Varlaam (světským jménem: Viktor Stěpanovič Rjašencev; 20. června 1878 Tambov – 20. února 1942 Vologda) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a arcibiskup permský.

Byl starším bratrem biskupa a světce Germana (Rjašenceva).

Život Narodil se 20. června 1878 v Tambově.

Po Tambovském gymnáziu absolvoval Kazaňskou duchovní akademii, kde roku 1900 obdržel titul kandidáta bohosloví. Dne 12. října 1901 se stal učitelem ruštiny a církevní slovanštiny na Ufském duchovním učilišti.

Dne 21. října 1901 byl biskupem Antonijem (Chrapovickým) postřižen na monacha a v následujících dnes vysvěcen na jerodiákona a jeromonacha. Od roku 1902 působil na Ufském duchovním semináři, kde vykonával funkci inspektora. V letech 1906–1913 byl rektorem Poltavského duchovního semináře v hodnosti archimandrity.

V období působení v Poltavě napsal řadu teologických prací, převážně z oblasti apologetiky. Je autorem studie o Ernestu Renanu a jeho knize Život Ježíšův. Protojerej Alexandr Meň považoval toto dílo za jednu z nejzdařilejších prací na dané téma v ruské pravoslavné literatuře. Varlaam zaujímal vůči francouzskému autorovi výrazně kritický postoj. Ve své studii zkoumal psychologické předpoklady, které podle něj přivedly Renana k agnostickému skepticismu. Současně analyzoval literární a umělecké kvality jeho knihy, díky nimž si získala značnou popularitu.Proti Renanovým filozofickým názorům postavil křesťanské pojetí života a snažil se ukázat rozdíly mezi křesťanským pohledem na svět a Renanovou interpretací náboženství a osoby Ježíše Krista.

Rozhodnutím Nejsvětějšího synodu byl 26. ledna 1913 rukopoložen na biskupa homelského a vikáře mogilevské eparchie.

Od října 1918 pobýval v Kyjevě. Dne 23. června 1919 byl zatčen v Homely, avšak již 5. července byl na základě žádosti pěti tisíc věřících propuštěn.

Působil jako biskup mstislavský a vikář mogilevské eparchie. V roce 1922 byl dočasným správcem této eparchie. Po určitou dobu se účastnil renovačního hnutí, později však veřejně vyjádřil pokání a byl znovu přijat do jurisdikce patriarchální církve.

Od 3. září 1923 zastával úřad biskupa pskovského a porchovského. V letech 1923–1924 zároveň dočasně spravoval homelskou eparchie. V roce 1924 byl v Pskově zatčen a odsouzen ke dvěma letům vězení. Trest si odpykával v letech 1924–1926 ve věznici v Jaroslavli.

Dne 13. července 1927 byl jmenován arcibiskupem permským, avšak již po několika měsících, 11. listopadu, byl Synodem penzionován. Na konci prosince 1927 byl nicméně dočasně pověřen správou lubimského vikariátu jaroslavské eparchie.

Dne 6. února 1928 se jako člen skupiny jaroslavských biskupů oddělil od zástupce patriarchálního locum tenens, metropolity Sergije (Stragorodského), a podpořil stanovisko metropolity Agafangela (Preobraženského). Dne 11. dubna mu bylo zakázáno vykonávat biskupskou službu. Dne 10. května však oznámil návrat do modlitebního společenství s metropolitou Sergijem, načež Svatý synod 30. května 1928 zákaz biskupské činnosti zrušil.

Dne 16. října 1928 zemřel jaroslavský metropolita Agafangel. Správa běžných záležitostí eparchie přešla zpočátku na arcibiskupa Varlaama, který ji dočasně řídil. Navzdory očekávání mnoha věřících v Jaroslavli však metropolita Sergij neustanovil Varlaama novým metropolitou, ale jmenoval na uprázdněný stolec arcibiskupa Pavla (Borisovského).

Dne 7. září 1929 byl v Jaroslavli zatčen v souvislosti s případem „církevně-monarchistické organizace Pravé pravoslaví“. Dne 3. ledna 1930 jej Zvláštní rada při kolegiu OGPU odsoudila ke třem letům v nápravně-pracovních táborech. Trest si odpykával v Kotlaském táboře.

Dne 20. května 1931 kolegium OGPU rozhodlo o zpřísnění trestu a prodloužilo jej na deset let. Následně byl přeložen z Kotlasu do Soloveckého tábora zvláštního určení.

Dne 22. února 1933 byl předčasně propuštěn a poslán do vyhnanství ve Vologdě. Zde sloužil tajné bohoslužby ve svém bytě a vytvořil malé ženské mnišské komunity složené z mnišek ze zrušených monastýrů.

Podle vzpomínek mnišky Magdaleny (Někrasovové): „Po skončení dalšího trestu byl poslán do Vologdy do domácího vězení. Nesměl opouštět svou celu. Bydlel naproti Lazarovskému Gorbačevskému chrámu na hřbitově při výjezdu z města. Bylo mu dovoleno navštěvovat chrám, ale nesměl sloužit bohoslužby. Matka Kapitolina vyprávěla: „Vladyka přisluhoval při bohoslužbě, vycházel se svící a četl Apoštola, ale sloužit nemohl.“

Varlaam udržoval rozsáhlou korespondenci. Protože byl pod neustálým dohledem, využíval pomoci Kapitoliny, kterou láskyplně nazýval „Kapuška“. Využíval její neobratný rukopis a negramotnost jako prostředek k oklamání dohledu. Prostřednictvím jejích dopisů předával vybraným osobám sdělení v náznacích a alegoriích, jejichž skutečný význam mohl pochopit pouze adresát. Kapuška zapisovala texty, psala adresy a odesílala dopisy z Vologdy nebo z okolních vesnic.“

Dne 11. listopadu 1940 byl ve Vologdě zatčen a uvězněn ve vnitřní věznici NKVD. Přiznal se ke všem bodům obžaloby a podal výpovědi proti přibližně dvěma desítkám osob, které tímto způsobem obvinil. Vyšetřovacím orgánům to umožnilo zařadit tyto lidi pod dohled jako potenciální budoucí oběti represí.

Ve svém pozdějším vysvětlení, které napsal po vynesení rozsudku, arcibiskup Varlaam uvedl: „Obvinění, že jsem organizoval skupinu namířenou proti sovětské moci, jak uvádí rozsudek Vologdského oblastního soudu, neodpovídá skutečnosti. Je pravda, že jsem existenci takové organizace přiznal, ale učinil jsem tak až po četných naléháních vyšetřovatele. Má přirozená poddajnost a neochota narušit dobré vztahy s vyšetřovateli mě k tomu přiměly.“

Dne 26. srpna 1941 jej soudní kolegium pro trestní věci Vologdské oblasti odsoudilo k trestu smrti zastřelením. Rozhodnutím Prezidia Nejvyššího sovětu SSSR z 25. listopadu 1941 byl však tento trest změněn na deset let v nápravně-pracovních táborech.

Arcibiskup Varlaam zemřel 20. února 1942 ve věznici č. 1 ve Vologdě.

Odkazy Reference

Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 20. června Kategorie:Narození v roce 1878 Kategorie:Narození v Tambově Kategorie:Úmrtí 20. února Kategorie:Úmrtí v roce 1941 Kategorie:Úmrtí ve Vologdě