Daniela Tinková (* 18. listopadu 1973 Znojmo) je česká historička a vysokoškolská učitelka.

Životopis Narodila se v listopadu 1973 ve Znojmě. V letech 1991 až 1996 absolvovala studium historie a francouzštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po ročním působení na oddělení Biografického slovníku při Historickém ústavu AV ČR získala roční stipendium na École des hautes études en sciences sociales (EHESS) v Paříži, kde roku 1998 získala diplom (D. E. A.) a pokračovala v doktorském studiu pod dvojím vedením (en cotutelle) paralelně na EHESS (školitel rof. André Burguière) a na Ústavu světových dějin FF UK (školitel prof. Miroslav Hroch). V červnu 2002 úspěšně obhájila disertaci Déicide, suicide, infanticide - Crime, péché, folie au temps du désenchantement du monde (oponenti prof. Marcel Gauchet a prof. Robert Muchembled). Ještě během doktorského studia realizovala také půlroční výzkumný pobyt na Evropském univerzitním institutu (IUE) ve Fiesole u Florencie, kam se znovu vrátila ještě v akademickém roce 2005–2006 v rámci badatelského stipendia Jeana Monneta.

V letech 2001 až 2004 byla zaměstnána na Výzkumném centru pro dějiny vědy Akademie věd a současně v letech 2001 až 2006 přednášela jako odborná asistentka na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy (mj. na Katedře obecné antropologie). Od roku 2006 působí FFUK, na Ústavu českých dějin (od roku 2025 Ústav historie FFUK), kde se v roce 2010 habilitovala. Je členkou oborových rad na FF UK, ale i na Univerzitě Hradec Králové (FF UHK), na Masarykově univerzitě (FFMU), Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (Filozofie a historie přírodních věd). Podílela se na zakládání dvou odborných periodik, v nichž působí jako členka redakční rady - v roce 2004 časopisu Dějiny - teorie - kritika, v roce 2011 pak časopisu Cornova. Revue České společnosti pro výzkum 18. století (předsedkyní redakční rady 2011–2017 a opět od 2025).

Zabývá se sociálními a kulturními dějinami Evropy včetně dějin českých zemí od 16. do 19. století, především problematikou evropského i českého osvícenství, dějinami vědy a dějinami medicíny, těla a emocí, ale také moderní historiografií.

V roce 2025 obdržela cenu Učené společností v kategorii vědecký pracovník. V červnu 2026 ji prezident Petr Pavel jmenoval na návrh vědecké rady Univerzity Karlovy profesorkou v oboru české dějiny.

Ve volném čase se věnuje zejména výtvarné činnosti, hudbě a psaní.

Výběr publikací - knihy Hřích, zločin, šílenství v čase odkouzlování světa (2004) Francouzská revoluce (2008) Tělo, věda, stát. Zrození porodnice v osvícenské Evropě (2010) Jakobíni v sutaně. Neklidní kněží, strach z revoluce a konec osvícenství na Moravě (2011) Zákeřná Mefitis. Zdravotní policie a veřejná hygiena v pozdně osvícenských Čechách (2013) Zrození občana. Antologie dokumentů z Francouzské revoluce (2015) Spolupřekladatelé Klára Jirsová, Jiří Růžička, Eva Tinková Fakta a poznámky k mému budoucímu nekrologu I: Vzpomínky pražského lékaře na léta 1770-1799 (2017) - překlad a edice pamětí Jana Theobalda Helda (1770-1851) Bez zpěvu a bez zvonění: Dekriminalizace sebevraždy mezi sekularizací a medikalizací v 17.–19. století (s Terezou Liepoldovou a Tomášem Malým; 2021) Osvícenství v českých zemích I. - Formování moderního státu (2022) Osvícenství v českých zemích II. - Formování veřejnosti (2024) Dějiny Evropy 7: Evropa 18. století (2026)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Čeští profesoři historie Kategorie:České historičky Kategorie:Pedagogové na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Kategorie:Pedagogové na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Narození v roce 1973 Kategorie:Narození 18. listopadu Kategorie:Narození ve Znojmě Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy