Václav Pekárek (12. září 1907 Koloměřice – 6. října 1982 Praha) byl český básník, novinář, pedagog, literární kritik a historik a publicista.
Životopis Narodil se 12. září 1907 v Koloměřicích u Týna nad Vltavou. Po absolvování Státního učitelského ústavu v Českých Budějovicích v roce 1928 působil jako učitel na Volné škole práce v Kladně. Současně studoval Školu vysokých studií pedagogických v Praze, kterou dokončil v roce 1930, a následně zde pracoval jako asistent. V letech 1933 až 1945 vyučoval na školách v Dušníkách u Prahy, na Kladensku a v Kladně.
Ve 30. letech 20. století se aktivně zapojil do levicového kulturního života. V letech 1936 až 1939 byl členem literární skupiny Blok, kde zastával funkci tajemníka její pražské části. Současně působil ve Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s novým Ruskem, Socialistické akademii, Levé frontě a dalších levicově orientovaných organizacích.
Po skončení druhé světové války nastoupil na Ministerstvo školství a národní osvěty, nejprve jako tiskový referent a později jako resortní tajemník. V roce 1946 přešel společně se Zdeňkem Nejedlým na ministerstvo sociální péče a ochrany práce, kde působil jako jeho osobní tajemník. Po únoru 1948 se s Nejedlým vrátil na ministerstvo školství. V letech 1951 až 1953 zastával funkci vedoucího tajemníka Svazu československých spisovatelů. Od roku 1954 až do odchodu do důchodu v roce 1967 vedl Kabinet pro studium Zdeňka Nejedlého Československé akademie věd. Dlouhodobě působil také v lektorské radě ÚV KSČ, kde se podílel na revizích českých překladů spisů Vladimira Iljiče Lenina.
Literární činnost zahájil pokusy o proletářskou poezii, brzy se však zaměřil především na literární kritiku. Od první poloviny 30. let 20. století úzce spolupracoval se Zdeňkem Nejedlým, jehož považoval za nejvýznamnějšího marxistického historika české kultury. Vedle něj oceňoval také dílo Bedřicha Václavka. Ve svých kritických pracích prosazoval zásady realismu, lidovosti a spojení kulturní tradice s revoluční ideologií.
Po roce 1948 patřil k osobnostem oficiální literární kritiky. Aktivně vstupoval do diskusí o odkazu Jiřího Wolkera, obhajoval tvorbu generace Vítězslava Nezvala proti radikálním mladým komunistickým kritikům a v druhé polovině 50. let naopak kritizoval nastupující mladou poezii za subjektivismus a nedostatek politické angažovanosti. Výběr jeho poválečných studií a kritik vyšel v knihách Literatura a skutečnost a Díla a osobnosti. Zemřel 6. října 1982 v Praze.
Reference
Kategorie:Čeští literární kritici Kategorie:Čeští literární historikové Kategorie:Čeští básníci 20. století Kategorie:Čeští středoškolští pedagogové Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští publicisté Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Spisovatelé píšící česky Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Narození v roce 1907 Kategorie:Narození 12. září Kategorie:Narození v Chrášťanech (okres České Budějovice) Kategorie:Úmrtí v roce 1982 Kategorie:Úmrtí 6. října Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži