Jean-Claude Marcourt (* 16. října 1956 Awans) je belgický politik, bývalý předseda parlamentu Valonska, který působil na několika ministerských postech ve valonských vládách. Je členem Socialistické strany.
Život a kariéra Marcourt je vystudovaný právník, absolvent Lutyšské univerzity, a rovněž svobodný zednář. Během právnické kariéry zastupoval mimo jiné zájmy podnikatele a průmyslníka Georgea Forresta.
Zprvu se politicky angažoval v Socialistické straně (PS) v arrondissementu Lutych. V roce 1988 nastoupil jako odborný poradce do kabinetu ministra Willyho Claese, kde působil do roku 1992. Následně byl v letech 1992–1994 vedoucím kabinetu Guye Mathota.
V roce 2004 se stal ministrem hospodářství a zaměstnanosti ve valonské vládě. Roku 2005 převzal také kompetence v oblasti zahraničního obchodu a v roce 2007 i v oblasti kulturního dědictví. V roce 2006 byl zvolen členem městské rady v Lutychu, kde od roku 2012 předsedá zastupitelskému klubu Socialistické strany. náhled|Jean-Claude Marcourt (druhý zleva) jako ministr hospodářství na tiskové konferenci valonské vlády |vlevo V roce 2009 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu. Mandátu se však záhy po zvolení vzdal, protože se stal místopředsedou valonské vlády a vlády frankofonního společenství Belgie. V letech 2009–2014 zastával ve valonské vládě funkci ministra hospodářství, malých a středních podniků, zahraničního obchodu a nových technologií a zároveň byl ministrem vysokého školství ve vládě frankofonního společenství.
V roce 2014 byl za arrondissement Lutych zvolen poslancem Valonského parlamentu a Parlamentu frankofonního společenství, když získal přibližně 38 000 preferenčních hlasů. Po volbách se znovu stal místopředsedou valonské vlády a vlády frankofonního společenství. Současně zastával funkci ministra hospodářství, průmyslu, inovací a digitalizace ve valonské vládě a ministra vysokého školství, médií a výzkumu ve vládě Francouzského společenství. V červenci 2017 přišel v důsledku změny vládní koalice o své funkce ve valonské vládě. Po odvolání Isabelle Simonisové v prosinci 2018 převzal ve vládě frankofonního společenství také odpovědnost za oblast vzdělávání pro sociální rozvoj. Ministrem frankofonního společenství zůstal až do září 2019.
Ve volbách v květnu 2019 byl znovu zvolen do Valonského parlamentu, když získal téměř 29 000 preferenčních hlasů. Po skončení svého ministerského mandátu se v září 2019 stal předsedou Valonského parlamentu. Od září 2022 byl zapleten do aféry kolem tajemníka Valonského parlamentu (tzv. aféra „Greffier“), kontroverze vzbudila také jeho nákladná pracovní cesta do Dubaje. Dne 12. prosince 2022 pod tlakem předsedy Socialistické strany rezignoval v rámci kolektivního odstoupení vedení parlamentu.
Vyznamenání
bezrámu|60x60pixelů velkokříž Řádu Leopolda II. (2024)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Profil na stránkách Evropského parlamentu
Kategorie:Belgičtí politici Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (2009–2014) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu Socialistické strany (Belgie) Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu Leopolda II. Kategorie:Absolventi Lutyšské univerzity Kategorie:Narození 16. října Kategorie:Narození v roce 1956 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži