Větrná energetika v Česku patří k nejméně využívaným obnovitelným zdrojům energie v zemi. Na konci roku 2024 dosahoval celkový instalovaný výkon větrných elektráren v České republice přibližně 363 MW a větrné elektrárny vyrobily 716,8 GWh elektřiny, což odpovídalo zhruba 1 % hrubé výroby elektřiny v zemi. Tím se Česko řadí na chvost zemí Evropské unie, kde se z větru vyrábí v průměru kolem 17 % elektřiny.

Přestože odborné studie odhadují realisticky využitelný potenciál větrné energie v Česku na jednotky gigawattů, rozvoj oboru od poloviny 10. let 21. století prakticky stagnuje. Příčiny bývají spatřovány v dlouhém a složitém povolovacím procesu, v omezeních z důvodu ochrany přírody a krajiny, v nestabilní státní podpoře a v posledních letech též v organizovaném odporu a dezinformačních kampaních.

Historie

Větrné mlýny Na území českých zemí, zejména na Moravě a ve Slezsku, stávalo v minulosti přes tisíc větrných mlýnů, většinou z první poloviny 19. století. Naprostá většina z nich zanikla.

Moderní větrné elektrárny První moderní větrné elektrárny v Česku byly uvedeny do provozu v listopadu 1993; patřila mezi ně elektrárna společnosti ČEZ na Dlouhé Louce v Krušných horách. První stroje měly výkon v řádu stovek kilowattů. Po počátečním zájmu obor kvůli technickým problémům, slabému vnitrozemskému větru a nejisté podpoře na několik let utlumil; dobové prameny hovoří o „zimním spánku“ větrné energetiky po roce 1996.

Rozvoj nastartoval zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, který zavedl garantované výkupní ceny. Hlavní výstavba probíhala v letech 2005 až 2014, kdy se výkon jednotlivých turbín zvýšil na 1 až 2 MW. Podpora pro nové zdroje uvedené do provozu po 31. prosinci 2014 však byla zrušena a výstavba se prakticky zastavila; kolem roku 2015 setrvával instalovaný výkon na hodnotě přibližně 282 MW. Od té doby přibývá jen několik turbín ročně; v roce 2024 to bylo 15,8 MW na dvou lokalitách.

Instalovaný výkon a výroba Podle Energetického regulačního úřadu činil instalovaný výkon větrných elektráren k 31. prosinci 2024 celkem 363,1 MW při hrubé výrobě 716 809,9 MWh (716,8 GWh). Česká společnost pro větrnou energii uvádí k 1. prosinci 2025 výkon 372 MW a více než 220 větrných elektráren.

+ Hrubá výroba elektřiny z větru v Česku Rok Výroba (GWh) Podíl na hrubé výrobě 2020 699,1 ≈0,9 % 2021 601,6 ≈0,7 % 2022 641,4 ≈0,8 % 2023 701,6 ≈0,9 % 2024 716,8 ≈1,0 %

Podíl větru na výrobě elektřiny se dlouhodobě pohybuje kolem 1 %; mírný nárůst tohoto podílu v posledních letech je dán hlavně poklesem celkové výroby, nikoli růstem větrné energetiky. Česká společnost pro větrnou energii uvádí podíl 1,24 % hrubé konečné spotřeby za rok 2024.

Přírodní podmínky a potenciál Vhodné lokality pro větrné elektrárny se v Česku nacházejí především ve vyšších polohách nad zhruba 700 m n. m., kde průměrná rychlost větru ve výšce 100 m dosahuje přibližně 6 m/s. Největší koncentrace stojí v Krušných horách, dále v Jeseníkách, Krkonoších a v částech Českomoravské vrchoviny. Koeficient ročního využití (kapacitní faktor) se u českých elektráren pohybuje zpravidla mezi 20 a 23 %, na nejlepších hřebenech až kolem 25 %; starší pesimistické údaje (10–15 %) jsou dnes považovány za překonané.

Studie Ústavu fyziky atmosféry AV ČR z roku 2020 odhadla realisticky využitelný potenciál k roku 2040 v rozmezí od přibližně 2 500 MW (konzervativní scénář, kolem 6,2 TWh ročně) po zhruba 7 000 MW (optimistický scénář, kolem 18,8 TWh ročně, tj. asi 30 % tehdejší spotřeby elektřiny). Skutečně postavený výkon tak odpovídá jen několika procentům odhadovaného potenciálu.

Významné větrné parky + Největší větrné parky v Česku Park Kraj Počet turbín Výkon (MW) Rok Kryštofovy Hamry Ústecký 21 42 2007 Václavice Liberecký 13 26 2017 Horní Loděnice–Lipná Olomoucký 9 18 2009 Andělka Liberecký 7 14,35 2012/2014 Červený kopec–Rejchartice Olomoucký 6 13,8 2012

Největším větrným parkem je Kryštofovy Hamry v okrese Chomutov na hřebeni Krušných hor: tvoří jej 21 turbín Enercon E-82 o celkovém výkonu 42 MW z roku 2007. Nejstarší dosud provozovanou elektrárnou je turbína v Hostýně z roku 1993, nejvýkonnější jednotlivou turbínou elektrárna v Žipotíně na Svitavsku (4,2 MW, 2023). Za nejvyšší turbíny bývají označovány elektrárna ve Vrbici (stožár 138 m, celková výška kolem 190 m) a turbína v Žipotíně (180 m), prameny se v definici „nejvyšší“ liší. Průkopníkem komunitní energetiky byl obecní větrný park v Jindřichovicích pod Smrkem z roku 2003.

Připravované projekty K roku 2026 se připravovalo několik nových projektů. Společnost NOHO Energy plánuje park u Vojtěchova na Chrudimsku (až 5 turbín, do 36 MW, dvě o výšce 249,5 m), který v září 2025 získal od kraje stanovisko o nevýznamném vlivu; další záměry téže firmy jsou na Rakovnicku, mimo jiné u Drahouše. U Dřínova nedaleko Slaného plánuje německá firma Meridian elektrárnu vysokou až 247 m. Naopak ČEZ v roce 2026 zrušil přípravu parku v Ralsku, který měl být největší v zemi, poté co měření prokázala nedostatečné větrné podmínky.

Legislativa a podpora

Akcelerační oblasti Zákon č. 249/2025 Sb. o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie, účinný od 1. srpna 2025, zavedl takzvané akcelerační oblasti, tedy předem vymezená území s nízkou mírou střetů s ochranou přírody, v nichž se větrné a solární projekty povolují ve zkrácené proceduře. Zákon transponuje evropskou směrnici RED III. Ministerstvo pro místní rozvoj zveřejnilo v dubnu 2026 návrh mapy s 94 oblastmi o rozloze přibližně 474 km² a celkovým potenciálem zhruba 3 GW pro větrné i solární zdroje.

Cíle a podpora Aktualizovaný Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu, schválený vládou v prosinci 2024, počítá s instalovaným výkonem 1,5 GW větrných elektráren do roku 2030 a celkovým podílem obnovitelných zdrojů 30 % hrubé konečné spotřeby. Pro srovnání, závazný cíl EU podle směrnice RED III je dosáhnout do roku 2030 alespoň 42,5 % energie z obnovitelných zdrojů. Energetickou legislativu postupně upravily i novely zvané LEX OZE (zák. č. 19/2023 Sb. a zák. č. 87/2025 Sb.), které zjednodušily licencování menších zdrojů, zavedly sdílení elektřiny a podpořily akumulaci.

Provozní podpora se od roku 2022 poskytuje formou aukcí, které vyhlašuje Ministerstvo průmyslu a obchodu; aukce v roce 2025 však přilákaly jen málo zájemců a nabídnuté ceny se držely poblíž cenového stropu. Investiční podpora z Modernizačního fondu směřovala v praxi převážně do fotovoltaiky.

Povolovací proces Příprava a povolení nové větrné elektrárny trvá v Česku v nejlepším případě sedm let, běžně však deset i více let. Z projektů o výkonu 2 885 MW, které v letech 2002 až 2013 vstoupily do procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), získalo povolení 1 575 MW a postavena byla jen menší část. Mezi překážky patří také ochranná pásma vojenských radarů; Nejvyšší správní soud v roce 2023 zamítl kasační stížnost Ministerstva obrany ve sporu o radarové pásmo na Ústecku, jiné projekty (například u Krouny na Chrudimsku) ministerstvo zastavilo.

Politický kontext Po volbách v říjnu 2025 nastoupila vláda Andreje Babiše (ANO, SPD a Motoristé sobě), která se vymezuje proti Zelené dohodě pro Evropu; premiér Babiš prohlásil, že „větrníky nepodporujeme“. Vymezování akceleračních oblastí nicméně pokračuje jako závazek vůči Evropské unii.

Mezinárodní srovnání + Větrná energetika ve vybraných zemích (2024) Země Instalovaný výkon Podíl větru na elektřině Německo >72 000 MW ≈33 % EU-27 (celkem) ≈231 000 MW ≈17 % (průměr) Rakousko ≈4 000 MW ≈16 % Česko ≈363 MW ≈1 % Slovensko ≈3 MW ≈0 %

Ve srovnání se sousedními zeměmi je rozvoj větrné energetiky v Česku velmi nízký. Zatímco v Německu pokrýval vítr v roce 2024 přibližně 33 % výroby elektřiny a v Rakousku zhruba 16 %, v Česku to bylo kolem 1 %. Podle organizace WindEurope dosahoval instalovaný výkon na konci roku 2024 v Německu více než 72 GW a v Rakousku kolem 4 GW, oproti zhruba 0,37 GW v Česku.

Ještě menší rozvoj má sousední Slovensko, kde stojí jen dvě malé větrné farmy o souhrnném výkonu kolem 3 MW a od let 2003–2004 nepřibyla žádná nová turbína. Mezi příčiny patřilo dlouholeté zastavení připojování nových zdrojů provozovatelem přenosové soustavy a mimořádně přísné odstupové vzdálenosti (původně 3 km od obytných území, později zmírněné na 1 km).

Veřejná debata, odpor a dezinformace Výstavbu větrných elektráren v Česku provázejí v jednotlivých obcích spory. Na podzim 2025 se souběžně s parlamentními volbami konalo kolem 16 až 18 místních referend o větrných elektrárnách, z nichž zhruba v deseti případech, tedy těsné většině, obyvatelé výstavbu odmítli; mezi odmítajícími obcemi byly například Sirá, Počátky či Mšecké Žehrovice, naopak v Krakově nebo Stonařově obyvatelé projekt podpořili.

Sociolog Univerzity Karlovy Petr Vidomus popsal ve studii Proti větru vydané Asociací pro mezinárodní otázky (AMO) v únoru 2026 proměnu původně místního a roztříštěného odporu v koordinovanější hnutí. Pro tuto proměnu použil označení „gravitační pole“ slovenské dezinformační scény.

Podle pořadu Reportéři ČT z března 2026 se českých veřejných debat o větrných elektrárnách opakovaně účastní slovenští aktivisté, zejména Katarína Ondrušová ze sdružení Pokojný vietor a Daniel Máčovský, provozovatel serveru zapravdu.sk a iniciativy „Za pravdu o větrných parcích“, kteří podle reportáže šíří nepodložená tvrzení o dopadech elektráren na zdraví. Část českých médií dává kampaně proti větrníkům do souvislosti s proruskými dezinformacemi; Vidomus přitom upozorňuje, že nejde o přímou vazbu ani o financování, ale že aktéři mohou jednat „v zájmu Ruska“, aniž by si to nutně uvědomovali. Někteří představitelé místních iniciativ toto označení odmítají jako nešťastné. Podle analýzy organizace WindEurope z roku 2026, o níž informoval server oEnergetice, obsahovala v období od května 2024 do února 2026 většina českých příspěvků na sociálních sítích o větrné energii dezinformace a za podstatnou částí jejich obsahu stály organizované skupiny.

Časté dezinformace a jejich vyvracení V debatě se opakovaně objevují tvrzení, která odborníci označují za nepodložená. K nejčastějším patří: Infrazvuk a zdraví. Tvrzení, že infrazvuk z turbín poškozuje zdraví, odmítá Národní referenční laboratoř pro komunální hluk i Státní zdravotní ústav: z uznávaných vědeckých podkladů nevyplývají důvěryhodné závěry o přímém vlivu této složky zvuku na lidské zdraví. Úhyn ptáků. Turbíny usmrcují ptáky a netopýry, ve srovnání s jinými příčinami (doprava, budovy, kočky, elektrické vedení) jde však o malé počty; riziko lze snižovat například tmavým nátěrem listů a citlivým umístěním. Mikroplasty z listů. Likvidace listů je reálným problémem, tvrzení o velkém množství toxických látek uvolňovaných do okolí však fakticky neobstojí; ve srovnání s jinými zdroji mikroplastů jde o marginální množství.

Odkazy Reference

Související články Větrná elektrárna Seznam větrných elektráren v Česku Obnovitelné zdroje energie Větrný mlýn

Externí odkazy Aktualizace potenciálu větrné energie v ČR (Ústav fyziky atmosféry AV ČR, 2020) Petr Vidomus: Proti větru (AMO, 2026) Statistika instalací – Česká společnost pro větrnou energii Roční zpráva o provozu ES ČR – Energetický regulační úřad Ověřování tvrzení o větrných elektrárnách – Manipulátoři.cz (fact-checking) Rozfoukáváme větrné dezinformace – Hnutí DUHA (odpovědi na nejčastější mýty)

Kategorie:Větrné elektrárny v Česku Kategorie:Energetika v Česku