Varlaam (světským jménem: Pjotr Karpovič Kozulja; 13. července 1871 Bajbuzovka – 10. října 1937 Orenburg) byl ukrajinský duchovní Ruské pravoslavné církve a biskup orenburský a turgajský.
Život Narodil se 13. července 1871 ve vesnici Bajbuzovka Podolské gubernie.
Dne 27. ledna 1886 byl přijat jako poslušník do Koržoveckého monastýru. Vykonával zde službu ponomara a sekretáře. Dne 1. září 1897 byl převeden do Granovského monastýru, kde 6. listopadu následujícího roku postřižen na rjasofora a 11. srpna 1901 na monacha. Dne 9. října 1901 byl vysvěcen na jerodiákona a kněžské svěcení přijal 26. prosince 1903.
Dne 13. května 1905 byl během rusko-japonská války vyslán na Dálný východ do města Nikolsk-Ussurijskij, kde sloužil v Ussurijské nemocnici. Vykonával duchovní péči o raněné vojáky a působil také v městských léčebných zařízeních.
Dne 20. listopadu byl v důsledku rozpuštění nemocnice odeslán zpět na své předchozí působiště.
V roce 1907 byl vyslán do města Balta, aby z pověření Podolské eparchiální správy založil monastýr. Nově vzniklá monastýrská obec dostala jméno svatého Feodosija Velikého. Od 13. července 1907 řídil Varlaam tento monastýr jako jeho představený.
V roce 1908 muselo bratrstvo Baltského Feodosijevského monastýru čelit sektě „innokentijevců“.
V roce 1923 byl archimandrita Varlaam přeložen na místo představeného Beršadského Spaso-Preobraženského monastýru v Podolské gubernii. O dva roky později zatčen charkovským OGPU a nacházel se ve vyšetřovací vazbě, avšak pro nedostatek důkazů byl propuštěn.
V srpnu 1926 byl v monastýru tajně rukopoložen na biskupa beršadského a vikáře kyjevské eparchie. Světiteli byli biskupové Sergij (Kuminskij), Feodosij (Vaščinskij) a Ioasaf (Ževachov). Roku 1927 byl poslán do Charkova a od roku 1928 žil ve vesnici Brajiliv. Po zatčení biskupa Amvrosija (Poljanského) dočasně spravoval podolskou eparchii.
V podmínkách zmatení myslí, šíření renovacionismu a rozšiřování četných „proroctví“ o tom, že již přišel antikrist a že se blíží konec světa, vyzýval své věřící k rozvážnému a střízlivému modlitebnímu životu. Takové názory označoval za šarlatánství.
Od roku 1928 dočasně spravoval vinnyckou eparchii.
Dne 17. ledna 1931 byl zatčen na základě obvinění z vytvoření „církevně-sektářské organizace“ a uvězněn ve věznici ve Vinnycji.
Dne 17. července 1931 byl rozhodnutím Zvláštní porady při kolegiu GPU Ukrajinské SSR poslán do vyhnanství v Karagandské oblasti na dobu tří let.
Dne 27. března 1934 byl ustanoven biskupem zlatoustským a vikářem sverdlovské eparchie, ale již 23. srpna byl převeden do úřadu biskupa sarapulského a vikáře kirovské eparchie. Do roku 1937 vystřídal tyto funkce; biskup osinský a vikář permské eparchie (1935–1935), biskup marijský a vikář gorkovské eparchie (1935–1937), biskup syzraňský (1937–1937)
Dne 23. května 1937 byl jmenován biskupem orenburským a turgajským.
Dne 2. srpna 1937 byl zatčen na základě obvinění z aktivní účasti v „kontrarevoluční monarchisticko-povstalecké organizaci“. Byl uvězněn ve věznici v Orenburgu.
Dne 9. října 1937 byl trojkou NKVD pro Orenburskou oblast odsouzen k trestu smrti zastřelením. Rozsudek byl vykonán dne 10. října 1937 v Zauralském háji poblíž Orenburgu. Místo jeho pohřbení není známo.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ukrajinští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 13. července Kategorie:Narození v roce 1871 Kategorie:Narození v Oděské oblasti Kategorie:Úmrtí 10. října Kategorie:Úmrtí v roce 1937 Kategorie:Úmrtí v Orenburgu