Kníže (do roku 1815 hrabě) Andrej Kirilovič Razumovský (rusky Андрей Кириллович Разумовский, ukrajinsky Андрій Кирилович Розумовський / Andrij Kyrylovyč Rozumovskyj, v německém přepise jako Andreas Rasumofskij / Razumovskij či Razumovsky, 2. listopadu 1752, Hluchiv – 23. září 1836, Vídeň) byl ruský šlechtic z rodu Razumovských. Působil jako diplomat, hudební mecenáš a sběratel umění.
Život náhled|Alexander Roslin: Portrét hraběte Razumovského z roku 1776, olej na plátně, 63,8 × 52,7 cm, (Národní galerie Victoria, Melbourne) S. Elmar Worgull: Rasumowski-Darstellungen von Roslin bis Waldmüller im Literaturverzeichnis.|vlevo Narodil se jako syn politika a vojáka Kirilla Razumovského, posledního hejtmana záporožských kozáků ukrajinského původu, a Jekatěriny Ivanovny Naryškinové, sestřenice carevny Alžběty Petrovny.
vlevo|náhled|Marie Alžběta z Thun-Hohensteinu, manželka Andreje Kyrilloviče vlevo|náhled|Palác Razumovských ve Vídni V děství získal vynikajícího domácí vzdělání od Ludwiga Heinricha von Nicolay ze Štrasburku. Jeho otec ho předurčil ke službě v námořnictvu, sloužil na anglických lodích a účastnil se námořní bitvy u Chiosu proti Turkům. Údajně kvůli milostnému vztahu s Vilemínou Hesensko-Darmstadtskou, budoucí manželkou cara Pavla, byl poslán do vyhnanství do Neapole jako velvyslanec. Následně působil jako velvyslanec v Kodani a Stockholmu.
V letech 1792 až 1807 působil jako velvyslanec u vídeňského dvora, kde sehrál významnou diplomatickou roli při dělení Polska a koaličních válkách. Poté se ve Vídni usadil trvale a v roce 1814 byl ruským delegátem při Vídeňském kongresu. Dne 31. prosince 1814 došlo k rozsáhlému požáru velkolepý palác Razumovských, který kníže nechal postavit na předměstí Landstraße, dnešního 3. vídeňského obvodu. Čtvrť byla částečně zničena, což vedlo ke zničení některých významných uměleckých děl.
Hudební mecenát Kníže Razumovskij v letech 1808 až 1816 držel první profesionální smyčcové kvarteto s Ignazem Schuppanzighem jako prvním houslistou. Sám Razumovskij hrál na housle a torban, ukrajinský strunný drnkací nástroj, podobný theorbě či barokní loutně. Kníže podporoval hudebníky, mezi nimi několik významných skladatelů, s nimiž se osobně znal, včetně Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a zejména Ludwiga van Beethovena. Beethoven mu věnoval tzv. Razumovského kvartety, op. 59, č. 1, 2 a 3, a také svou 5. symfonii c moll "Osudovou" a symfonii č. 6 F dur, "Pastorální".
V roce 1862 byla po knížeti Razumovském pojmenována Rasumofskygasse ve vídeňské čtvrti Landstraße (3. obvod), kde se nachází jeho palác a přilehlé stáje.
Manželství Hudbymilovného Andreje Kirilloviče, jenž v té době ve Vídni dva roky působil jako diplomat a čekal na své jmenování v Neapoli, láska k hudbě postupně sblížila s rodinou Thun-Hohensteinů. Ve vídeňském salonu hraběte Františka Josefa z Thun-Hohensteinu a jeho manželky Marie Vilemíny z Ulfeldtu se seznámil s Marií Alžbětou z Thun-Hohensteinu (1764-1806), dcerou Františka Josefa, svou budoucí manželkou. Po svém návratu z Itálie v roce 1784 se Andreje Kirilloviče s Marií Alžbětou zasnoubil. Svatba se konala po jeho návratu ze Stockholmu v říjnu 1788.
Jeho první manželka Marie Alžběta zemřela 23. prosince 1806.Podle jiných údajů — 11. prosince. Deset let po smrti své první manželky se oženil znovu. Jeho druhou manželkou se dne 10. února 1816 stala hraběnka Konstance z Thürheimu (1785–1867), sestra hraběnky Luisy "Lulu" z Thürheimu (1788–1864).
Odkazy Reference
Literatura Johann Heinrich Schnitzler: Fürst Kyrillowitsch Rasumowsky. Ein Fragment aus der russischen Diplomatie, In: Historisches Taschenbuch, hrsg. von Friedrich von Raumer, 4. Folge, Jg. 4, Leipzig 1863. Constantin von Wurzbach: Rasumofsky, Andreas Kyrillowitsch Fürst. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 25. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1873, S. 6–9. Lulu Gräfin Thürheim: Mein Leben. Erinnerungen aus Österreichs grosser Welt 1788–1852 (a. d. Frz., hrsg. v. René van Rhyn), 4 Bände, München: G. Müller 1913 f. Elmar Worgull: Rasumowsky-Darstellungen von Roslin bis Waldmüller. Eine Aporetik des Porträtbegriffs. In: Bilblos : Beiträge zu Buch, Bibliothek und Schrift / Österreichische Nationalbibliothek Wien. (Eva Badura-Skoda gewidmet). Böhlau Verlag, Wien u. a. 1998, S. 207–253. Elisabeth Th. Hilscher-Fritz: Rasumowsky, Andreas. In: Oesterreichisches Musiklexikon. Online-Ausgabe, Wien 2002 ff., ; Druckausgabe: Band 4, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 2005, . Wenda Focke: Geborgtes Leben. Andrej Kirillowitsch Rasumofsky. Diplomat, Liebhaber, Mäzen, Biographischer Roman, Berlin: Oberbaum 2005. Klaus Martin Kopitz, Die frühen Wiener Aufführungen von Beethovens Kammermusik in zeitgenössischen Dokumenten (1797–1828), In: Beethovens Kammermusik, hrsg. von Friedrich Geiger und Martina Sichardt (= Das Beethoven-Handbuch, hrsg. von Albrecht Riethmüller, Band 3), Laaber 2014, S. 165–211.
Kategorie:Razumovští Kategorie:Ruští šlechtici Kategorie:Ruská knížata Kategorie:Rakouští mecenáši Kategorie:Diplomaté Ruska Kategorie:Kozáci Kategorie:Mecenáši Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Rytíři Řádu svatého Ondřeje Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského Kategorie:Absolventi Štrasburské univerzity Kategorie:Narození v Petrohradu Kategorie:Narození v Hluchivu Kategorie:Narození 2. listopadu Kategorie:Narození v roce 1752 Kategorie:Úmrtí v roce 1836 Kategorie:Úmrtí 23. září Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži