Viktor Viktorovič Vorobjov (; * 19. června 1989 v Syktyvkaru) je ruský právník, obhájce lidských práv a opoziční politik. V letech 2021–2024 byl poslancem Státní rady Republiky Komi a vedl její komunistický klub, ačkoli nebyl členem strany. V dubnu 2022 se stal prvním úřadujícím ruským poslancem zapsaným do státního registru „zahraničních agentů“. Mandát mu zanikl v listopadu 2024 po zavedení federálního zákazu výkonu volených funkcí pro osoby vedené v registru.

Mládí a studentská činnost Vorobjov se narodil v rodině vysokoškolských pedagogů. Po škole se přestěhoval do Petrohradu, kde studoval na Petrohradské státní univerzitě a na Vysoké škole ekonomické. Na druhé z těchto škol absolvoval magisterské studium politologie a práva.

Podílel se na vytváření nezávislých studentských zastoupení na Petrohradské státní univerzitě a v letech 2011–2013 vedl petrohradskou pobočku Ruského studentského svazu. Podle jeho vyjádření studentské zastoupení prosadilo nepřetržitý přístup obyvatel do kolejí a změny poplatků za připojení k internetu na kolejích.

Právnická a lidskoprávní činnost Vorobjov se věnoval volebnímu právu, právům členů akademické obce a svobodě shromažďování. Zastupoval vysokoškolské pracovníky ve sporech o propuštění a o účast ve volbách do vedoucích akademických funkcí. V Republice Komi zastupoval dvě aktivistky, proti nimž bylo vedeno šest řízení kvůli piketům proti ústavním změnám v roce 2020. Všech šest řízení bylo zastaveno.

Zastupoval také stěžovatele před Evropským soudem pro lidská práva (ESLP). V rozsudku Rechenko a ostatní proti Rusku soud v roce 2023 shledal porušení svobody shromažďování mimo jiné v případě Anastasie Kadetovové, kterou Vorobjov zastupoval. Sám byl stěžovatelem ve věci Vorobyev a ostatní proti Rusku, která se týkala uchovávání dat o internetové komunikaci a přístupu bezpečnostních služeb k nim. ESLP v roce 2024 shledal porušení článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech.

Politická kariéra V roce 2012 vstoupil Vorobjov do strany Jabloko. V roce 2013 z ní odešel na protest proti vyloučení petrohradského politika Maxima Reznika, pro něhož následně pracoval jako poslanecký asistent. V letech 2013–2015 působil v petrohradské organizaci Strany pokroku Alexeje Navalného. Podílel se na soudním sporu o její registraci: soud odmítnutí registrace označil za nezákonné, organizace však nakonec registrována nebyla.

Později působil v právních týmech opozičních volebních kampaní v Moskvě a Petrohradě. V letech 2019–2021 byl členem petrohradské volební komise a v letech 2020–2021 také volební komise Republiky Komi. V roce 2021 v petrohradské komisi podpořil stížnost proti původnímu odmítnutí registrace kandidatury politika Jabloka Borise Višněvského; komise rozhodnutí změnila. Časopis Sobesednik jej v roce 2023 označil za člena Libertariánské strany Ruska.

Státní rada Republiky Komi Ve volbách do regionálního parlamentu v roce 2020 kandidoval Vorobjov na listině Komunistické strany. Když byl Oleg Michajlov v roce 2021 zvolen do Státní dumy, převzal jeho uvolněný mandát ve Státní radě Republiky Komi. V listopadu 2021 se stal předsedou komunistického poslaneckého klubu, přestože do strany nevstoupil.

Ve Státní radě se postavil proti návrhu celostátních povinných QR kódů pro přístup na veřejná místa za pandemie covidu-19. Na konci roku 2022 požádal prezidenta Vladimira Putina, aby dekretem formálně ukončil mobilizaci; prezidentská kancelář mu písemně odpověděla. V roce 2024 předložil návrhy, které měly poslancům umožnit vystupovat v komijštině s překladem. Jeho návrhy nebyly přijaty; parlament schválil jinou změnu jednacího řádu, která zdvojnásobila dobu určenou pro vystoupení vyžadující tlumočení.

Odpor proti válce a status „zahraničního agenta“ Dne 28. února 2022 Vorobjov veřejně odsoudil ruskou invazi na Ukrajinu. Při protiválečné demonstraci v Petrohradě byl 6. března zadržen a odsouzen k patnáctidennímu správnímu zatčení. Za své protiválečné prohlášení později dostal také pokutu. Státní rada jej dočasně zbavila práva vystupovat na zasedáních a vyloučila ze svého předsednictva.

Dne 1. dubna 2022 zapsalo ruské ministerstvo spravedlnosti Vorobjova do tehdejšího registru médií a fyzických osob označených za „zahraniční agenty“. Ministerstvo se odvolávalo mimo jiné na vrácení peněz za britskou vlakovou jízdenku a na platby za právní služby lidskoprávním organizacím. Vorobjov zápis napadl, městský soud v Syktyvkaru však jeho žalobu v červnu 2022 zamítl. V červenci téhož roku mu Státní rada samostatným rozhodnutím odňala placenou funkci poslance vykonávajícího mandát na stálém základě. Poslanecký mandát i vedení klubu si tehdy ponechal; Vorobjov rozhodnutí považoval za politicky motivované.

Vorobjov byl jedním ze stěžovatelů ve věci Kobaliya a ostatní proti Rusku. V rozsudku z 22. října 2024 ESLP shledal porušení svobody projevu a sdružování stěžovatelů a u jednotlivých osob zapsaných do registru rovněž práva na respektování soukromého života.

V září 2024 provedla Federální služba bezpečnosti domovní prohlídku Vorobjovova bytu v souvislosti s trestním řízením týkajícím se jeho bratra. Vorobjov byl vyslechnut jako svědek; obvinění proti němu vzneseno nebylo. Dne 24. října Státní rada rozhodla, že jeho mandát zanikne, nebude-li do 10. listopadu včetně vyškrtnut z registru „zahraničních agentů“. Vyškrtnut nebyl a mandát mu zanikl 11. listopadu 2024. Komunistický klub na protest při hlasování opustil jednací sál.

V červenci 2026 zapsalo ministerstvo spravedlnosti organizaci nazvanou „Libertariánská strana Ruska“ do registru „zahraničních agentů“ a uvedlo Vorobjova mezi jejími účastníky. Lidskoprávní organizace První oddělení upozornila, že ministerstvo v seznamu smísilo členy dvou samostatných organizací stejného jména.

Reference

Kategorie:Ruští právníci Kategorie:Ruští politici Kategorie:Ruští disidenti Kategorie:Ruští odpůrci ruské intervence na Ukrajině Kategorie:Aktivisté za lidská práva Kategorie:Narození v roce 1989 Kategorie:Narození 19. června Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži