Émilie de Vialar (12. září 1797, Gaillac – 24. srpna 1856, Marseille) byla francouzská římskokatolická řeholnice, zakladatelka a členka kongregace Sester svatého Josefa od Zjevení. Katolická církev ji uctívá jako světici.
Život Narodila se dne 12. září 1797 v Gaillacu rodičům Jacquesovi a Antoinette Portal de Vialar. Její otec byl lékař. Narodila se 3 roky po ukončení vlády teroru a ve stejném roce, kdy byl papež Pius VI. zajat napoleonskými vojsky. Byla nejstarší ze 3 dětí a byla tajně pokřtěna. V mladém věku ji učila číst její matka.
Ve třinácti letech nastoupila na pařížskou kolej Abbaye-au-Bois pro mladé dámy, doprovázená svou matkou, která na dlouhé cestě onemocněla. Navzdory veškerému úsilí Émilyina otce její matka 17. září 1810 zemřela ve věku 35 let. V patnácti letech se vrátila do Gaillacu, aby žila se svým otcem a dvěma mladšími bratry. Zjistila, že její otec, zdrcený zármutkem, přenechal vedení domácnosti Toinonovi, oddanému, ale autokratickému sluhovi. náhled|271x271pixelů|Relikviář s jejími ostatky v Gaillacu Ve snaze pomoci chudým, starým a strádajícím je zvala do domu, což v domácnosti vyvolalo značné napětí. K jejímu úsilí se přidaly i další mladé ženy. V roce 1832 jí dědeček z matčiny strany odkázal dědictví, za které si koupila dům pro sebe a své společnice. „Inspirována veršem z Matouše 1,20, kde se sv. Josefovi zjevil anděl, aby ho uklidnil: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého,“ založila spolu se třemi dalšími ženami o Vánocích a za pomoci albijského biskupa, Françoise-Marie de Gaulyho, kongregaci Sester svatého Josefa od Zjevení.
Její bratr Agostino, který žil ve francouzském Alžírsku, navrhl otevření nemocnice v Búfaríku poblíž Alžíru. Spolu s prvními společnicemi tam dorazila v době vypuknutí epidemie cholery. Peníze, které jí zanechal její dědeček, použila na otevření nemocnic a škol. V roce 1835 získala jí založená kongregace, která tou dobou čítala spolu s ní sedmnáct sester, formální schválení svých stanov. V roce 1843 však alžírský biskup všechny řeholnice poslal zpět do Francie. Znovu však z Francie odcestovala, aby založila školy a nemocnice na Kypru, v Tripolisu a Bejrútu.
V roce 1845 byla na cestě z Tuniska do Alžírska, když loď, na které plula, zastihla na devět dní silná bouře. Během ní učinila slib, že „kdekoli bezpečně a ve zdraví přistanou, otevře řeholní dům a zasvětí ho sv. Pavlovi“. Loď zakotvila na Maltě, kde také dříve sv. Pavel ztroskotal. Émilie zde otevřela jednu z prvních katolických škol pro mladé dámy.
Mezitím se v Gaillacu místní představená, podvedená bezskrupulózním obchodníkem, zadlužila. Opustila kongregaci a podala žalobu o vrácení svého věna. Émilie, sužovaná pomluvami a věřiteli, byla nucena opustit své rodné město. V roce 1852 našla pomoc a naději v Marseille díky laskavému přijetí sv. Eugèna de Mazenod, zakladatele Misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné.
Zemřela v Marseille dne 24. srpna 1856. Její ostatky jsou uchovávány v jejím rodném Gaillacu.
Úcta Její beatifikační proces započal dne 27. května 1925, čímž obdržela titul služebnice Boží. Dne 19. března 1935 ji papež Pius XI. podepsáním dekretu o jejích hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodnou.
Blahořečena byla dne 18. června 1939 v bazilice sv. Petra papežem Piem XII. Zde byla tímtéž papežem 24. června 1951 svatořečena.
Její památka je připomínána 17. června. Bývá zobrazována v řeholním oděvu.
Odkazy
Reference
Související články
Seznam světců a mučedníků katolické církve
Externí odkazy
Hagiography Circle Saints SQPN Santi e Beati
Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Francouzští svatí Kategorie:Francouzské řeholnice Kategorie:Zakladatelé řeholních kongregací a institucí zasvěceného života Kategorie:Narození v roce 1797 Kategorie:Narození 12. září Kategorie:Narození v Okcitánii Kategorie:Úmrtí v roce 1856 Kategorie:Úmrtí 24. srpna Kategorie:Úmrtí v Marseille Kategorie:Pohřbení v Okcitánii Kategorie:Ženy