Patriarchální exarchát Afriky je exarchát Ruské pravoslavné církve.
Administrativním centrem exarchátu je Chrám sv. Filipa Moskevského v Měščanské slobodě.
Historie Do roku 2019 považovala Ruská pravoslavná církev africký kontinent za výlučné kanonické území Alexandrijského patriarchátu. Jak uvedl protojerej Nikolaj Balašov, „po mnoho let se na Oddělení vnějších církevních vztahů obraceli z Afriky různí rozkolníci s žádostmi o přijetí, ale my jsme s nimi nikdy nevstoupili nejen do společného sloužení, ale ani do jakýchkoli kontaktů“.
Podle metropolity Antonija (Sevrjuka) se v archivu Oddělení vnějších církevních vztahů nachází mnoho žádostí od ruskojazyčných krajanů žijících v afrických zemích, kteří prosili, aby Ruská pravoslavná církev zakládala své farnosti a vysílala k nim kněze. Církev však respektovala práva Alexandrijského patriarchátu, a proto nemohla na tyto žádosti kladně odpovědět.
V reakci na to, že dne 8. listopadu 2019 alexandrijský patriarcha Theodoros II. uznal Pravoslavnou církev Ukrajiny (PCU) a její autokefalii, rozhodl Svatý synod Ruské pravoslavné církve dne 26. prosince 2019 mimo jiné o vyjmutí „farností Ruské pravoslavné církve nacházejících se na africkém kontinentu“ z jurisdikce Alexandrijského patriarchátu a o udělení stavropegiálního statusu těmto farnostem. Zastoupení patriarchy moskevského a celé Rusi při alexandrijském patriarchovi bylo přeměněno na farnost Ruské pravoslavné církve v Káhiře.
Podle kněze Georgija Maximova se na Ruskou pravoslavnou církev obracelo mnoho afrických duchovních a laiků Alexandrijské církve s obdobnými žádostmi. Jak uvedl: „Přísně vzato, vznik Afrického exarchátu navrhli sami Afričané. Tato myšlenka vznikla v Africe, v afrických myslích. Na jakém základě bychom je mohli odmítnout, když jsme již přijali Rusy žijící v Africe? Nemůžeme přece odmítat podle barvy pleti – to není argument.“
V září 2021 bylo v důvodové zprávě k protokolu Svatého synodu Ruské pravoslavné církve č. 61 uvedeno, že po přerušení společenství s Alexandrijským patriarchátem začaly do Ruské pravoslavné církve přicházet četné žádosti duchovních Alexandrijské církve o přijetí do jurisdikce Moskevského patriarchátu. Tito duchovní nesouhlasili s rozhodnutím patriarchy Theodora uznat ukrajinské rozkolníky a nechtěli z tohoto důvodu zůstávat pod jeho omoforem.
Ruská pravoslavná církev se zpočátku zdržovala kladné odpovědi na tyto žádosti v naději, že patriarcha Theodoros své rozhodnutí změní a že biskupové Alexandrijské církve nepodpoří legalizaci ukrajinského rozkolu. Podle dokumentu se tak však nestalo.
Dne 28. července 2021 vyslal patriarcha Theodoros na akci pořádanou představiteli Pravoslavné církve Ukrajiny v Kyjevě svého oficiálního zástupce, biskupa babylonského Theodora, který přednesl pozdrav jménem alexandrijského patriarchy.
Dne 13. srpna 2021 navštívil patriarcha Theodoros ostrov Imbros a při liturgii vedené patriarchou Bartolomějem I. spolusloužil s představitelem tzv. Pravoslavné církve Ukrajiny. Následně jej při osobním setkání ujistil o své rozhodné podpoře. Podle uvedeného dokumentu do té doby žádný z biskupů Alexandrijské pravoslavné církve veřejně nevyjádřil nesouhlas s kroky patriarchy Theodora na podporu ukrajinského rozkolu.
V důsledku toho pověřil Svatý synod na svém zasedání ve dnech 23.–24. září 2021 arcibiskupa Leonida (Gorbačova), aby prostudoval doručené žádosti a předložil Svatému synodu příslušné návrhy.
Dne 29. prosince 2021 přijal Svatý synod Ruské pravoslavné církve rozhodnutí o přijetí 102 duchovních Alexandrijský patriarchát z osmi afrických zemí do jurisdikce Moskevského patriarchátu. Současně zřídil Patriarchální exarchát Afriky, jehož působnost se vztahovala na celý africký kontinent a přilehlé ostrovy.
V rámci exarchátu byly vytvořeny dvě eparchie:
severoafrická eparchie jihoafrická eparchie
Do správy severoafrické eparchie byly začleněny farnosti Moskevského patriarchátu v Egyptě, Tunisku a Maroku. Do jihoafrické eparchie byla zařazena farnost Moskevského patriarchátu v Jihoafrické republice.
Eparchiální biskup Sseveroafrické eparchie měl nést titul „káhirský a severoafrický“, zatímco biskup jihoafrické eparchie titul „johannesburský a jihoafrický“.
