Lokomotivu pozdější řady 200.1 ČSD vyrobila lokomotivka ve Vídeňském Novém Městě roku 1899 pro společnost Ústecko-teplická dráha (ATE/ÚTD). Byla jednou ze tří malých tendrových lokomotiv, které ÚTD získala v souvislosti s výstavbou trati z České Lípy do Liberce. Řada u ČSD zanikla odprodejem na vlečky v letech 1924–1925.

Historie Při výstavbě tzv. Severočeské transverzálky ÚTD odkoupila, zrekonstruovala a využila v úseku Česká Lípa – Mimoň již existující místní dráhu provozovanou KkStB. Jelikož koupě nezahrnovala oboz, pořídila si roku 1899 společnost pro nezbytný stavební provoz dvě nové dvojspřežní tendrové lokomotivy z lokomotivky ve Vídeňském Novém Městě (VNM). Lokomotivám byla přidělena čísla 6ᴵᴵ a 7ᴵᴵ, jména "NIEMES" a "REICHSTADT" (Mimoň a Zákupy), a řada X.

Třetí malou lokomotivu převzala ÚTD roku 1901 od stavitelství Schön und Söhne poté, co toto dokončilo práce na předchozí etapě trati z Litoměřic do České Lípy. Lokomotivu vyrobila firma Krauss v Mnichově v roce 1870 nebo 1871 a byla využívána pro stavební účely. ÚTD nechala stroj ve svých ústeckých dílnách zrekonstruovat a dosadila na něj nový kotel, taktéž dodaný z VNM. Označila ho číslem 8ᴵᴵ, jménem „KRAUSS“ a vzhledem k technické odlišnosti klasifikovala jako řadu Xa.

Technické provedení alt=Lokomotivy ATE X, Xa, rozměrový náčrtek|vlevo|náhled|Lokomotivy ATE X a Xa, rozměrový náčrtek Lokomotivy byly dvounápravové malé dvojčité tendrovky na mokrou páru s vnitřním rámem.

Řada X měla paprsková kola, nápravy byly v rámu uloženy pevně a odpruženy listovými pružinami. Kotel byl před budkou opatřen ještě nálevkou na doplňování vody, na vysokém parním dómu byla dvojice pružinových pojistných ventilů. Parní stroj byl mazán Nathanovým lubrikátorem, novinkou bylo řízení pohybu jeho šikmo uložených plochých šoupátek již vnějším kulisovým rozvodem Heusinger. Lokomotivy byly vybaveny spalovačem kouře Thierry a baňatým komínem. Vodojemy byly po stranách kotle, v levém byl umístěn uhlák. Brzda byla jednoduchá sací systému Hardy s ejektorem a tlumičem umístěným před parojemem, se samostatnými okruhy pro stroj i vlak. Kombinována byla s ruční vřetenovou, jednostranně obržděny byly obě nápravy. Z písečníku umístěného na kotli se pískovalo pod obě dvojkolí z vnitřní strany. Lokomotiva byla na stoupání 10 ‰ schopná vézt rychlostí 17 km/h vlak o hmotnosti 118 t.

Stroj Xa byl jednodušší, menší a méně výkonný, podobal se řadě IIh BCB nebo lokomotivám pozdější řady 200.0 ČSD. Kola měl monobloková litá, nápravy byly v rámu uloženy bez možnosti posunu. Odpružení bylo řešeno třemi listovými pružinami - v případě přední nápravy jedinou, pod kotlem, orientovanou napříč rámu. Původní kotel byl bez parního dómu, s pojišťovacími ventily přímo na kotli. Nový kotel z roku 1901 dostal vysoký parojem s dvojicí pružinových pojistných ventilů, před budkou byla nálevka na doplňování vody do kotle a vodojemu. Parní stroj byl mazán Kernaulovým mazacím aparátem, řízení pohybu plochých šoupátek obstarával rozvod Allan-Trick. Lokomotiva byla vybavena spalovačem kouře Thierry a od rekonstrukce baňatým komínem místo původního trychtýřového. Vodojem byl zabudován do rámu, uhlák do představku před budkou. Brzda byla jen ruční páková systému Exter, působící na hnací nápravu, maximální rychlost tak byla omezena na 15 km/h. Pískování z písečníků po stranách kotle vedlo jednostranně pod hnací dvojkolí. Lokomotiva uvezla do stoupání 10 ‰ rychlostí 17 km/h vlak těžký 77 t.

Provoz ÚTD lokomotivy zprvu využívala pro vozbu stavebních vlaků a na pomocných výkonech na stavbě trati do Liberce, po jejím dokončení byly přesunuty do staniční služby a k obsluze dep. Stroje čísel 6 a 7 byly nasazeny v Louce, stroj 8 v ústecké stanici. Po zestátnění společnosti přešly k ČSD, které pro ně vyhradily řadu 200.1, fyzicky přečíslován ale měl být pouze stroj č. 6 na 200.101.

Ještě roku 1924 byly všechny zrušeny a obratem prodány na cukrovarské vlečky. Lokomotiva někdejšího č. 6 do Kojetína, kde byla provozována ještě roku 1933. Stroj číslo 7 prošel cukrovary v Libici nad Cidlinou, Nymburce (1932) a Českém Meziříčí (1951), kde byl roku 1968 nakonec zrušen, už pod označením evidenčním číslem vlečkové lokomotivy Severozápadní dráhy 92.50. Stroj Xa 8 dráhy odprodaly do cukrovaru v Kralupech nad Vltavou, kde měl dojezdit roku 1964.

Odkazy

Poznámky

Reference

Související stránky Seznam českých a slovenských lokomotiv Ústecko-teplická dráha

Literatura Lokomotiv-Typen (1889–1901) der Actien-Gesellschaft der Locomotiv-Fabrik vorm. G. Siegl in Wiener Neustadt. 1901. Typenblätter der Wiener Neustädter Lokomotivfabrik. (vlastní vydání, nedatováno). Jindřich Bek, Zdeněk Bek: Encyklopedie Železnice Parní Lokomotivy ČSD. 1. svazek. Corona, 1999, ISBN 80-86116-13-1.

Kategorie:Parní lokomotivy v Československu ČSD 200.1 Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná od roku 1870 Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná do roku 1899 Kategorie:Lokomotivy VNM/Sigl