Plameňáková revoluce (případně revoluce plameňáků) je označení pro sérii občanských a studentských protestů v Albánii, které začaly 23. května 2026. Protesty vypukly v obci Zvërnec u laguny Narta u Jaderského moře a po napadení prostestujících soukromou bezpečnostní službou se rozšířily po celé zemi. Hlavní příčinou byl vládní souhlas s plánovaným vybudováním rozsáhlého luxusního resortu amerického investora a zetě amerického prezidenta Donalda Trumpa Jareda Kushnera na neobydleném ostrově Sazan, který se nachází v chráněné krajinné oblasti, a právě na pobřeží u obce Zvërnec. Na ostrově se nachází vzácná biodiverzita, včetně plameňáků, po kterých protesty získaly své jméno.
Dlouholetý albánský premiér Edi Rama se postavil za developerský projekt a označil ho za strategickou investici. O protestech uvedl, že jsou součástí hybridní války proti Albánii a Izraeli. Tvrdil, že protesty podporuje Írán ve snaze diskreditovat obě země a že šíří antisemitské dezinformace, že by ostrov měl být určen k detenci Palestinců. Protestující ovšem tento narativ odmítli a uváděli, že protestují proti poškození přírody a vládní korupci. Později Rama tvrdil, že protesty podporují Řecko a Rusko.
Pozadí náhled|vlevo|Pohled na Zvërnec u laguny Narta. V pozadí ostrov Sazan. Sazan je největší ostrov Albánie. Leží 15 km západně od města Vlora. Jeho rozloha je 5,7 km² a je bez trvalého osídlení. Během druhé světové války na ostrově byla německá a italská ponorková základna. Od konce války do šedesátých let byl ostrov využíván jako ponorková základna Sovětského svazu. Ostrov byl tedy vojenskou zónou a proto byl veřejnosti nepřístupný. V roce 2010 zde byl vyhlášen mořský park Karaburun-Sazan.
V roce 2024 zde developerská společnost Affinity Partners, kterou vlastní Jared Kushner, navrhla vybudovat rozsáhlý projekt Sazan Island Resort. Kushner a jeho manželka Ivanka Trumpová na ostrov narazili během své dovolené v roce 2021, kdy se plavili na jachtě kolem albánských břehů. Když se k ostrovu o rok později vrátili, na jachtě již hostili albánského premiéra Ediho Ramu. Jeho vláda poté změnila zákony, aby tento developerský projekt došel brzké realizace mimo standardní procesy.
Když Kushner v roce 2024 zveřejnil plán resortu, stal se ihned terčem kritiky organizací na ochranu krajiny, zejména BirdLife International. V roce 2025 byly pozemky na ostrově odprodány americké firmě za 1,4 miliardy eur, což bylo novináři odhaleno až zpětně. Vlastníkem pozemků pevninské části projektu je firma Sazan Operations založená v dubnu 2026, kterou vlastní dva syrsko-katarští milionáři, bratři Ramez a Mohamad Al-Khayyat. Nicméně vlastnická struktura se line přes minimálně šest firem. Ve vlastnické struktuře pozemků u obce Zvërnec, které převáděl stát, byl i jistý Artur Shehu, pašerák drog, který se k nim dostal za pochybných okolností.
V prosinci 2025 vláda přiřkla projektu speciální status strategické investice. Ten developmentu umožnil přeskočit řadu kroků běžného stavebního řízení. Premiér Rama uvedl, že si „Albánie nemůže dovolit nezpeněžit takový poklad, jako je Sazan, a odmítnout luxusní turismus“.
Koncem dubna 2026 byly zahájeny stavební práce v lokalitě Zvërnec u laguny Narta. Do chráněné oblasti u delty řeky Vjosa přijela těžká technika. Během května probíhaly základní terénní práce a budování komunikací pro stavbu. Staveniště bylo obehnáno plotem a hlídala ho soukromá bezpečnostní služba.
Protesty Počátek protestů Ostrov se nachází u pobřežní obce Zvërnec, u které má být postavena druhá část resortu, jejíž občané se o projektu dozvěděli až z médií. Rozbuškou byl podcastový rozhovor Ivanky Trumpové, která ostrov popsala jako „opuštěnou divočinu“ a „soukromý ostrov“, který „nalezli“ a zvelebí.
Dne 23. května 2026 se obyvatelé obce Zvërnec a environmentální aktivisté rozhodli protestovat proti společnosti Zvërnec South Adriatic Development, která projekt připravuje. Dne 30. května protestující demonstrovali u staveniště, přičemž byli napadeni soukromou ochrankou. Státní policie byla na místě přítomná, ale proti napadení demonstrantů nezasáhla. Videa ze střetu se poté rychle rozšířila na sociálních sítích.
Červen náhled|Protesty v Tiraně (2. června 2026) Dne 1. června se protesty rozšířily do Tirany. Protestující skandovali, že „Albánie patří Albáncům“ a „Ruce pryč od Vjosa-Narta“. Dne 2. června vyšly do ulic Tirany tisíce lidí a shromáždily se na Skanderbegovu náměstí než pochodovaly k sídlu premiéra. Demonstrance se konala pod sloganem „Albánie není na prodej“. Dalšího dne již demonstranti volali po rezignaci vlády a po vyšetřování dvou významných politiků, premiéra Ediho Ramy a vůdce opozice Saliho Beriši, který projekt zprvu také podporoval.
Mezi částí protestujících se objevil protiizraelský narativ, ve kterém obviňovali vládu, že se zapojila do izraelského plánu převzetí ostrova přes Kushnera. Tyto spekulace byly označeny za misinformace nebo konspirační teorii. Rama později obvinil z řízení protestů Řecko, které podle něj „závidělo Albánii její rozvoj turismu“. Řecko a Albánie dlouhodobě vedou spor o Severní Epirus, který obývá řecká menšina v Albánii.
Dne 4. června demonstranti, kteří již v této době plně adaptovali symbol růžového plameňáka, volali po „revoluci“ a „rezignaci vlády“. Protesty pokračovaly každý den. 10. červen, jedenáctý den protestů, byl na účast do té doby největší.https://www.reuters.com/world/albania-protests-swell-opposition-kushner-resort-persists-2026-06-10/ Premiér Edi Rama však trval na pokračování projektu.
náhled|Protesty v Tiraně (14. června 2026) Dne 14. června se konal protestní pochod, při kterém tisíce lidí zablokovaly dálnici SH 2 a volaly po rezignaci vlády. Poté se vydaly k Mezinárodnímu letišti Matky Terezy. V blízkosti letiště je zastavila policie. Dav skandoval, že policie má sloužit lidu a ne vládě. Dav se poté obrátil a vrátil se do Tirany.
Dne 16. června se protestující shromáždili u budovy parlamentu a provolávali hesla „parlament zločinu“ a „koupený parlament“. Později téhož večera se dav protestujících vmísil do fanzóny organizované ke sledování mistrovství světa ve fotbale, které spolupořádaly Spojené státy americké, a dál skandoval protivládní hesla. Několik demonstrantů bylo následně zatčeno policií.
Dne 20. června, dvacátý první den protestů, se konala v Tiraně dosud největší demonstrace, na kterou byli svoláni protestující z celé země i diaspory. Účast měla dle odhadů být až 250 tisíc lidí.
Dne 21. června se konala demonstrace u zátoky Kakome na jihu země, kde poškodili jiné developerské staveniště (plot, kabiny ostrahy), kolem kterého probíhají protesty již od roku 2004.
Dne 22. června koordinátoři protestů zveřejnili pětibodový program, který sestavili na základě požadavků protestujících. Mezi požadavky byly: okamžitá rezignace premiéra Ramy a jeho vlády, vytvoření nestranické technokratické přechodné vlády s ročním mandátem, změna ústavy schválená celostátním referendem, reforma volebních zákonů a financování politických stran a omezení opakování mandátu premiéra na dvě funkční období. Vedle toho platforma požadovala reformu zákonů na ochranu životního prostředí a kulturních i přírodních památek.
Dne 23. června se k protestům přidaly albánské odbory, které požadovaly zvýšení mezd a platů, lepší pracovní podmínky pro státní zaměstnance a posílení sociálního dialogu. Zástupci odborů na protestu uváděli, že veřejné služby jsou podfinancované a proto mají špatnou kvalitu. Kritizovali také privatizaci poskytování veřejných služeb.
Dne 25. června se protestující vedle Ramy a Beriši vymezili proti prezidentovi Bajramovi Begajovi, který protestující vyzval k vedení dialogu s vládou.