Arcibiskup Leonid (Gorbačov) bezprostředně po přijetí tohoto rozhodnutí pro agenturu RIA Novosti prohlásil: „Jádro exarchátu bude vytvářeno v Moskvě. Je to zcela nová, mocná struktura kontinentálního rozsahu, která vyžaduje pečlivé, podrobné studium a promyšlenou přípravu.“
Následující den vyjádřil Alexandrijský patriarchát „nejhlubší politování“ nad rozhodnutím Moskevského patriarchátu vytvořit v Africe vlastní církevní strukturu na území, které Alexandrijský patriarchát považuje za svou výlučnou jurisdikci.
V rozhovoru pro agenturu TASS dne 31. prosince 2021 prohlásil arcibiskup Leonid (Gorbačov), že po uznání Pravoslavné církve Ukrajiny patriarchou Theodorem II. „je nám lhostejné, zda Alexandrijský patriarchát podnikne nějaké kroky či nikoliv“. Zdůraznil přitom: „...pokud vedení Alexandrijské pravoslavné církve uzná svou chybu a přinese pokání, budeme připraveni o něčem jednat. Rozhodnutí Svatého synodu Ruské pravoslavné církve o vytvoření exarchátu v Africe však v žádném případě nebude mít zpětnou účinnost.“
Předseda Oddělení vnějších církevních vztahů Moskevského patriarchátu, metropolita Ilarion (Alfejev), na začátku ledna 2022 uvedl, že ze strany Ruské pravoslavné církve nejde o žádné „vniknutí“ ani o snahu oslabit Alexandrijský patriarchát. Podle něj Moskevský patriarchát pouze vyšel vstříc těm, „kteří nechtějí být spojováni s rozkolem“.
Na zasedání dne 12. ledna 2022 přijal synod Alexandrijského patriarchátu prohlášení, v němž odsoudil zřízení exarchátu Moskevského patriarchátu na území jurisdikce Alexandrijské církve. Tento krok označil za: „nemravný zásah Ruské církve, uskutečněný nekanonickými a nedůstojnými metodami“.
Současně jej charakterizoval jako pokus o překroucení pravoslavné ekleziologie z důvodů vycházejících z etnofyletismu, který byl odsouzen Konstantinopolským sněmem (1872). Podle prohlášení lze v jednání Moskevského patriarchátu spatřovat také znaky neokolonialismu a snahu o globální dominanci, což je podle Alexandrijského patriarchátu v rozporu s pravoslavnou tradicí.
V odpovědi Svatý synod Ruské pravoslavné církve ze dne 28. ledna 2022 se uvádělo: „Toto obtížné rozhodnutí, přijaté v situaci, kdy alexandrijský patriarcha uznal ukrajinské rozkolníky, v žádném případě nepředstavuje nárok na kanonické území starobylé Alexandrijské církve. Sleduje jediný cíl – poskytnout kanonickou ochranu těm pravoslavným duchovním v Africe, kteří se nechtějí podílet na nezákonné legitimizaci rozkolu na Ukrajině. Vyzýváme Jeho Blaženost patriarchu alexandrijského Theodora II. a hierarchy Alexandrijské církve, aby se vzdali podpory ukrajinského rozkolu a vrátili se na kanonickou cestu, aby bylo zachováno jednotné svaté pravoslaví.“
Dne 7. února 2022 uvedl metropolita Leonid (Gorbačov), že: „V současné době máme přibližně 150 duchovních z více než 12 zemí. Jsou i tací, kteří situaci zatím pouze sledují, a také váhající.“
Na zasedání dne 24. března 2022 schválil Svatý synod Ruské pravoslavné církve Vnitřní řád Patriarchálního exarchátu Afriky a jeho stanovy.
Dne 18. prosince 2022 se v chrámu Vzkříšení Páně v Rabatu uskutečnily první svěcení v dějinách exarchátu.
V březnu 2023 uvedl metropolita Leonid (Gorbačov): „V našem exarchátu existuje program dalšího vzdělávání pro osoby, které již mají teologické vzdělání získané na řeckých školách nebo katolických univerzitách. Pro ně jsou organizovány specializované kurzy zaměřené na hlavní předměty vyučované na duchovních školách. V této oblasti jsme průkopníky, a proto se pečlivě a důsledně snažíme vytvořit co nejkomfortnější systém přednášek a studijních programů pro posluchače přijíždějící k nám do Moskvy.
Pravoslavné Afričany z Alexandrijské pravoslavné církve podle některých zdrojů přitahuje přechod do ruské jurisdikce také skutečnost, že biskupové Alexandrijského patriarchátu bývají jmenováni převážně z řad duchovenstva pocházejícího z Řecka a Kypru.
Text dále uvádí, že Alexandrijská pravoslavná církev je z 98 % tvořena Řeky a že v ní existují sporné postoje vůči černošskému duchovenstvu a věřícím. Jako příklady jsou zmiňovány údajná diskriminace afrických studentů, oddělování farností pro Řeky a ne-Řeky a další praktiky, které autor textu označuje za projev církevního etnofyletismu, tedy diskriminace duchovenstva a věřících na základě rasového nebo etnického původu.
Seznam exarchů 2021–2023 Leonid (Gorbačov) od 2023 Konstantin (Ostrovskij)
Odkazy Reference
Kategorie:Ruská pravoslavná církev Kategorie:Křesťanství v Africe