Franz Farga, rodným jménem Franz Wenzl Farka (10. října 1873 České Budějovice – 11. srpna 1950 Vídeň), byl německý spisovatel, novinář a překladatel.
Život a dílo Narodil se 10. října 1873 v Českých Budějovicích jako Franz Wenzl Farka. Byl synem tesaře Antona Farky a jeho manželky Rosalie, rozené Svobodové. Pocházel z českobudějovického Pražského předměstí a vyrůstal v prostředí německojazyčné měšťanské společnosti jižních Čech.
V roce 1893 absolvoval německý učitelský ústav v Českých Budějovicích. Poté třináct let působil jako učitel v oblasti Waldviertelu v Dolním Rakousku. V roce 1906 odešel do Paříže, kde se věnoval dalším studiím a začal pracovat jako novinář. Působil jako dopisovatel rakouských a německých novin a psal především kulturní a hudební reportáže.
Po vypuknutí první světové války roku 1914 přesídlil do Ženevy ve Švýcarsku. Zde pracoval jako novinář a později také jako zpravodaj při Společnosti národů, která byla po válce založena jako předchůdce Organizace spojených národů. V Ženevě sledoval mezinárodní politiku i kulturní dění a navázal kontakty s evropskými intelektuály.
V roce 1923 se přestěhoval do Vídně, kde prožil zbytek života. Právě zde se stal známým fejetonistou, esejistou, překladatelem a autorem kulturně-historických knih. Vedle novinářské práce se začal intenzivně věnovat literární tvorbě. Překládal z francouzštiny a angličtiny a publikoval texty o hudbě, dějinách umění i významných osobnostech evropské kultury.
Jeho první významný román Das ewige Wunder vyšel roku 1933, kdy mu bylo téměř šedesát let. V knize využil i vzpomínky na České Budějovice svého mládí. Literární slávu však získal především díky rozsáhlým životopisným románům a hudebně-historickým knihám.
Franz Farga se specializoval hlavně na životy významných skladatelů a hudebníků. Napsal knihy o Wolfgangu Amadeu Mozartovi, Ludwigu van Beethovenovi, Josephu Haydnovi, Franzi Schubertovi, Antonínu Brucknerovi, Johannu Straussovi, Josefu Lannerovi, Christophu Willibaldu Gluckovi a dalších osobnostech evropské hudby. Jeho práce byly populární zejména v německy mluvících zemích.
Velký úspěch zaznamenala jeho kniha Der späte Ruhm o životě francouzského skladatele Hectora Berlioze. Německé vydání vyšlo roku 1939 a český překlad byl publikován v Praze roku 1945 nakladatelstvím Orbis. Známá byla také jeho kniha o houslovém virtuózovi Niccolò Paganinim, která byla později přeložena do několika jazyků. Český překlad vyšel v nakladatelství Supraphon v roce 1969.
Za druhé světové války zůstal ve Vídni a pokračoval v literární práci navzdory složité politické situaci. Po válce vydával další hudební biografie a kulturně-historické studie. Zemřel 11. srpna 1950 ve Vídni ve věku 76 let. Je pohřben na vídeňském hřbitově. Ještě po jeho smrti vyšla roku 1953 jeho kniha věnovaná skladateli Christophu Willibaldu Gluckovi.
Reference
Kategorie:Němečtí spisovatelé Kategorie:Němečtí publicisté Kategorie:Němečtí překladatelé Kategorie:Němečtí novináři Kategorie:Narození v roce 1873 Kategorie:Narození 10. října Kategorie:Narození v Českých Budějovicích Kategorie:Úmrtí v roce 1950 Kategorie:Úmrtí 11. srpna Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení ve Vídni Kategorie:Muži