Roman Ludwik Zmorski (9. srpna 1822 Varšava – 19. února 1867 Drážďany) byl polský romantický básník, prozaik, literární kritik, překladatel a folklorista, jeden z nevýznamnějších představitelů varšavské romantické bohémy.BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů - Polsko. Praha. Odeon 1974, S. 449.ŠTĚPÁN, Ludvík a kol. Slovník polských spisovatelů. Praha: Libri 2000. S. 547.
Život Pocházel z rodiny tajemníka varšavského městského úřadu, ale dětství strávil na Mazovsku a v Podlesí (Podlasie), kde také navštěvoval školu v Białe Podlaske. Později studoval na gymnáziu ve Varšavě v juridice Lešno (Lezsno)Juridika (jurydyka) označuje v polštině soukromě vlastněný pozemek v rámci větší obce, který nepodléhá právu této obce a zapojil se do protiruského odboje, což vedlo kolem roku 1839 k jeho vyloučení z gymnázia. Brzy se stal členem varšavské romantické bohémy (Cyganeria Warszawska) a roku 1840 debutoval svými básněmi v nakladatelství Jaskułka Cyganerie Warszawskiej (Vlaštovka varšavské bohémy). Seznámil se také s Cyprianem Norwidem. Roku 1841 byl za pokračující styky s představiteli odboje zatčen a odsouzen k policejnímu dohledu. Významnou roli v jeho životě také sehrály etnografické cesty po Mazovsku v letech 1842–1843.JAMBOR, Michal. Zobrazení nadpřirozena ve vybraných polských hororových dílech. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice, fakulta filozofická 2020. Vedoucí práce Mgr. Michaela Ditrichová. S. 22-24. thumb|left|Roman Zmorski na kresbě Cypriana Norwida (kolem 1840) Roku 1843 uprchl do Poznaně, patřící v té době Prusku, ale nedostal povolení k pobytu. Nakonec našel útočiště u polského národního a sociálního aktivisty Wojciecha Lipského v Lewkówě u Ostrowa Wielkopolského. Roku 1845 se oženil s Teklou Parczewskou, se kterou měl dvě děti. Z etnografických důvodů podnikal také cesty do Pomořanska a Slezska. Navštívil také Paříž, kde se setkal s Adamem Mickiewiczem a Juliem Słowackim.Roman Zmorski. Paryskie salony romantyków. Dostupné online Poté odcestoval do Lužice, kde žil v letech 1848–1850 v Budyšíně a kde navázal kontakt s tamními lužickosrbskými buditeli, zejména s Janem Arnoštem Smolerem. V Budyšíně také v roce 1849 redigoval s podporou místních autorů a vědců polsky psaný deník Stadło.
Poté strávil nějaký čas ve Vratislavi, kde se sblížil s představiteli akademické obce Vratislavské univerzity, seznámil se s profesorem slovanské literatury Františkem Ladislavem Čelakovským a začal se zajímat o slavjanofilství a panslavismus. Dále žil po nějaký čas v Dušnikách, v Sopotech, ve Výmaru a Wiesbadenu a v roce 1854 po návštěvě Bruselu se na rok a půl usídlil ve Francii. Během Krymské války působil v letech 1855–1856 jako diplomatický agent knížete Adama Jerzyhi Czartoryského v Konstantinopoli a v Srbsku. Od února roku 1857 žil více než rok ve Lvově, kde půsoil jako redaktor Dziennika Literackiho. Teprve v roce 1858 se na základě carské amnestie mohl vrátit do Varšavy, kde se připojil k redakci Tygodnika Ilustrowaneho.
