náhled|320x320pixelů|Její socha v kostele Saint-Maurice v Luc-la-Primaube Émilie de Rodat, rodným jménem Marie Guillemette Émilie de Rodat (6. září 1787 Druelle – 19. září 1852 Villefranche-de-Rouergue), byla francouzská římskokatolická řeholnice, zakladatelka a členka kongregace Sester Svaté rodiny z Villefranche. Katolická církev ji uctívá jako světici.
Život
Raný život Narodila se dne 6. září 1787 do šlechtické rodiny z Rodezu v panském sídle v Druelle v jižní Francii. Jejím otcem byl pokladník Francie Jean-Louis de Rodat, matkou byla Henriette de Pomayrols. Když jí bylo 18 měsíců a vypukla velká francouzská revoluce, byla převezena k babičce z matčiny strany Agathe de Pomayrols na zámek Ginals nedaleko Villefranche-de-Rouergue, kde její rodina žila během revoluce a Napoleonovy vlády poměrně poklidně, protože se nacházela v odlehlé oblasti a byla relativně nedotčena pronásledováním katolíků. Žila s nimi i její teta, jeptiška, donucená opustit klášter kvůli náboženskému útlaku. Byla popisována jako „normálně živé dítě se silnou, ale ne přehnanou náboženskou citlivostí“ a později jako „zbožná mladá žena“. Chodila do školy v domě Maison Saint-Cyr ve Villefranche, kde i přes probíhající revoluci tajně získala křesťanské vzdělání. Když jí bylo jedenáct let, přijala první svaté přijímání. V 16 letech „její nadšení pro náboženství poněkud ochladlo“ a změnila zpovědníka, protože dosavadní jí připadal příliš přísný. Po hádce s babičkou se vrátila k rodičům do Ginals, kde měla v roce 1804 duchovní prožitek, po kterém se rozhodla pro zasvěcený život.
Když jí bylo 18 let, se vrátila do Villefranche, kde se jedenáct let stala laickou učitelkou v Maison Saint-Cyr, kam dříve chodila do školy. Měla na starosti dívčí rekreaci, učila zeměpis a připravovala je na první svaté přijímání. Podle hagiografky Agnes Dunbar „se hluboce zajímala o jejich duchovní pokrok a nikdy jim nedoporučila žádné pokání, aniž by ho sama nejprve vykonala“. Setkala se s abbém Martym, duchovním vůdcem školy, který se stal jejím zpovědníkem v letech 1805–1839. S jeho podporou a povzbuzením navštěvovala jednotlivé řeholní komunity, ale vždy se vrátila do Villefranche, protože se jí žádná nezdála být vyhovující. Za svůj „vnitřní neklid a nestabilitu“ se vinila sama. Na jaře roku 1815 ji inspirovala myšlenka založit dívčí školu poté, co zaslechla skupinu chudých žen, které diskutovaly o tom, jak jejich dcery vyrůstají bez náboženské výuky, protože si ji samy nedokážou zaplatit, a uršulinky, které je učily zdarma, byly během revoluce vyhnány. Začala učit 40 studentek s pomocí tří asistentek ve svém malém pokoji ve Villefranche. Utvořila s nimi komunitu, ze které následně vznikla jí založená ženská řeholní kongregace Sester Svaté rodiny z Villefranche.
Nová kongregace V květnu roku 1816 si s podporou abbého Martyho pronajala vlastní budovu a založila bezplatnou školu pro dívky. Sepsala stanovy nové kongregace, inspirované řeholí sv. Augustina. Podařilo se jí koupit dům Maison Saint-Cyr, který se zavíral, se 100 studentkami a osmi dalšími sestrami. O dva roky později si mohla pro svou školu koupit lepší budovy, ale existenci kongregace ohrožovala řada nemocí a úmrtí studentek a učitelek, které byly připisovány „ďábelskému vlivu“. Začínala to pokládat za znamení, aby své činnosti zanechala a sloučila kongregaci s Dcerami Neposkvrněné Panny Marie, které právě založila bl. Adèle de Batz de Trenquelléon. Sestry ve Villefranche však odmítly přijmout jakoukoli jinou představenou, než Rodat, a komunita zůstala samostatná. Spolu se svými společnicemi složila věčné sliby na podzim roku 1820 a podle církevního historika a hagiografa Albana Butlera přijaly hábit, „jehož charakteristickým znakem byl průsvitný okraj závoje zakrývajícího horní část obličeje“. Zpočátku musely sestry čelit řadě těžkostí a nepochopení.
V roce 1832 byly Sestry Svaté Rodiny z Villefranche formálně schváleny biskupem z Rodezu. Jejich hlavním zaměřením bylo zakládání škol, ale postupně začaly být aktivní i v dalších odvětvích. Začaly navštěvovat vězně, otevřely sirotčince, záchranné domy pro prostitutky a domov důchodců pro „staré řeholníky“. Zřídila také kontemplativní větev, která se věnovala převážně modlitbě. Do roku 1852 existovalo ve Villefranche 32 řeholních domů, které provozovaly školy, a pět kontemplativních komunit.
Musela čelit mnohým utrpením. Rozvinula se u ní rakovina levého oka, rakovinný nádor v nose a neznámá nemoc, pravděpodobně Ménièrova choroba, která jí způsobovala trvalý tinnitus v uších. Její zdravotní potíže spolu se ztrátou přímé podpory od abbého Martyho, když byl jmenován generálním vikářem diecéze Rodez, způsobily, že prožila „období duchovního zoufalství“. Život intenzivní modlitby jí přinesl vnitřní klid, ale navenek působila zachmuřeně a přísně. Někdy byla nedbalá ohledně svého osobního vzhledu, aby čelila své pýše, kterou vnímala jako svou hlavní slabinu.
Pozdější život a smrt V dubnu roku 1852, po 30 letech ve funkci generální představené jí založené kongregace, odešla kvůli rozvoji rakoviny levého oka a nádoru na odpočinek. V té době začaly sestry pracovat s opuštěnými kojenci v Číně, o což se aktivně zajímala. Zemřela 19. září 1852 ve věku 65 let ve Villefranche a byla pohřbena v kryptě kaple v mateřském domě jí založené kongregace v témže městě. V době její smrti měla kongregace Sester Svaté rodiny z Villefranche 38 řeholních domů ve více zemích světa, 25 klášterních komunit a 32 škol s více než 5 000 studenty. Ve Villefranche a Rodez jsou po ní pojmenovány ulice.
Úcta Její beatifikační proces započal dne 7. března 1872, čímž obdržela titul služebnice Boží. Dne 19. května 1901 ji papež Lev XIII. podepsáním dekretu o jejích hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodnou.
Blahořečena byla dne 9. června 1940 v bazilice sv. Petra papežem Piem XII. Zde ji poté tentýž papež 23. dubna 1950 svatořečil.
Její památka je připomínána 19. září. Bývá zobrazována v řeholním oděvu.
Odkazy
Reference
Související články
Seznam světců a mučedníků katolické církve
Externí odkazy
Hagiography Circle Saints SQPN Santi e Beati
Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Francouzští svatí Kategorie:Francouzské řeholnice Kategorie:Francouzští pedagogové Kategorie:Zakladatelé řeholních kongregací a institucí zasvěceného života Kategorie:Narození v roce 1787 Kategorie:Narození 6. září Kategorie:Narození v Okcitánii Kategorie:Úmrtí v roce 1852 Kategorie:Úmrtí 19. září Kategorie:Úmrtí v Okcitánii Kategorie:Ženy