Skutečná událost sběhnuvší se v Postmortalii je povídka českého spisovatele a filozofa Ladislava Klímy, která byla poprvé uveřejněna v povídkovém souboru Slavná Nemesis vydaném po autorově smrti v roce 1932. Povídka se neodehrává v reálném světě, obsahuje hnus vzbuzující scény a hlavními postavami jsou pololidské postavy s ohavně deformovanými těly. Mladík Genor se v ní snaží podáváním jedu zabít svou milenku Genu. Text obsahuje mnoho vulgarismů.
Děj
Mladíku Genorovi se zdá o půlnoci sen, kdy na stěně své pracovny spatří narudlou sluneční zář, jež se mu hnusí a jíž se děsí. V tu chvíli si povšimne u okna visící klece, v níž na zádech leží žlutý kanárek, a propukne v pláč. Kanárek obživne, zabodne drápky do Genorových očí, strhne ho na zem a rozklovne mu lebku. Tu se Genor ze strašlivého snu probudí a opět usne, aby ho probudilo až denní světlo. Ještě v polosnu se zamýšlí nad tím, co bude k obědu, a velmi vulgárně se vyjadřuje o jídle své milenky Geny. Rázem si vzpomene, že Gena už dva měsíce umírá a že si tak vaří sám. Dále se podivuje, že ačkoli Geně neustále do jídla dává arzenik a cyankáli, tak jeho milenka ještě žije. Genor posléze šine své obludně znetvořené tělo ke Genině pokoji. Když k němu dojde, poslouchá přede dveřmi, a když zaslechne její zachroptění, lekne se a vstoupí. V puchem prosyceném pokoji leží v posteli zcela pokryté lejny vředovitá hlava chroptící Geny, k níž se pomalu sune sluneční zář. V agónii Gena pronese pár vět oslavujících světlo a končících tím, že ji cosi hnusného poutá k sobě. Pak Gena utichne a sluneční zář postoupí nad její lože. Genora popadne hrůza a vyběhne před dům, kde si oddechne a vesele pomyslí, že je Gena již mrtvá. Genor se vydá krásnou krajinou a vystupuje proti slunci až dojde do místa, kde se obzor střetává s oblohou, složenou z tvrdého poloprůhledného kamene. Otvory v kameni pak představují Slunce, Měsíc i hvězdy. Genor začne motykou do kamenné oblohy kopat, marně. Povídka končí slovy:
Inspirace
Klímovu povídku zařadil v roce 1967 do výboru ze své oblíbené literatury Bohumil Hrabal, kde se o ní vyjadřuje takto: Na povídku se odkazuje například i básník Ivo Vodseďálek ve své básni Jaro v Postmortalii.
Výraznou měrou se pak nechal povídkou inspirovat Jiří Kolář ve svém díle Prométheova játra z roku 1950 a to po stránce tematické i jazykové. Jak Klíma tak Kolář zakládají své texty Kolářovo dílo sestává ze tří celků pojmenovaných Skutečná událost, Jásající hřbitov a Každodenní komedie. Již název prvního celku přímo odkazuje na název Klímovy povídky, přičemž podtitul prvního a třetího celku zní Rod Genorův, což odkazuje na obludnou postavu z Klímovy povídky. Tyto dva celky tvoří klímovsky laděný rámec, do něhož Kolář v prostředním celku zasadil Po jazykové stránce navazuje Kolář na Klímu ve volbě záporně zabarvených výrazů, slov hanlivých a vulgarismů.
Hlavní postava Klímovy povídky, Genor, je postava odpudivá nejen svých zevnějškem, ale i povahou, a povídka obsahuje podrobný popis jejího obludně deformovaného těla. Podobně odpudivé popisy lze vysledovat i u Koláře. V prvním celku Skutečná událost je švagr hlavní postavy popisován slovy V celku Každodenní komedie se mnohem obsáhlejší popis odpudivé bytosti nachází v oddíle Nejmladší vnuk Genorův a na Genora se přímo odkazuje i mluvčí v oddíle Život chudší než smrt v témže celku:
Ukázka
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura
Související články Slavná Nemesis a jiné příběhy
Externí odkazy
Text povídky ve čtvrtletníku Svědectví na straně 127 Bezplatná e-kniha obsahující povídku na stránkách Městské knihovny v Praze
Kategorie:České povídky Kategorie:Knihy z roku 1932 Kategorie:Ladislav Klíma