patří pomník 8. praporu polních myslivců se sochou člena praporu od vídeňského sochaře Viktora Oskara Tilgnera z roku 1896. Válečné pomníky zde mapuje naučná stezka.
Hrůzy bojového střetu se promítly také do místní lidové mytologie a Svíb tak nabyl až mysteriózní pověsti. Opakovaně se pak objevují zprávy o tom, že o dřevo ze Svíbského lesa nebyl v dalších desetiletích v kraji zájem, neboť se v kmenech stromů nacházelo velké množství vystřelených projektilů, které pak lámaly pily při jeho zpracování.
Odkazy
Reference
Literatura CHAURA, Edmund. Válka prusko-rakouská r. 1866. Brno: A. Píša, 1902, s. 108-109. Dostupné online FONTANE, Theodor. Der deutsche Krieg von 1866. Band 1: Der Feldzug in Böhmen und Mähren, Berlin 1870, s. 518-541. Online (německy) SIMON, Josef a František NĚMEČEK. Průvodce po bojišti královéhradeckém z roku 1866. Hradec Králové: St. Kuchař, 1936, s. 93-108. Dostupné online SOKOL, Wenzel. Geschichte des K. und k. Feldjäger-Bataillons Nr. 13. Bochnia: Verlag des Bataillons, 1899, s. 171-176. Online WAWRO, Geoffrey. The Austro-Prussian War. Cambridge University Press, Cambridge 1998. (anglicky)
Externí odkazy
Muži z Aleje mrtvých - dokument České televize (2016)
Kategorie:Čistěves Kategorie:Máslojedy Kategorie:Benátky (okres Hradec Králové) Kategorie:Bitvy prusko-rakouské války Kategorie:Dějiny českého vojenství Kategorie:Bitva u Hradce Králové Kategorie:Bitvy v Královéhradeckém kraji