Česká slepice (také nazývaná češka) je plemeno kura domácího vzniklé na území dnešního Česka. Patří ke středoevropským plemenům, jejichž předci se na území střední Evropy dostali z Asie přes východní Evropu. Příbuznými plemeny jsou durynský vousáč, někdy přezdívaný „vousatá česká slepice“, polská zelenonožka nebo štýřanka. Miniaturní formou je česká slepice zdrobnělá, která má podobné vlastnosti jako česká slepice, ale jen přibližně poloviční hmotnost.
Charakteristika České slepice se vyznačují živým temperamentem, ostražitostí, shánlivostí, nenáročností a otužilostí. Jsou vhodné pro chov ve velkých a přírodních výbězích, kde vzhledem k zachovaným instinktům dobře odolávají tlaku ve dne lovících predátorů, a dovedou si zde obstarat mnoho potravy. Mezi jejich hlavní znaky patří lehký typ, střední tělesný rámec, válcovitý trup, jemně utvářená hlava, červené ušnice, bohatý ocas, středně vysoký postoj, bílá kůže a břidlicově zbarvené běháky. Snáška v prvním snáškovém cyklu je 160–190 vajec s krémovou až světle hnědou skořápkou. Minimální hmotnost násadových vajec je 55 g. náhled|Česká slepice zlatá kropenatá s kuřaty
Barevné rázy České slepice jsou uznány v následujících barevných rázech:
koroptví zlatá kropenatá stříbrná kropenatá černá bílá
Historický vývoj Předchůdci českých slepic byli na území dnešního Česka chováni po staletí, ovšem o plemeni jako takovém lze hovořit až od konce 19. století, kdy vznikaly první plemenné standardy, sjednocující pohled na vzhled a vlastnosti plemen. Ve stejné době již byly české slepice vytlačovány dováženými cizími plemeny. Tím byl jejich chov decimován. Na přelomu 19. a 20. století existovaly jen zbytky čistého genofondu tohoto plemene, které v té době využilo několik nadšenců pro jeho regeneraci. K nejvýraznějším osobnostem v tomto ohledu patřil Karel Škoda z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, který v roce 1913 sesbíral a ještě před první světovou válkou rozmnožil zvířata zlatého kropenatého a koroptvího rázu dohledaná na Českomoravské vrchovině. Čestmír Sedlák z Rokycan podobným způsobem zajistil zvířata dohledaná na Dobříšsku a Klatovsku. Českým slepicím se aktivně věnovali i sudetští Němci, z nichž nejvýraznější osobností byl Franz Julius Rasche z vesnice Pihel na Českolipsku. Jeho pohled na vzhled českých slepic se ale lišil, zřejmě proto, že pracoval s jiným výchozím materiálem, pravděpodobně ovlivněným dalšími evropskými plemeny.
Ve druhé polovině 20. století došlo k oživení chovu českých slepic a výraznému zlepšení a sjednocení exteriéru plemene. České slepice zlaté kropenaté byly řadu let zařazeny do skupiny preferovaných hospodářských plemen. Pro svou genetickou jedinečnost a historický význam byly české slepice zlaté kropenaté v roce 1995 zařazeny do programu ochrany a využití národních plemen pod záštitou FAO a od roku 2000, po implementaci Úmluvy o biologické rozmanitosti do české legislativy, mezi genetické zdroje České republiky. Jádro populace je dlouhodobě v péči členů Klubu chovatelů českých slepic.
Chov českých slepic
Povaha zvířat Jedná se o velmi aktivní drůbež. Chovatelé uvádějí, že zvířata mohou přeletovat k sousedům a mladá drůbež se na podzim pokouší nocovat na stromech. Chovní kohouti hlídají a varují slepice před predátory, kterým se mohou i postavit. Někdy útočí i na člověka. České slepice tráví mnoho času prohledáváním výběhu. Ve větších výbězích jsou plaché, v menších výbězích a při pravidelném kontaktu s chovatelem krotnou. I krotká zvířata ale může zneklidnit návštěva cizího člověka, chovatel, který přijde oblečen jinak než obvykle, míč přehozený přes plot, proběhnuvší pes a podobně. V členitých výbězích mohou slepice zanášet. Při dobrém krmení mají slepice tendenci k tučnění. náhled|Česká slepice zlatá kropenatá při odpočinku
Péče I toto staré a otužilé plemeno vyžaduje péči a může trpět chorobami. Pro ustájení českých slepic platí obecná pravidla. Kurník je především potřeba na noc zavírat, protože drůbež se nedokáže bránit nočním útokům predátorů. I v případě krmení platí obecná pravidla. České slepice a české slepice zdrobnělé potřebují pestré krmení a výběh, kde se napasou a naloví si drobné živočichy, případně využívají spadané ovoce. Při absenci pastvy je nutné krmit řezanou zelenou pící, respektive obecně zajistit plnohodnotnou výživu. Přikrmovat lze i kuchyňské zbytky, ovšem jen v malé míře a pokud nejsou přesolené a příliš kořeněné.
Z veterinárního hlediska je aktuálně (2026) největší hrozbou virová Markova nemoc, proti níž se provádí očkování. Lokálně rizikové jsou různé další choroby. V době výskytu ptačí chřipky je třeba dodržovat pravidla stanovená Státní veterinární správou ČR. V teplém období roku je třeba sledovat a případně řešit výskyt čmelíka kuřího, který přečkává den na různých místech v kurníku. Silná přehlédnutá invaze čmelíků se projevuje poklesem snášky, případně tak, že se slepicím večer nechce do kurníku. Ve výběhu je nutné zřídit popeliště, kde se slepice přirozeně zbavují ektoparazitů přenášených v opeření. V přirozených členitých výbězích si je zvířata na vhodných suchých místech vytvoří sama. náhled|Detail zlaté kropenaté kresby
Plemenitba Základní chovnou jednotkou jsou kmeny, které sestávají z jednoho kohouta a skupiny až 15 slepic. Optimální doba vylíhnutí kuřat je v dubnu až květnu, aby zvířata stihla do zimy vyspět a mladé slepice mohly zahájit snášku. Oplozenost vajec a líhnivost je obvykle vysoká. V praxi se převážně využívá umělé líhnutí a odchov. Kuřata lze odchovat i přirozeně, pod kvočnou. Kvokavost je u českých slepic sporadická, ale když se projeví, kvočna má obvykle zachovaný pud sezení. Kvokavost je však v rozporu s požadovanou snáškou, od kvočen se proto nedoporučuje líhnout. Lze jim však podsadit vejce jiných slepic, které nekvokají. V případě odchovu pod kvočnou je vhodné využít nějaké chráněné místo, kde kvočna kuřata nerušeně vysedí.
Výběr chovných zvířat Selekce je nástrojem pro udržení plemenných znaků. Selekce na růstové a zdravotní vlastnosti se provádí průběžně již během prvních měsíců života kuřat. Z exteriérových znaků je pro selekci použitelný tvar hřebene, a to zejména u kohoutů. Je-li cílem vyprodukovat budoucí plemeníky, je žádoucí redukovat počet společně chovaných kohoutů, jinak správně neprospívají oni ani kuřice, pokud jsou obě pohlaví odchovávána ve společném prostoru. Kroužkování uzavřenými registračními kroužky se provádí zhruba ve věku 10 týdnů.
Pečlivá selekce na exteriér se provádí obvykle ve stáří pěti až šesti měsíců. Zaměřuje se hlavně na plemenný typ a dílčí exteriérové znaky, jako je tvar hlavy, nasazení ocasu, utváření nohou, zbarvení peří. Vyřazují se zvířata se závažnými výlukovými znaky, jako je např. dvojzub na hřebeni, vady kostry, veveří ocas, nebo ostruhy u slepic.
V podzimním období se koná plemenářský svod organizovaný Klubem chovatelů českých slepic, kde jsou představená zvířata hodnocena školenými hodnotiteli. Dále zde probíhá výměna plemeníků mezi chovateli zapojenými do koordinované plemenitby. Ještě během podzimu jsou sestavovány nové chovné kmeny a u mladých slepic je zahájeno sledování užitkovosti.
Odkazy
Reference
Související články
Plemena slepic Česká slepice zlatá kropenatá Česká slepice zdrobnělá
Externí odkazy
webové stránky Klubu chovatelů českých slepic
Kategorie:Plemena kura domácího z Česka