Jukio Tabuči (田淵 行男, Tabuči Jukio; 1905–1989) byl japonský fotograf. Tokijské muzeum fotografie, editor. 328 Outstanding Japanese Photographers 『日本写真家事典』 Nihon šašinka džiten. Kjóto: Tankóša, 2000. Byl označován za „hrdinu všech chlapců, kteří milovali hmyz“.Fukuoka Šin'iči: „Tabuči Jukio no čó no sukečči“, Fudžin no tomo, červen 2022, s. 11.
Životopis Narodil se ve vesnici Kurosaka v okrese Hino v prefektuře Tottori jako druhý syn (čtvrté dítě) Tabučiho Kičijiho a jeho manželky Amaty.
1909 – 2. září zemřela jeho matka Amata. 1911 – v březnu se jeho otec stal vedoucím pobočky v Micugóči. V dubnu nastoupil do obecné školy Micugóči v okrese Hino. Dne 31. května se jeho otec znovu oženil s Adači Joši. 1918 – absolvoval obecnou školu Iwami. V dubnu nastoupil na vyšší základní školu Sakai. Dne 21. května zemřel jeho otec. Poté se nevlastní matka Joši vrátila ke své rodině a v červnu byl svěřen příbuzným své biologické matky žijícím v Tchaj-peji na Tchaj-wanu. 1919 – zemřela nevlastní matka Joši. Spolu s tetou Sui se vrátil z Tchaj-wanu do Japonska a usadil se v Takinogawě v Tokiu. Přestoupil na střední školu Kinjó (dnešní Kinjó Gakuen). 1920 – přijal jej do své domácnosti starší bratr Jukizane, tehdejší docent středního oddělení školy Gakušúin. Rodina bydlela v internátních budovách školy. 1923 – začal systematicky vytvářet detailní kresby motýlů. 1924 – absolvoval střední školu Kinjó a nastoupil na přírodovědný obor Tokijské vyšší pedagogické školy (pozdější Tokijská univerzita vzdělávání, dnes Univerzita Cukuba). Získal stipendium pro mimořádně nadané studenty. 1927 – během letních prázdnin navštívil kvůli výzkumu druhu Luehdorfia japonica Entomologický ústav Nawa v prefektuře Gifu (dnešní Entomologické muzeum Nawa). 1928 – po absolvování školy nastoupil na prefekturní střední školu Imizu v Šinminatu (dnešní Imizu). Oženil se s Jamamurou Hideko, dcerou rodiny příbuzných, u níž pobýval na Tchaj-wanu, a vyučoval zde jako středoškolský učitel. 1930 – díky přátelství s horskými vůdci navázal vztah k oblasti Azumino. Dne 8. září byl jmenován učitelem na Druhé vyšší dívčí škole Tokijské prefektury a na Tokijské prefekturní ženské pedagogické škole. Vedl studenty na skupinové výstupy do Severních japonských Alp i okolních hor. 1937 – opustil učitelské místo a v Ósace pomáhal v přípravném institutu, který vedla matka jeho ženy. Později v Tokiu prodával přírodovědné učební pomůcky. 1938 – spoluzaložil v tokijské čtvrti Hongó společnost Nippon Gakudžucu Šašinša („Japonská společnost vědecké fotografie“). 1939 – stal se učitelem přírodopisu na Německé akademické střední škole (dnes Dokkjó). Vedl biologický a fotografický kroužek a podílel se na založení horolezeckého klubu. 1943 – nastoupil do vzdělávací filmové sekce společnosti Nippon Eigaša. 1945 – jeho tokijský dům byl během války určen k demolici v rámci protileteckých opatření. Přestěhoval se do vesnice Niši-Hotaka v prefektuře Nagano (dnes Azumino), kde žil ve stodole rodiny Fudžiwara. Současně začal pracovat jako nezávislý autor vzdělávacích diapozitivů a přírodovědných materiálů. 1946 – objevil mimořádně početnou populaci druhu Luehdorfia japonica v podhůří hory Širouma. 1950 – časopis Asahi Camera zveřejnil jeho soubor fotografií „Letní hory“. V prosincovém čísle byla publikována fotografie „Počátek zimy na Asamě“, oceněná v mezinárodním fotografickém salonu. 1951 – vydal knihu Tabuči Jukio – mistrovská kolekce horské fotografie. V časopise Kagaku Asahi publikoval článek „Za vysokohorskými motýly“, kterým zahájil svou veřejnou činnost v této oblasti. 1952 – vydal fotografickou knihu Waga jamatabi („Moje horské putování“). 1957 – vydal svou první ekologickou fotografickou publikaci Himegifučó. Na výstavě „Hmyz světa“ vystavil 147 detailních kreseb motýlů a 114 ekologických fotografií vysokohorských druhů. 1958 – vydal fotografické knihy Oneji a Jama. 1959 – vydal publikaci Kózančó („Vysokohorští motýli“). 1960 – za knihu Kózančó získal zvláštní cenu Asociace japonských fotografických kritiků a hlavní cenu Fuji Professional Photography Award. 1961 – přestěhoval se do Minami-Hotaky v městečku Tojošina (dnes Azumino). 1962 – vydal ekologickou fotografickou knihu Čiisana ragá-tači – Ašinagabači no seitai o sociálním životě papírových vos. 1964 – pořídil fotografie pro barevnou encyklopedii Čó („Motýli“). Vydal příručku horské fotografie Watashi no sangaku šašin. 1965 – v časopise Gakudžin vycházel jeho seriál „Kurz horské fotografie“. Dne 26. listopadu získal Cenu Asociace japonských fotografických kritiků za rok 1966. 1966 – vydal fotografickou knihu Kita Arupusu tenbó. 1967 – znovu získal Cenu Asociace japonských fotografických kritiků. Vydal průvodce Jari–Hotaka–Džónen-dake a fotografickou knihu Jama no jikoku. 1968 – zahájil dlouholetý seriál článků v časopise Džidóša róren, který pokračoval až do roku 1988. 1969 – vydal fotografickou knihu Jama no kisecu. 1970 – v tokijském Fuji Photo Salonu uspořádal výstavu Tabuči Jukio šašinten – Jama no akekure. 1971 – vydal knihu Jama no išó a obdržel Cenu za umění a kulturu města Macumoto. Zahájil výzkum vysokohorských motýlů na Hokkaidó. 1972 – vydal fotografickou obrázkovou knihu Gifučó. 1974 – vydal publikace Gifučó – Himegifučó a Fumoto kara no jama – Asama, Jacugatake. 1975 – televizní seriál NHK Mizuiro no toki měl hlavního hrdinu inspirovaného Tabučim. Vydal fotografickou knihu Nihon Arupusu. 1976 – obdržel ocenění Agentury pro životní prostředí za šíření myšlenek ochrany přírody. Vydal fotograficko-literární knihu Azumino. 1978 – vydal knihu Daisecu no čó. V té době mu byla diagnostikována Parkinsonova choroba. 1979 – získal vyznamenání guvernéra prefektury Nagano. Vydal knihu Nihon Arupusu no čó. V Tojošinském vlastivědném muzeu byla otevřena stálá expozice věnovaná jeho dílu. Dne 20. července podnikl svůj poslední horský výstup – 206. výstup na Džónen-dake. 1980 – vydal fotografickou knihu Oneji II. 1981 – vydal knihy Jama no monšó – jukigata, Kita Arupusu a Tabuči Jukio – jama to kózančó. 1982 – vydal fotograficko-literární knihu Azumino banka. 1983 – vydal knihu Jama no ehon – Azumino no čó. Dne 1. června obdržel Cenu Japonské fotografické asociace za celoživotní přínos. 1984 – stal se prvním čestným občanem městečka Tojošina. 1985 – vydal knihy Jama no arubamu a Kiiroi tento. 1986 – vyšlo luxusní vydání Jama no arubamu. Muzeum horské historie ve městě Ómači uspořádalo výstavu Svět horského fotografa Jukia Tabučiho. 1987 – vydal knihu Jama no tečó. Japonská lepidopterologická společnost jej ocenila za celoživotní přínos. V říjnu prodělal mozkový infarkt. 1988 – proběhla výstava Óda přírodě – výstava Jukia Tabučiho. Vydal publikaci Ašinagabači. 1989 – 28. května vznikl výbor pro založení Pamětní síně Jukia Tabučiho. Dne 30. května zemřel v nemocnici v Tojošině. Pohřben byl na čestném hřbitově městečka Tojošina. 1990 – 7. července byla otevřena Pamětní síň Jukia Tabučiho.
Posmrtně vydaná díla a biografie Jama wa madžucuši – Watashi no sangaku šašin. Blue Guide Center, 1995. Tabuči Jukio – Nihon no šašinka 11. Iwanami Šoten, 1998. Načuralisuto – Tabuči Jukio no sekai. Jamato Keikokuša, 2005. Šinpen Jama no kisecu. Šógakukan Bunko, 2003. Kiiroi tento. Jamakei Bunko, 2018. Kondó Nobujuki: Azumino no načuralisuto Tabuči Jukio. Jamato Keikokuša, 2015; Jamakei Bunko, 2019.
Osoby spojené s Tabučim Jukiem Takeši Mizukoši – fotograf, který byl Tabučiho žákem. Proslavil se fotografiemi Severních japonských Alp a Himálaje. Susumu Jamaguči – fotograf a Tabučiho žák, který publikoval vzpomínky na svého učitele.Seihin no načuralisuto, Tabuči Jukio-san no omoide, WEBRONZA, 10. února 2019.
Odkazy
Reference
Související články Fotografie v Japonsku
Kategorie:Japonští fotografové Kategorie:Narození v roce 1905 Kategorie:Úmrtí v roce 1989 Kategorie:Muži