Véronique De Keyserová (* 23. března 1945 Etterbeek) je belgická politička, členka Socialistické strany (PS). V letech 2001 až 2014 byla poslankyní Evropského parlamentu.
V Evropském parlamentu se věnovala zejména otázkám zemí procházejících demokratickou transformací v souvislosti s arabským jarem, problematice Blízkého východu, zejména Sýrie a Palestiny, a konfliktním oblastem v Africe. Prosazovala demokracii, mír, rozvoj progresivních politických stran, práva žen, sekularismus, boj proti mučení, zejména dětí, a také boj proti fenoménu dětských vojáků a dětí obviňovaných z čarodějnictví.
Akademická kariéra V roce 1968 absolvovala psychologii na Svobodné univerzitě v Bruselu (ULB) a v roce 1974 získala doktorát z psychologie práce. Následně působila jako výzkumná pracovnice v oboru psychologie na ULB a v Bruselském centru průmyslových studií a výzkumu (1968–1984), kde pracovala v laboratoři Jeana-Marieho Favergea. V roce 1984 byla jmenována docentkou na Univerzitě v Lutychu (ULG), roku 1988 se stala řádnou profesorkou a v letech 1990 až 1998 zastávala funkci děkanky Fakulty psychologie a pedagogických věd ULG.
V letech 1981 až 1984 předsedala Frankofonní ergonomické společnosti. Byla rovněž hostující profesorkou na univerzitách v Portu, Moskvě, Toulouse-Le Mirail a na Univerzitě Notre Dame de la Paix v Namuru. Dále zastávala funkci předsedkyně Belgické psychologické společnosti (1990–1994) a Evropské asociace pracovní a organizační psychologie (EAWOP) (1997–2003). V letech 1991 až 1998 vedla Centrum excelence Univerzity v Lutychu v rámci programu PAI, zaměřené na časové usuzování a variabilitu chování. Nejprve se specializovala na problematiku lidských chyb v letectví a anesteziologii, později se zaměřila na stres na pracovišti. Prostřednictvím svého politického působení významně ovlivnila legislativní vývoj v oblasti ochrany zdraví při práci. Jako expertka se podílela na vyšetřování letecké katastrofy na hoře Sainte-Odile.
Je členkou Newyorské akademie věd, Národního výboru pro psychologii a Královské akademie věd, literatury a výtvarného umění Belgie. Je autorkou přibližně stovky vědeckých článků a několika odborných publikací.
Politická kariéra vlevo|náhled|265x265bod|Véronique De Keyserová hovoří v únoru 2004 u zátarasy se starostou města Kalkílija v Palestině V roce 2001 se stala poslankyní Evropského parlamentu, jako náhradnice za Philippa Busquina. Zasedala ve Výboru pro zahraniční věci a jako náhradnice působila ve Výboru pro životní prostředí. Výrazně vystupovala proti americké intervenci v Iráku a od počátku svého politického působení se soustředila na otázky arabského světa a Blízkého východu, zejména na ochranu lidských práv a práv žen. Pravidelně navštěvovala Sýrii, Palestinu i další země Mašreku, Blízkého východu a Arabského poloostrova. Na konci roku 2005 byla během svého druhého poslaneckého mandátu jmenována hlavní pozorovatelkou volební mise Evropské unie v Palestině.
Od roku 2006 působila jako členka městského zastupitelstva v Lutychu, kde setrvala do roku 2018.
Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2009 získala třetí poslanecký mandát a byla zvolena místopředsedkyní frakce progresivní aliance socialistů a demokratů (S&D). Působila ve Výboru pro rozvoj (DEVE), v Podvýboru pro lidská práva (DROI), v delegaci pro Smíšené parlamentní shromáždění AKT–EU a v delegaci pro vztahy s Palestinskou legislativní radou. Současně byla náhradnicí ve Výboru pro zahraniční věci. Během mandátu pokračovala v podpoře zemí jižního pobřeží Středozemního moře v období arabského jara. Zároveň se více zaměřila na Afriku a rozvojovou politiku. Opět byla jmenována vedoucí volební pozorovatelské mise při prezidentských, parlamentních a místních volbách v Súdánu v roce 2010 a následně při referendu o nezávislosti Jižního Súdánu v červenci 2011.
V roce 2014 ji její strana znovu nenominovala pro volby do Evropského parlamentu. Ve svém prohlášení následně uvedla, že byla stranou „odhozena jako pes“.
Kontroverze po setkání s Bašárem al-Asadem Její setkání se syrským prezidentem Bašárem al-Asadem v roce 2013, s nímž se již dříve několikrát sešla, vyvolalo kritiku jak ze strany její politické strany, tak mnoha syrských opozičních představitelů. Prostřednictvím svého mluvčího Socialistická strana uvedla, že „stranické vedení tuto cestu nijak neschvaluje. Setkat se s Bašárem al-Asadem a tím mu poskytnout byť jen minimální legitimitu je naprosto nepochopitelné“. V té době čelil Asadův režim obviněním z chemických útoků, které měly představovat zločiny proti lidskosti, a zároveň hrozbě zahraniční vojenské intervence. Po návratu ze Sýrie De Keyserová hájila postoj založený na dialogu s Asadem, odmítala jakoukoli intervenci směřující k jeho svržení a tvrdila, že tehdejší opozice nepředstavuje životaschopnou alternativu.
Na konci května 2020 vyvolalo další polemiku její jmenování předsedkyní Centra d’action laïque (Centra pro sekulární akci). Politolog a publicista Nicolas Tenzer na sociální síti X označil její jmenování za „nepřijatelné“ a obvinil ji z přebírání argumentace Asadova režimu, který podle něj nese odpovědnost za zločiny proti lidskosti. Organizace Collectif Action Syrie následně zahájila petici a zveřejnila v belgickém deníku Le Soir otevřený dopis s názvem: „Véronique De Keyserová v čele CAL – plivnutí do tváře Syřanům!“. V organizaci setrvala až do roku 2026.
Vyznamenání bezrámu|62x62pixelů komandérka Řádu koruny (Belgie; 1997) bezrámu|63x63pixelů rytířka Řádu Leopolda (Belgie; 26. května 2014)
Publikace Přístup psychologie k dělnické zkušenosti v prostředí automatizovaných systémů (Approche psychologique de l’expérience ouvrière à travers les systèmes automatisés), disertační práce, 1974. De Keyserová, V.; Qvale, T.; Wilpert, B.; Ruiz Quintanilla, S. A. (eds.): The Meaning of Work and Technology Option („Význam práce a technologické volby“), Wiley & Sons, 1988. De Keyserová, V.; Van Daeleová, A. (eds.): L’ergonomie de conception („Ergonomie navrhování“), Éditions De Boeck, 1989. Cellier, J. M.; De Keyserová, V.; Valot, C.: La Gestion du temps dans les environnements dynamiques („Řízení času v dynamických prostředích“), Presses Universitaires de France, 1996. De Keyserová, V.; Leonovová, A.: Human Error Prevention and Well Being at Work in Western Europe and Russia („Prevence lidských chyb a kvalita pracovního života v západní Evropě a Rusku“), Kluwer Publisher, 2001. L’erreur humaine („Lidská chyba“), Éditions Labor, 2002. À la vie comme à la mort („V životě i ve smrti“), Éditions Labor, 2003. Petits crimes sans importance. Critiques de la flexibilité au travail en Europe („Malé bezvýznamné zločiny. Kritika flexibility práce v Evropě“), Éditions Luc Pire, 2008. Stéphane Hessel; De Keyserová, V.: Palestine, la trahison européenne („Palestina, evropská zrada“), Éditions Fayard, 2013.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Profil na stránkách Evropského parlamentu
Kategorie:Belgičtí politici Kategorie:Belgičtí psychologové Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (1999–2004) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (2004–2009) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (2009–2014) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu Socialistické strany (Belgie) Kategorie:Rytíři Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Komtuři Řádu koruny (Belgie) Kategorie:Narození 23. března Kategorie:Narození v roce 1945 Kategorie:Narození v Etterbeeku Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy