Saïd El Khadraoui (* 9. dubna 1975 Lovaň) je bývalý belgický politik, člen strany Vooruit, který v letech 2003–2014 působil jako poslanec Evropského parlamentu. Na regionální úrovni dlouhodobě působí v městské radě města Lovaně.
Mládí Je synem marockého otce a belgické matky. V Lovani studoval na katolické škole, na které se angažoval ve studentské radě. Po ukončení středoškolského studia studoval moderní dějiny na Katolické univerzitě v Lovani, kde v roce 1997 získal licenciátní diplom. Během studia byl aktivní ve studentském hnutí a ve druhém kandidátském ročníku se stal předsedou studentského spolku Historia. Následně do roku 1998 absolvoval doplňující studium mezinárodních vztahů na Institutu politických studií v Paříži.
Profesní kariéra V říjnu 1994 byl El Khadraoui za Socialistickou stranu (SP) zvolen členem městské rady v Lovani. V srpnu 1998 nastoupil do kabinetu federálního vicepremiéra a ministra vnitra Louise Tobbacka, který byl zároveň starostou Lovaně. Zabýval se přípravami zasedání vlády a evropskými otázkami. Po Tobbackově rezignaci na postu ministra zůstal ve své pozici i za jeho nástupce Luca Van den Bosscheho. Po volbách v červnu 1999 ještě několik měsíců pracoval pro vicepremiéra a ministra rozpočtu Johana Vande Lanotta. Jako třetí náhradník se rovněž zúčastnil voleb do Evropského parlamentu v červnu 1999, v nichž získal 16 692 preferenčních hlasů.
Mezitím úspěšně složil diplomatickou zkoušku a v říjnu 1999 se stal úředníkem ministerstva zahraničních věcí. Po několika měsících byl v rámci své diplomatické přípravy vyslán do New Yorku, kde v období od ledna do prosince 2000 pro Belgii sledoval problematiku lidských práv při Organizaci spojených národů. Během svého pobytu v New Yorku jej starosta Lovaně Tobback požádal, aby „ještě alespoň jednou“ kandidoval v komunálních volbách v říjnu 2000. Byl zvolen se ziskem 1 306 preferenčních hlasů a dne 4. ledna 2001 byl jmenován radním pro kulturu, školství, integraci přistěhovalců, rozvojovou spolupráci a studentské záležitosti. V souvislosti s tím si vzal politické volno v rámci belgické diplomatické služby.
V květnu 2003 úspěšně kandidoval ve federálních volbách jako lídr kandidátní listiny do Sněmovny reprezentantů za arrondissement Lovaň. Dne 5. června 2003 složil poslanecký slib. Protože podle jeho názoru nebylo možné obě funkce slučovat, rezignoval 22. září 2003 na funkci radního v Lovani. Během několika měsíců, kdy zasedal ve Sněmovně reprezentantů, byl členem výboru pro zahraniční vztahy.
Poslanec Evropského parlamentu El Khadraoui se do Evropského parlamentu dostal jako první náhradník za Kathleen Van Bremptovou dne 7. října 2003. Stal se řádným členem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, delegace ve Smíšeném parlamentním výboru EU–Slovinsko a náhradníkem ve Výboru pro kulturu a vzdělávání.
O osm měsíců později kandidoval v evropských volbách z třetího místa kandidátky a byl zvolen se ziskem 60 712 preferenčních hlasů. V Evropském parlamentu se stal koordinátorem Strany evropských socialistů (PES) pro dopravu a cestovní ruch. V letech 2004–2009 byl řádným členem Výboru pro dopravu a cestovní ruch a delegace v parlamentním výboru pro spolupráci se zakavkazskými státy. V letech 2004–2007 byl náhradníkem ve Výboru pro mezinárodní obchod, v letech 2004–2009 náhradníkem v delegaci pro vztahy se Spojenými státy a v letech 2007–2009 náhradním členem Výboru pro zahraniční věci.
V červnu 2009 byl znovu zvolen do Evropského parlamentu z druhého místa kandidátky SP.A se ziskem 46 682 preferenčních hlasů. Opět působil jako řádný člen Výboru pro dopravu a cestovní ruch a v letech 2009–2014 byl místopředsedou delegace pro vztahy se zeměmi Mašreku. Současně byl znovu náhradníkem delegace pro vztahy se Spojenými státy a náhradníkem ve Výboru pro hospodářské a měnové záležitosti. Dne 3. listopadu 2009 obdržel ocenění MEP Award časopisu Parliament Magazine v kategorii doprava, jeho kolegové z Evropského parlamentu jej ocenili za práci na prosazení systému euroviněty. V květnu 2014 již nebyl z druhého místa kandidátky SP.A znovu zvolen, protože strana získala pouze jeden mandát. Po odchodu z Evropského parlamentu působil v letech 2014–2015 opět jako úředník na ministerstvu zahraničních věcí, kde pracoval pro belgickou pracovní skupinu utvořenou za účelem řešení důsledků odvetných sankcí, které Rusko po anexi Krymu uvalilo na dovoz evropských potravinářských výrobků.
Současně zůstal aktivní na komunitní úrovni v domovské Lovani jako člen městské rady a předseda klubu strany SP.A. V roce 2015 na funkci předsedy rezignoval, aby se mohl věnovat pozici politického poradce v European Political Strategy Centre, interním think tanku Evropské komise, který poskytuje poradenství v aktuálních a perspektivních otázkách. Poradcem Evropské komise zůstal do roku 2020. Následně se v letech 2020–2022 jako konzultant věnoval podpoře transformačních procesů souvisejících se změnou klimatu a stal se zvláštním poradcem analytického centra Strany evropských socialistů a spolupracovníkem Institutu pro veřejnou správu Katolické univerzity v Lovani. Od roku 2022 působí jako institucionální expert a zástupce Evropské agentury pro životní prostředí v Bruselu.
Ocenění
bezrámu|62x62pixelů rytíř Řádu Leopolda (26. května 2014)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Profil na stránkách Evropského parlamentu Profil na LinkedInu
Kategorie:Belgičtí politici Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (1999–2004) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (2004–2009) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (2009–2014) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu Vooruitu Kategorie:Rytíři Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Absolventi Katolické univerzity v Lovani Kategorie:Absolventi Sciences Po Kategorie:Narození 9. dubna Kategorie:Narození v roce 1975 Kategorie:Narození v Lovani Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži