Karel Polesný (25. prosince 1880 Zbraslavice u Kutné Hory – 17. června 1971 Písek) byl český historik, středoškolský pedagog, ředitel gymnázia, památkář, muzikant, publicista a regionální badatel. Je po něm pojmenováno Gymnázium Dr. Karla Polesného.
Životopis Narodil se 25. prosince 1880 ve Zbraslavicích v Kutné Hory. Pocházel z učitelské rodiny. Jeho otec Josef Polesný byl řídícím učitelem ve Zbraslavicích, matka Marie Polesná, rozená Kopřivová, pocházela z Pelhřimova. Otec zemřel již v roce 1885, když bylo Karlovi pět let. Vdova se dvěma syny se poté přestěhovala do Pelhřimova ke svým rodičům.
V Pelhřimově navštěvoval obecnou školu a od roku 1890 studoval na klasickém gymnáziu. Od osmi let hrál na housle a jeho talent byl natolik výrazný, že byl doporučen ke studiu na pražské konzervatoři. Matka však dala přednost jistější kariéře státního úředníka či učitele. Hudby se ale nikdy nevzdal – hrál ve školním orchestru, založil studentské kvarteto a ovládal housle, violu i violoncello. Po maturitě s vyznamenáním nastoupil v roce 1889 na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde studoval historii a geografii. Navštěvoval semináře historiků Josefa Pekaře a Jaroslava Golla. Ve školním roce 1902 a 1903 studoval také na univerzitě ve Vídni u historika umění Maxe Dvořáka. V roce 1904 získal titul doktora filozofie. Historické rigorózum složil u Jaroslava Golla a Josefa Pekaře, filozofické rigorózum pak u T. G. Masaryka a Františka Drtiny. Jeho disertační práce byla věnována volbě Karla IV. římským králem.
Po studiích působil jako profesor dějepisu a zeměpisu na gymnáziích v Praze, Litomyšli a Pelhřimově. V Litomyšli se v roce 1908 oženil s Marií Drechselovou z Rychnova nad Kněžnou. Narodili se jim dva synové, Karel (* 1908) a Zdeněk (* 1911).
Již před první světovou válkou byl historikem a památkářem. Od roku 1910 vedl pelhřimovský odbor spolku Za starou Prahu a v roce 1912 se stal dopisovatelem c. k. Ústřední komise pro ochranu památek ve Vídni. Aktivně působil také v muzeu, archivu a komunální politice. První světovou válku prožil jako důstojník rakousko-uherské armády. Bojoval dva roky na ruské frontě v Haliči a od roku 1916 na italské frontě v Alpách. Domů do Pelhřimova se vrátil až 15. listopadu 1918.
V roce 1919 byl pověřen organizací nového českého gymnázia ve Znojmě. Stal se jeho prvním ředitelem a ve funkci působil téměř dvacet let. Hrál na violu ve Znojemské filharmonii, působil v pěveckém spolku Vítězslava Nováka, byl předsedou muzejní rady, členem městského zastupitelstva a od roku 1932 starostou znojemského Sokola. Současně vedl studentský orchestr gymnázia.
Publikoval desítky studií o dějinách Znojma, středověké správě města, berních knihách, řemeslech, školství i kulturním životě. Mezi jeho nejznámější práce patří Pelhřimov (1911, se Zdeňkem Wirthem), Padesát let české školy ve Znojmě 1881–1931, Padesát let TJ Sokol Znojmo (1934) a řada studií o středověkých dějinách Znojma.
Po záboru pohraničí v roce 1938 musel Znojmo opustit. Přišel o byt, knihovnu i většinu osobního majetku. V roce 1939 odešel do důchodu a přestěhoval se do Písku, kde žil až do konce života. Za druhé světové války byl v říjnu 1941 zatčen gestapem a deset dní vyslýchán kvůli svému sokolskému působení a podezření z odbojové činnosti. Po propuštění se věnoval především muzejnictví a ochraně památek.
Po roce 1945 se již do Znojma nevrátil. V Písku působil jako kronikář města v letech 1948 až 1962, přednášel o kulturních dějinách a intenzivně se věnoval výzkumu historie města a hudebních tradic. Napsal například publikaci Antonín Dvořák a Písek, která mapovala vztahy skladatele k městu a místním hudebníkům.
Jeho osobní život poznamenaly politické perzekuce rodiny po roce 1948. Syn MUDr. Karel Polesný emigroval roku 1949 do zahraničí a později působil v USA. Druhý syn Zdeněk Polesný byl komunistickým režimem odsouzen k desetiletému trestu vězení. Při příležitosti svých 90. narozenin v roce 1970 obdržel Karel Polesný čestná ocenění od měst Pelhřimov a Písek. Zemřel 17. června 1971 v písecké nemocnici a jeho popel byl uložen na hřbitově v Pelhřimově.
Po roce 1989 bylo jeho celoživotní dílo znovu oceněno. Dne 6. dubna 1991 byla na budově gymnázia ve Znojmě odhalena jeho pamětní deska a škola získala název Gymnázium Dr. Karla Polesného.
Reference
Kategorie:Čeští historikové Kategorie:Čeští středoškolští pedagogové Kategorie:Čeští památkáři Kategorie:Čeští publicisté Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Členové Sokola Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Narození v roce 1880 Kategorie:Narození 25. prosince Kategorie:Narození ve Zbraslavicích Kategorie:Úmrtí v roce 1971 Kategorie:Úmrtí 20. června Kategorie:Úmrtí v Písku Kategorie:Pohřbení v Pelhřimově Kategorie:Muži