Mezinárodní bibliografický ústav (MBÚ) (l'Institut international de bibliographie, IIB) byl vytvořený společně s Mezinárodním bibliografickým úřadem (l'Office international de bibliographie, OIB) v roce 1895 po první Mezinárodní bibliografické konferenci a pod (již čtvrtým) jménem zanikl v roce 2002 jako Mezinárodní federace pro informace a dokumentaci (la Fédération Internationale d'Information et de Documentation, FID) . Šlo o projekt Paula Otleta a Henriho La Fontaina, bruselských právníků zabývajících se standardizací metod v knihovnictví, ve spolupráci s Hippolytem Sebertem, který se roku 1895 stal viceprezidentem, a s podporou Léonie La Fontaine, feministky a Henriho sestry.

Historie náhled|I. Mezinárodní bibliografická konference, Brusel, 1895. Paul Otlet čtvrtý zleva v první řadě, Henri La Fontaine za ním vpravo. náhled|Návštěva Andrewa Carnegieho v Mezinárodním muzeu, Cinquantenaire, Brusel, 1913. náhled|Univerzální bibliografický rejstřík, Brusel, 1920 náhled|Pracovníci Mezinárodního bibliografického ústavu zpracovávající Univerzální bibliografický rejstřík, kolem roku 1900 náhled|IX. Mezinárodní bibliografické konference, Curych, 1930. Henri La Fontaine.

Předchůdcem Mezinárodního bibliografického ústavu byl Mezinárodní úřad sociologické bibliografie (l'Office International de Bibliographie Sociologique, OIBS), který Paul Otlet a Henri La Fontaine založili v roce 1893 v Bruselu pod záštitou Společnosti pro sociologická a politologická studia (la Société d'Études Sociales et Politiques) a Ústavu společenských věd (l'Institut des Sciences Sociales). Cílem OIBS byla klasifikace veškerých informací týkajících se společenských věd, čehož Otlet a La Fontaine mínili dosáhnout provozováním čtyř služeb: vydáváním bibliografických publikací, bibliografických katalogů tvořených katalogizačními lístky, sbírkou faktů a pojmů a specializovanou knihovnou.

Otlet a La Fontaine chtěli své zkušenosti z OIBS využít k ambicióznějšímu projektu: vytvoření Univerzálního bibliografického rejstříku (Répertoire Bibliographique Universel, RBU), který by obsáhl veškeré lidské vědění. K představení tohoto plánu využili v roce 1895 první Mezinárodní bibliografickou konferenci (Conférence internationale de bibliographie). Kromě RBU deklarovali také plány na vytvoření systému mezinárodního desetinného třídění (MDT) vycházejícího z desetinného třídění Melvila Deweyho, či nutnost vzniku mezinárodní instituce, která by koordinovala spolupráci v oblasti bibliografie. Tou institucí se stal právě Mezinárodní bibliografický ústav (MBÚ) (l'Institut international de bibliographie, IIB). Ještě téhož roku, 12. září 1895 pak na základě královského dekretu vznikl Mezinárodní bibliografický úřad (l'Office international de bibliographie, OIB), jehož úkolem bylo pracovat na Univerzálním bibliografickém rejstříku.

IIB se měl věnovat práci na MDT a vytvoření mezinárodní sítě spolupracujících institucí, které by s využitím stejného klasifikačního systému pracovaly na Univerzálním rejstříku. Hned v roce 1895 se připojilo švýcarské Concilium Bibliographicum, o rok později francouzská Pařížská bibliografická kancelář (Le Bureau Bibliographique de Paris).

Od založení IIB (a OIB) až do první světové války tak jeho činnost spočívala ve vytváření bibliografických záznamů, jejich indexaci a zakládání v kartotékách. Vytvářený rejstřík měl zvládnout odpovědět na dvě otázky: Co bylo o daném tématu napsáno? a Jaké jsou knihy daného autora? Spolupráce mezi Otletem a Sebertem byla úzká a trvalá, stejně tak jako ta mezi Sebertem a La Fontainem, což dokládá jejich korespondence z let 1898 až 1921.. Všichni tři sdíleli stejný internacionalistický ideál, kterého chtěli dosáhnout podporou sdílení vědění, užíváním esperanta a zavedením standardizovaných nástrojů pro využívání a katalogizaci informací..

Již od počátku 20. století se práce IIB soustředila i na jiné zdroje informací, než byly tištěné knihy, které Otlet s La Fontainem považovali za stejně relevantní a hodné klasifikace a uchování. Vznikl tak koncept dokumentalistiky. V rámci IIB byly založeny sekce jako Univerzální rejstřík dokumentace (Le Répertoire Universel de Documentation), Mezinárodní fotografický ústav (l'Institut International de Photographie), Univerzální fotografický rejstřík (le Répertoire Iconographique Universel) či Mezinárodní muzeum tisku (le Musée International de la Presse). IIB a OIB spolupracovaly také na vydávání Zpravodaje mezinárodního bibliografického ústavu (Bulletin de l'Institut international de bibliographie), jehož prostřednictvím informovaly o činnosti úřadu a vývoji v oblasti bibliografie.

Paul Otlet, Henri La Fontaine a jejich mezinárodní spolupracovníci pokračovali také v úpravách a rozvoji Deweyho desetinného třídění, což v roce 1905 vedlo k prvnímu vydání systému mezinárodního desetinného třídění.