Dne 27. června jeden z organizátorů protestů uvedl, že se začalo formovat tzv. Národní občanské shromáždění, do kterého bylo vybíráno pět set zástupců protestujících reprezentujících různé zájmy. Podle jeho slov by se počet zástupců nakonec měl snížit pod tři sta a shromáždění by mělo být legitimizováno protestujícími.
Dne 29. června, měsíc od vypuknutí protestů, se konala třicátá demonstrace v kuse. Jako obvykle se protestující sešli na Skanderbegovu náměstí a poté se vydali průvodem k úřadu premiéra. Volali po rezignaci Ramy i Beriši, ústavní změně, konci starých zkorumpovaných struktur a posílení ochrany životního prostředí. Protestů se účastnilo také několik europoslanců a europoslankyň, zejména za politickou skupinu Zelení / Evropská svobodná aliance.
Červenec náhled|Protesty v Tiraně (4. července 2026) Dne 2. července došlo k eskalaci protestu před budovou parlamentu. Protestující házeli vajíčka a mouku na příchozí politiky Socialistické strany a pokusili se proniknout k budově, která byla chráněna kordonem policistů. Ti následně zasáhli a použili proti protestujícícm vodní dělo, slzný plyn a pepřové spreje. Následně docházelo k potyčkám mezi protestujícími a policií. Po střetech bylo ošetřeno 19 zraněných, z nichž bylo 15 policistů. Policie zatkla minimálně dvacet protestujících, kteří poté hlásili, že je policie v celách zbila.
Dne 4. července protestující vztyčili figurínu zpodobňující Ediho Ramu a následně ji s pomocí provazu strhli. Šlo o symbol upomínající stržení sochy diktátora Envera Hodži v roce 1991.
Dne 9. července se konala již 40. demonstrace v řadě. Mezi obvyklá témata se přidala kritika dotace 4 milionů euro na vybudování stadionu pro koncert Kanyeho Westa v Tiraně, který se konal 11. července.https://www.reuters.com/world/albanias-pm-defends-4-million-kanye-west-concert-2026-07-08/
Dne 19. července se konala již 50. demonstrace v řadě.
Dne 23. července se konal poslední protest před budovou parlamentu před zahájením parlamentních prázdnin. Opět došlo ke střetům mezi protestujícími a policií.https://www.reuters.com/world/protesters-clash-with-albanian-police-demonstrations-triggered-by-kushner-resort-2026-07-23/ Skupina protestujících házela vajíčka na odcházející ministry a členy vládní strany. Sedmnáct osob bylo policií zadrženo.
V dalších dnech protesty pokračovaly. Demonstranti nadále požadovali demisi vlády a navíc propuštění zadržených protestujících.
Srpen a září V první polovině srpna se další rozbuškou stal vládní návrh reformy územněsprávního členění státu. Dotčení obyvatelé v regionech protestovali proti plánu slučování obcí (například případy měst Patos a Fier, Memaliaj a Tepelenë, Orikumi a Vlora, nebo Divjaka).
Začátkem září byl dosažen symbolický 100. den protestů. Během jubilejní demonstrace došlo k potyčkám s policií.
Reakce náhled|Solidární protest v Berlíně (21. června 2026) Albánský protikorupční orgán SPAK v červnu 2026 oznámil, že zahájil vyšetřování legislativních změn z roku 2024, které umožnily rozjet projekt v chráněné krajinné oblasti. Současně zmrazil finanční transakci, kterou se Artur Shehu snažil prodat dotčené pozemky.
Solidární protesty s účastí stovek až jednotek tisíc lidí se konaly ve Spojených státech, Kanadě, Spojeném království, Itálii nebo Německu. Často je organizovala albánská diaspora.
Evropská komise varovala, že plánovaný projekt resortu může zkomplikovat připravovaný vstup Albánie do Evropské unie a vyžádala si od albánské vlády podrobnosti. Velvyslanec Evropské unie v Albánii Silvio Gonzato uvedl, že požádal albánskou vládu o informace ohledně zhodnocení dopadů stavby na přírodu dle unijního práva.
Premiér Edi Rama tvrdil, že v době protestů nebyl připraven konkrétní projekt resortu, a proto ani nebyl zahájen proces vyhodnocení vlivů na životní prostředí. Místo toho uváděl, že protestující útočí na soukromé vlastnictví. Ministr zahraničí Ferit Hoxha uvedl, že plán výstavby resortu byl významný pro turistický průmysl země a že proběhne v souladu s albánskými zákony.
Dezinformace