Kašmírský šivaismus, též triká („trojice“) nebo pratjabhidžňá („znovupoznávání“) je monistická, neduální, větev šivaismu, vznikla a rozvíjela se mezi 9. a 14. stoletím v Kašmíru. Přes svůj název nebyl kašmírským šivaismus, jedinou formou šivaismu která v Kašmíru existovala, své místo tu také měly dualistické školy jako šaivasiddhanta.
V této škole je Šiva chápán jako jediný subjekt a jediná realita, zároveň transcendentní a imanentní, který je čistým vědomím (čit) i blahem (ánanda). Svět vzniká ze Šivova vědomí (čit-šakti) a uvědomění (vimaršana). Šakti má na rozdíl od Šivy nekonečně mnoho forem a vytváří vibrace, jakýsi spontánní, bezpohnutkový, pohyb (spanda), který je zdrojem veškerého rozlišení. Šakti je tak příčinou, že univerzální duch (Šiva) se manifestuje jako mnohost. Jednotlivá individua jsou tak s Šivou totožná. Kromě toho je šakti silou Šivovy milosti umožňující dosažení mókši skrze uvědomění či znovupoznávání (pratjabhidžňá) toho, že duše jednotlivce je totožná se Šivou a svět je jen její–Šivovou myšlenkovou hrou.
Počátky kašmírského šivaismu jsou spojovány mudrcem Vasuguptou, který žil v 9. století, a jeho Šivasútrou. K dalším významným osobnostem patří Sómanda, žijící v 10. století, autor textů Spanda Kárika a Šivadrišti, který je autorem konceptu rozpomínání. O něco později působil Kšemarádža, Utpaladéva a především Abhinavagupta, ve 14. století mystická básnířka Lalla. Podle jednoho z mýtů bylo učení kašmírského šivaismus zjeveno v temných časech Šivou na hoře Kailás mudrci Durvásovi.
Reference
Kategorie:Hinduistické směry, školy a sekty