Po útlumu v období první světové války bylo další fungování IIB spojené s budovou Světového paláce (Palais Mondial), který vznikl v paláci v bruselském parku du Cinquantenaire v roce 1920 rozšířením Mezinárodního muzea (Le Muséé International) z roku 1912. Ve více než sto místnostech poskytnutých belgickou vládou se usídlilo několik projektů. Vedle Mezinárodního muzea to byly Unie mezinárodních asociací (l'Union des associations internationales), Mezinárodní bibliografický ústav, instalace pro budoucí mezinárodní kongresy, Mezinárodní knihovna (la Bibliothèque Internationale), Dokumentární encyklopedie (l'Encyclopédie documentaire) a další Otletovy a La Fontainovy projekty.

V meziválečném období projekty Mezinárodního bibliografického ústavu pokračovaly. V roce 1923 IIB získal uznání od Společnosti národů a Mezinárodního kongresu knihovníků. Síť mezinárodní spolupráce fungovala, probíhaly práce na tvorbě Univerzálního bibliografického rejstříku, mezinárodní desetinné třídění se šířilo do knihoven po celém světě a vedle francouzské verze se pracovalo i na dalších jazykových mutacích. Samotný Mezinárodní bibliografický ústav jako instituce v meziválečném období dvakrát změnil jméno. V roce 1930 se z něj stal Mezinárodní ústav dokumentace (l'Institut International de Documentation) a v roce 1937 Mezinárodní federace dokumentace (la Féderation Internationale de Documentation).

Postupně ale vysychaly zdroje financování a zhoršoval se vztah s belgickou vládou. Prostory paláce zůstávaly ve vlastnictví belgického státu, což se ukázalo jako problém v roce 1924, kdy si jejich část nárokoval pro uspořádání kaučukového veletrhu. Navzdory odmítnutí ze strany Paula Otleta, byli zahradníci starající se o park Cinquantenaire pověřeni vystěhováním požadovaných sálů. Nalézt a vrátit všechno na místo poté trvalo dva roky. Napjaté vztahy s belgickou vládou a její slábnoucí podpora vedly Otleta k tomu, aby pro své ambiciózní projekty hledal ambiciózní řešení. Začal plánovat Mundaneum, přesunutí všech svých současných a budoucích projektů do zahraničí a vytvoření centra světového vědění, od kterého si sliboval, že přispěje k urychlení světového vývoje ke stavu jednoty a spolupráce. Již 1. června 1934 se však z nařízení vlády uzavřel Světový palác za účelem rekonstrukce jeho budov. Otletovy protesty, novinové články, ani to, že si dočasný sekretariát zřídil na schodech Paláce, nepomohlo. Sekretariát se přesunul k Otletovi domů, práce na klasifikaci dokumentů a vydávání publikací pokračovala ve ztížených podmínkách a sbírky, které zůstaly uzamčené v paláci v parku du Cinquantenaire byly dostupné jen na žádost státním autoritám. V roce 1937 vyšlo nové vydání Mezinárodního desetinného třídění a různé přednášky se konaly ve veřejných prostorech. V roce 1941 německá okupační správa nařídila přestěhování sbírek Světového paláce na více míst a stěhování pokračovala i po válce a zvláště poté, co zemřeli zakladatelé Paul Otlet a Henri La Fontaine.

Odkaz náhled|Budova neziskové organizace Mundaneum, Mons, Belgie náhled|Panel ze stálé výstavy v Mundaneu

Po smrti Henriho La Fontainea v roce 1943 a Paula Otleta v roce 1944 v jejich práci pokračoval Spolek přátel Světového paláce (l’association des Amis du Palais Mondial), zejména Georges Lorphèvre a André Colet. V roce 1972 byly sbírky převezeny do budovy na La chaussée de Louvain a později do podzemních garáží pod náměstním Rogier (la Place Rogier) do nevyhovujících podmínek. O 12 let později Spolek přátel světového paláce jejich vlastnictví převedl na Francouzské společenství Belgie.

V roce 1986 se Mezinárodní federace pro dokumentaci (la Féderation Internationale de Documentation), která vzešla z původního Mezinárodního bibliografického ústavu, přejmenovala na Mezinárodní federaci pro informace a dokumentaci (la Fédération Internationale d'Information et de Documentation) (a zachovala si tak zkratku FID). Pod tímto jménem existovala až do svého zániku v roce 2002.

V roce 1993 pak byly sbírky převezeny do budovy bývalého obchodního centra v Mons postaveného ve stylu art deco, na popud tehdejšího ministra školství Francouzského společenství. Zároveň vznikla nezisková organizace Mundaneum, která se o sbírky měla dále starat. V roce 1998 bylo v prostorách této budovy otevřeno muzeum, v roce 2015 byly dokončeny renovace umožňující uložení veškerých sbírek v samotné budově (do té doby byly uložené v několika skladech v Mons) a v roce 2023 byla slavnostně otevřena také stálá výstava o historii a zakladatelích (Paul Otlet, Henri La Fontaine, Léonie La Fontaine).

Univerzální bibliografický rejstřík byl v roce 2013 zapsán na seznam Paměť světa světového dědictví UNESCO, jehož cílem je podpora zachování světového dokumentárního dědictví. V roce 2016 Mundaneum získalo Označení Evropské dědictví, mezinárodní uznání udělované památkám, institucím či událostem považovaným za milníky při vytváření současné Evropy.

Odkazy Reference

Literatura

Související články Mundaneum Paul Otlet Henri La Fontaine Hippolyte Sebert

Externí odkazy

Web moderní organizace Mundaneum ()

Kategorie:Bibliografické databáze Kategorie:Filantropie Kategorie:Knihovny