Roku 1862 byl však obviněn z vydávání ilegálního nezávislého periodika Strażnica a pro účast na nepovolených demonstracích. Byl znovu uvězněn, ale pro nedostatek důkazů byl propuštěn, Po propuštění odjel roku 1863 do Krakova, kde spoluvydával další ilegální periodikum Wolność (Svoboda). Když se jeho politická situace v Krakově stala neúnosnou, emigroval roku 1864 do Drážďan. Trpěl tuberkulózou a jeho vztah s manželkou a oběma dětmi se také zhoršil. V Drážďanech žil až do své smrti roku 1867 v chudobě a zapomenutý a je zde také pohřben.Roman Zmorski. Muzeum Niepodległości w Warszawie. Dostupné online
Dílo thumb|Zmorského hrob v Drážďanech Jako básník je Zmorski představitelem temného romantismu. Místo idylických obrazů zobrazuje krvavé a pekelné vize, blízké frenetickým básním polské ukrajinské školy. Příroda a duchovní svět jsou drženy pohromadě striktním paralelismem, proto zobrazenému světu vládne extrémní fatalismus a zoufalství. Jeho poezie, stylizovaná jako lidová píseň, představuje svět plný šílenství, úzkosti, krve a zoufalství.BIAŁCZYŃSKI, Czesław. Roman Zmorski: Strażnik Wiary Przyrodzoney Słowian. Oficjalna strona Czesława Białczyńskiego. Dostupné online
Svá témata čerpal Zmorski z folklóru (z lidové lyrické poezie) a z lidových pohádek z Mazovska, Lužice a Srbska. Lidovou pohádku přitom vnímal jako komplexní zdroj pro pochopení předkřesťanských složek lidové kultury. Často spojoval lidovou fantazii s filozofickými, metafyzickými a revolučně demokratickými tématy. Revoluční hnutí je ale podle něho doprovázeno nihilistickým aktem zničení krutého světa, ale pouze a výhradně pro konstruktivní účel vytvoření nového řádu. Katastrofa je tedy nutností pouze tehdy, je-li spojena s myšlenkou znovuzrození. Uchyloval se proto často k fantastice a snažil se spojovat lidové tradice s Byronským pesimismem.WITKOWSKA, Alina; PRZYBYLSKI, Ryszard. Romantyzm. Warszawa: Wydawnictwo PWN 2003. S. 456-457.
Zmorski je také autorem mnoha článků publikovaných v různých periodikách. Mezi nimi jsou nejen jeho literární kritiky ale rovněž překlady několika Oehlenschlägerových básníMonolog Ragnildy z tragedyi Olaw samozwaniec. Dostupné online, z češtiny úryvky ze Slávy dcery Jána KolláraZ córy sławy. Dostupné online a z němčiny děl Schillera a Goetha Byl také překladatelem srbské literatury.
Výběrová bibliografie Vlastní díla thumb|page=1|Wieża siedmiu wodzów, vydání z roku 1860 thumb|Podania i baśni ludu w Mazowszu, 1. vydání Poezije (1843, Poezje), básnická sbírla. Lesław. Fantastická skica (1847, Lesław. Szkic fantastyczny), dramatická poema, ve které autor popisuje vzdor hlavního hrdiny proti krutovládě Smrti a půlnoc jako dobu, kdy se otevírají dveře démonům, zlým duchům a všemu nadpřirozenému do světa živých. Lesław bloudí po hřbitově a odhaluje naturalistickou verzi temného posmrtného života (život nekončí smrtí, ale pokračuje ještě krutějším posmrtným bytím řízeným Smrtí). Lesław žádá o pomoc ďábla, protože Bůh dokáže pouze pohlížet na utrpení lidstva jako netečný správce. Lesław se dokázal sebevraždu uvolnit z pout nevolnictví Smrti a nalezl tak „menší zlo“ v ďáblově království.JAMBOR, Michal. Černý romantismus. Magisterská práce. Univerzita Pardubice, fakulta filozofická 2022. Vedoucí práce doc. Mgr. Michal Téra, Ph.D. S. 75-94. Věž sedmi vůdců. Píseň z pověsti (1850, Wieża siedmiu wodzów. Pieśń z podania), poema napsaná na motivy severské pověsti o sedmi spravedlivých rytířích, kterou autor spojil s polskou tradicí. Kdysi dávno žilo sedm moudrých bratrů-vůdců, kteří uměli číst znamení na nebi a znali běh osudu. Když poznali, že se blíží konec jejich pozemského života, vybudovali velikou věž, v níž spočinuli a čekají na budoucí věky. Sedm vůdců tak nezmizelo navždy – mají se probudit tehdy, až nastane čas obnovy a spravedlnosti. Dobro tedy není poraženo, jen spí, a jednou se znovu objeví. Sedm vůdců se tak stává symbolem nevyhaslé síly národa a věčné naděje. Lidová podání a pohádky z Mazovska s dodatkem několika slezských a velkopolských (1852, Podania i baśni ludu w Mazowszu z dodatkiem kilku szlązkich i wielkopolskich). Zmorski zpracoval lidová vyprávění tak, že se liší od jejich lidových verzí, pokud jde o jazyk, ideový výklad, uspořádání zobrazeného světa a zákony, jimiž se řídí, a proto je třeba je považovat za literární pohádky inspirované motivy známými z folklóru. ve své předmluvě pak rozdělil lidová vyprávění na pohádky, bajky a tzv. gadky, které definoval jako povídačky s jednoduchým dějem, vztahující se k aktuálnímu dění a nedávným událostem.Zmorski Roman. Słownik polskiej bajki ludowej. Dostupné online Domácí vzpomínky a vyprávění (1854, Domowe wspomnienia i powiastki), dílo obsahuje pět lidových vyprávění zpracovaných stejným způsobem jako svazek mazovských pohádek.
Překlady Srbské národní písně, vybrané a přeložené (1853, Narodowe pieśni serbskie, wybrane i przełożone), dva díly. Králevic Marko: národní srbské písně (1859, Królewicz Marko: narodowe pieśni serbskie), překlad srbských národních písní spojených s postavou králevice Marka. Lazarica: úryvek ze srbských národních písní'''' (1860, Lazarica: ustęp z narodowych pieśni serbskich), dílo se zaměřuje na historické a hrdinské motivy spjaté s bitvou na Kosově poli a se srbským knížetem Lazarem. Merima aneb povstání v Bosně (1866-1867, Merima czyli powstanie w Bośni), časopisecky vydaný překlad a adaptace divadelní hry Matije Bana Mejrima aneb Bosňáci (Мейрима или Бошняаци) z roku 1851.Ottův slovník naučný. 27. díl. Praha: Argo a Paseka 2002. S. 652.
Televizní adaptace Zywa woda (2003), epizoda z polského animovaného televizního seriálu Basnie i bajki polskie, režie Witold Giersz.Roman Zmorski. Internet Movie Database (IMDb). Dostupní online
Odkazy Reference
Externí odkazy
Dzieła Romana Zmorskiego w bibliotece Polona. Dostupné online Roman Zmorski. Poezja. Dostupné online Roman Zmorski - romantyk, poeta, folklorysta. Dostupné online Францев, Владимир Андреевич. Польский славянофил Роман Зморский. K istorii pol'sko slavjanovedenija''. Прага: Политика 1919. Dostupné online na Národní digitální knihovně
Kategorie:Polští básníci Kategorie:Polští dramatici Kategorie:Polští literární kritici Kategorie:Sběratelé lidové slovesnosti Kategorie:Polští překladatelé Kategorie:Překladatelé do polštiny Kategorie:Překladatelé z dánštiny Kategorie:Překladatelé z němčiny Kategorie:Překladatelé z češtiny Kategorie:Překladatelé ze srbštiny Kategorie:Romantičtí spisovatelé Kategorie:Narození 9. srpna Kategorie:Narození v roce 1822 Kategorie:Narození ve Varšavě Kategorie:Úmrtí 19. února Kategorie:Úmrtí v roce 1867 Kategorie:Úmrtí v Drážďanech Kategorie:Muži