Jiří Dvořák (* 29. května 1955 České Budějovice) je český historik, zabývá se českými a evropskými, především hospodářskými dějinami 20. století, regionální historií jižních Čech a česko-rakouskými a česko-německými vztahy.
Životopis Narodil se 29. května 1955 v Českých Budějovicích, kde prožil dětství. Vliv na něj měla rodinná historie, zejména osud jeho dědečka Františka Janáta, který se po druhé světové válce veřejně zastal některých místních Němců a odmítal princip kolektivní viny. Kvůli tomu se dostal do konfliktu s poválečnými úřady a byl zadržen.
V roce 1961 nastoupil na základní školu v Českých Budějovicích. Zajímal se o zeměpis, historii a četbu atlasů. Naopak negativně na něj zapůsobila spartakiáda. V mládí utrpěl úraz hlavy, který mu způsobil dlouhodobé problémy se sluchem. Po sovětské okupaci Československa v srpnu 1968 společně s rodinou odjel z Českých Budějovic na venkov,. O rok později poprvé navštívil příbuzné v Rakousku.
Po základní škole nastoupil na Gymnázium J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích, později přešel na gymnázium v Jeronýmově ulici, kde v roce 1974 odmaturoval. V letech 1974 až 1979 studoval na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích, kde studoval obor dějepis a občanská nauka. Studium dokončil s vyznamenáním a získal červený diplom. V období normalizace měl komplikovanou situaci kvůli politicky nevyhovujícímu rodinnému původu, a na vysokou školu byl přijat až po opakovaném odvolání.
Po absolvování vysoké školy nastoupil na základní vojenskou službu. Na vojně se dostával do konfliktů s nadřízenými kvůli své kritičnosti a ironickému vystupování. Přesto byl pověřen funkcí politického instruktora, kterou vykonával velmi neformálně. Od roku 1980 působil jako učitel. Vyučoval občanskou nauku, dějepis a brannou výchovu. Během normalizace vstoupil do KSČ, aby mohl působit ve školním prostředí. Ve straně setrval až do pádu režimu v roce 1989.
Při zaměstnání pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde absolvoval obor hospodářské a sociální dějiny. Později získal tituly doktora filozofie a doktora pedagogiky. Stal se odborníkem na moderní hospodářské dějiny, regionální historii jižních Čech a dějiny česko-rakouských vztahů.
Během sametové revoluce v listopadu 1989 působil jako pedagog v Českých Budějovicích. Po roce 1989 se plně věnoval akademické a historické práci. Působil na Historickém ústavu Jihočeské univerzity, publikoval studie o hospodářských dějinách, regionální historii a dějinách střední Evropy. Zabýval se také historií jižních Čech ve 20. století, dějinami podnikání a problematikou česko-německého pohraničí. Několik let byl předsedou Společnosti pro hospodářské a sociální dějiny České republiky.
V roce 2008 utrpěl vážnou dopravní nehodu, když jej v Českých Budějovicích srazilo auto. Následovala operace, několikaměsíční hospitalizace a rehabilitace. Tuto zkušenost později označoval za zásadní životní zlom, který změnil jeho pohled na zdraví, svobodu a každodenní život. V roce 2018 odešel do důchodu, ale i nadále pokračoval v pedagogické činnosti. Přednášel historickou geografii, dějiny Evropské unie, dějiny vědy a techniky a další historické disciplíny.
Reference
Kategorie:Čeští historikové Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Absolventi Gymnázia Jírovcova Kategorie:Absolventi Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Narození v roce 1955 Kategorie:Narození 29. května Kategorie:Narození v Českých Budějovicích Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži