Mekosuchinae jsou vyhynulá vývojová linie krokodýlů žijící během kenozoika v australské oblasti. Po většinu jmenovaného období šlo o místní dominantní skupinu krokodýlů, ve fosilním záznamu se poprvé objevili v Austrálii během eocénu, ale přežili až do příchodu lidí: na australském kontinentu do svrchního pleistocénu a na tichomořských ostrovech Fidži, Nová Kaledonie a Vanuatu až do holocénu.
Mekosuchinae zahrnovali rozmanité druhy lišící se stavbou těla i velikostí. Někteří zástupci, jako například Baru a Paludirex, byli velcí predátoři zčásti žijící ve vodě a lovící ze zálohy, ačkoli se pravděpodobně výrazně odlišovali způsobem lovu. Středně velký Australosuchus byl zřejmě odolný vůči chladu a rody jako Trilophosuchus a Mekosuchus jsou zase známé svými drobnými rozměry. Jedním z nejvýraznějších zástupců Mekosuchinae byl rod Quinkana s vysokou lebkou a čepelovitými vroubkovanými zuby.
Způsob života těchto krokodýlů zůstává v některých ohledech nejistý. Tvar lebky naznačuje, že mnoho z nich žilo ve vodě, většina druhů si také zachovává relativně primitivní stavbu kyčlí. Určité indicie však ukazují i na dobrou schopnost pohybu po zemi. Pažní kosti byly rovnější než u dnešních krokodýlů, a tedy se spíše hodily pro tzv. „vysokou chůzi“. Mekosuchus a Trilophosuchus možná na zemi trávili už relativně dost času, zatímco Quinkana vykazuje tvar lebky velmi podobný jiným suchozemským krokodylomorfům, jako byly linie Sebecidae a Planocraniidae (ovšem pro téměř úplnou absenci postkraniálního skeletu, až na několik kyčelních kostí z Riversleigh domnělé řazených k tomuto rodu, je tato interpretace ošidná).
Mekosuchinae bývali řazeni mezi krokodýlovité, tj. do žijící čeledi Crocodylidae. Spíše se však jedná o linii předcházející již rozkolu linií reprezentovaných dnešními čeleděmi krokodýlovití a gaviálovití (Gavialidae), či snad o sesterskou skupinu krokodýlovitých. Řadit se mezi ně může možná i klad malých asijských krokodýlů z křídy až paleogénu, jenž je známý jako Orientalosuchina. Bez ohledu na původ se v období od svého objevu během eocénu po přelom oligocénu a miocénu široce diverzifikovali: sladkovodní prostředí a lesy na zmiňovaném nalezišti Riversleigh obývalo až pět různých rodů s velmi odlišnou stavbou těla.
Po konci miocénu australští Mekosuchinae začali mizet, většina rodů nejspíš vyhynula v důsledku výrazného období aridifikace. Ačkoli během pliocénu se tito krokodýli znovu stali úspěšnějšími, úbytek vnitrozemských sladkovodních systémů a souvisejících suchozemských stanovišť postupně vedl k dalšímu vymírání. V pleistocénu obývaly pevninskou Austrálii pouze rody Quinkana a Paludirex, jejichž současníky již byli evolučně mladší krokodýlovití. Na Fidži, Vanuatu a Nové Kaledonii nicméně Mekosuchinae vydrželi až do holocénu. Ve všech případech zde jejich vymírání víceméně odpovídá příchodu člověka, ačkoli není jasné, jakou a zda vůbec nějakou roli hráli lidé v jejich úpadku. Zatímco pevninské formy vymizely kvůli klimatickým změnám (vymírání odpovídá spíše úbytku říčních povodí nežli přítomnosti člověka), u ostrovních forem je situace složitější a překryvy nejednoznačné. Pokud člověk k vymírání místních krokodýlů přispěl, mohlo k tomu dojít buď přímo nadměrným lovem, nebo nepřímo ničením biotopů a zavlečením invazních druhů, jako jsou krysy.
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Krokodýli Kategorie:Organismy žijící v paleogénu Kategorie:Organismy žijící v neogénu