Jan Reindl (18. června 1902 Trhové Sviny – 26. června 1981 České Budějovice) byl český generálmajor, letec, zpravodaj, účastník protinacistického odboje a velitel leteckých instruktorů v Egyptě.

Životopis Narodil se 18. června 1902 v Trhových Svinech do rodiny finančního úředníka. Před první světovou válkou nastoupil na gymnázium v Třeboni. Na podzim roku 1918 se dobrovolně přihlásil k 1. pluku Stráže svobody. Do ledna 1919 se podílel na zajišťování jihočeského pohraničí proti iredentistickým snahám části německého obyvatelstva. Po maturitě v roce 1922 krátce pracoval na okresním úřadě v Třeboni. Následně nastoupil vojenskou službu a rozhodl se pro profesionální vojenskou kariéru. Studoval na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě, kterou úspěšně absolvoval v srpnu 1924 v hodnosti poručíka.

Jeho snem bylo stát se letcem. V červnu 1927 byl přidělen k Leteckému pluku 1 jako pozorovatel. Po absolvování pilotního výcviku v Prostějově byl v roce 1932 jmenován pilotem a v červnu 1934 získal kvalifikaci polního pilota. V letech 1934 až 1936 studoval na Vysoké škole válečné v Praze, škole určené pro budoucí důstojníky generálního štábu. Po jejím absolvování sloužil v Brně a v září 1937 byl v hodnosti štábního kapitána generálního štábu přidělen ke 2. oddělení Hlavního štábu Ministerstva národní obrany, tedy k vojenské zpravodajské službě. Podílel se na získávání informací o nacistickém Německu.

Koncem června 1939 musel armádu opustit. Navenek se stal tiskovým referentem, ve skutečnosti však vstoupil do odbojové organizace známé jako Schmoranzova skupina tiskových tajemníků, kde používal krycí označení B-12. Dne 25. srpna 1939 byl zatčen gestapem. Při domovní prohlídce byly nalezeny materiály přesahující běžnou práci tiskového referenta, mimo jiné zprávy vojenského charakteru. Následovaly dlouhé a brutální výslechy. Gestapo postupně odhalilo celou síť odbojové organizace.

Ve dnech 10. až 12. prosince 1941 stanul před Lidovým soudním dvorem v Berlíně. Na rozdíl od některých vedoucích představitelů organizace, kteří byli odsouzeni k smrti, dostal trest osm let káznice, ztrátu občanských práv a byl uznán vinným z přípravy velezrady a spiknutí proti Německé říši. Za války prošel věznicemi na Pankráci, v Drážďanech, v bavorském Ebrachu a nakonec na Mírově. V Ebrachu vážně onemocněl tuberkulózou. Na Mírov byl převezen v lednu 1944, protože zde byli soustřeďováni nemocní vězni. Z vězení se dostal až po osvobození Zábřehu a Mohelnice, a to konkrétně 9. května 1945. Domů se vrátil 15. května 1945.

Krátce po návratu vstoupil do Komunistické strany Československa a přes vážné zdravotní problémy se znovu zapojil do armádní služby. V dubnu 1946 začal pracovat u nově budovaného obranného zpravodajství (OBZ) jako soudní znalec. V září téhož roku byl jmenován přednostou 5. oddělení Velitelství letectva Vojenské oblasti 1 a povýšen na podplukovníka generálního štábu.

Jeho zdravotní stav se zhoršil. Lékaři zjistili, že trpí tuberkulózou páteře. Od listopadu 1946 byl léčen v Masarykově sanatoriu ve Vyšných Hágách na Slovensku, kde musel ležet v sádrovém lůžku a nosit sádrový krunýř. Léčbu komplikoval nedostatek tehdy nového léku streptomycinu. Ze sanatoria byl propuštěn až 21. prosince 1947 a po zbytek života používal speciální korzet.

Po návratu do služby vedl 5. oddělení Velitelství letectva Hlavního štábu. Jeho zdravotní stav se zlepšil a v roce 1949 absolvoval přeškolení na lehčí typy letadel. Ve stejném období studoval Nejvyšší vojenskou akademii, kterou dokončil v roce 1950. Následně byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V letech 1950 až 1952 zastával funkci náčelníka štábu Velitelství letectva Ministerstva národní obrany a v letech 1952 až 1956 byl zástupcem velitele letectva pro vzdušnou obranu státu.

Významnou epizodou jeho kariéry byla zahraniční mise v Egyptě. Dne 10. července 1956 přiletěl do Egypta jako velitel československé skupiny instruktorů, kteří měli egyptské piloty školit na proudových stíhacích letounech MiG-15bis. Pod jeho vedením byla do podzimu 1956 kompletně vycvičena jedna egyptská letka a druhá byla ve výcviku. Jejich činnost však přerušila Suezská krize. Po izraelském útoku na Egypt na podzim roku 1956 byli českoslovenští instruktoři evakuováni z Káhiry přes Súdán do Chartúmu. Po skončení bojů se ještě vrátili do Egypta, aby zhodnotili stav vojenské techniky, ale výcvik už nebyl obnoven. Domů se vrátili v prosinci 1956.

Egyptská vláda ocenila jeho práci udělením Stříbrné medaile za zásluhy 2. stupně, což bylo nejvyšší vyznamenání, které mohl tehdy cizinec v Egyptě získat. V Československu se však podobného uznání nedočkal. Krátce po návratu byl doporučen k odchodu do zálohy. V květnu 1957 po 35 letech vojenské služby armádu opustil. Usadil se ve své vile v Roztokách u Prahy, kde žil jako penzionovaný generál. Těžce nesl okupaci Československa v roce 1968 i následnou emigraci své jediné dcery. Zemřel tragicky při autonehodě dne 26. června 1981 nedaleko Českých Budějovic. Bylo mu 79 let.

Vyznamenání

Medaile za zásluhy II. stupeň Československý válečný kříž 1939 Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945

Reference

Kategorie:Českoslovenští generálové Kategorie:Generálmajoři Kategorie:Čeští letci Kategorie:Absolventi Vojenské akademie v Hranicích Kategorie:Absolventi Vysoké školy válečné Kategorie:Osobnosti Schmoranzovy skupiny tiskových tajemníků Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Nositelé medaile Za zásluhy (Česko) Kategorie:Nositelé Československého válečného kříže 1939 Kategorie:Nositelé Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce Kategorie:Nositelé Řádu za zásluhy (Egypt) Kategorie:Narození v roce 1902 Kategorie:Narození 18. června Kategorie:Narození v Trhových Svinech Kategorie:Úmrtí v roce 1981 Kategorie:Úmrtí 26. června Kategorie:Úmrtí v Českých Budějovicích Kategorie:Oběti dopravních nehod v Česku Kategorie:Muži