Ambrosius (světským jménem: Risto Tapani Jääskeläinen; * 10. srpna 1945 Tohmajärvi) je finský duchovní Konstantinopolského patriarchátu a emeritní metropolita helsinský.
Život Narodil se 10. srpna 1945 v Tohmajärvi ve Finsku do luteránské rodiny.
V roce 1964 absolvoval lyceum v Joensuu. V roce 1968 získal na Helsinské univerzitě titul bakaláře teologie (později také titul magistra teologie).
V roce 1972 získal na Helsinské univerzitě titul bakaláře politických věd (později také titul magistra).
V letech 1967–1968 působil jako ředitel evangelicko-luteránské koleje v Nurmesu a v letech 1969–1970 byl lektorem na Finském pravoslavném semináři v Kuopiu.
V roce 1969 přijal ordinaci na luteránského kněze Evangelické luteránské církve Finska.
Od roku 1969 se věnoval vědecké práci v zahraničí: v letech 1969–1970 ve Spojených státech, v letech 1970–1971 v Maďarsku, v letech 1971–1974 ve Spojeném království na Cambridgeské univerzitě, kde získal titul magistra, v roce 1979 v Sovětském svazu a v letech 1986–1987 znovu ve Spojených státech.
Během studií v Cambridge se seznámil s církevním životem anglikánské církve, kterou považoval za blízkou pravoslaví. Významný vliv na něj mělo také setkání s metropolitou Antonijem (Bloomem), biskupem Kallistem (Warem) a pravoslavnými studenty z Kypru.
Od roku 1974 působil jako lektor na Univerzitě v Joensuu a v letech 1975–1976 zastával funkci asistenta profesora.
V roce 1975 vystoupil z Evangelické luterské církve Finska a v roce 1976 byl prostřednictvím svátosti myropomazání přijat do pravoslavné církve arcibiskupem Paavalim (Olmarim).
V Novovalaamském monastýru přijal postřižení na rjasofora se jménem Christophoros. V roce 1979 byl ve stejném monastýru postřižen do malé schimy se jménem Ambrosios a následně byl vysvěcen na jerodiákona a poté na jeromonacha.
V letech 1977–1988 zastával v monastýru poslušnost ekonoma a v letech 1986–1988 působil jako zástupce představeného.
V roce 1986 byl arcibiskupem Paavalim (Olmarim) povýšen do hodnosti archimandrity.
Rozhodnutím Svatého synod Konstantinopolského patriarchátu byl 20. listopadu 1988 rukopoložen na biskupa joensuujského a vikáře karelské archiepiskopie. Hlavním světitelem byl metropolita helsinský Tiihon (Tajakka).
Metropolita Ambrosius patřil mezi zastánce myšlenky zřízení paralelní církevní struktury Konstantinopolského patriarchátu na území Estonska – Estonské apoštolské pravoslavné církve. Tento krok vedl k vážnému konfliktu mezi Konstantinopolským a Moskevským patriarchátem. Po dobu deseti let duchovní Moskevského patriarchátu s metropolitou Ambrosiem nesloužili společné bohoslužby. Církevní společenství bylo obnoveno až v roce 2004.
V květnu 1996 byl zvolen metropolitou ouluským.
Od roku 1996 je členem Církevní rady Finské pravoslavné archiepiskopie a v letech 1999–2001 zastupoval Finskou pravoslavnou arhiepiskopii v mezipravoslavné komisi při Světové radě církví v Ženevě.
V roce 2002 byl zvolen metropolitou helsinským.
Současně se svou církevní službou působí od roku 1992 v představenstvu společnosti Tulikivi, kde byl zvolen předsedou správní rady.
Je také oficiálním členem mezinárodní organizace Rotary International, kterou někteří autoři spojují se svobodným zednářstvím. V této souvislosti arcibiskup Leo (Makkonen) opakovaně vyjadřoval svůj nesouhlas.
Od roku 2004 je metropolita Ambrosius předsedou správní rady Nadace „Centrum finské pravoslavné kultury Sofia“. V roce 2006 nadace odkoupila od bankovní skupiny OP-Pohjola administrativně-hotelový komplex Sofia v helsinské čtvrti Kallvik. Od roku 2007 je komplex provozován komerčně a současně zde sídlí kancelář, administrativa a archiv helsinského metropolity.
V roce 2005 metropolita navrhl zavedení eucharistického společenství mezi pravoslavnou a luteránskou církví. Tento návrh vyvolal kritiku ze strany Ruské pravoslavné církve.
Dne 1. března 2015 byla během nedělní bohoslužby v katedrále Zesnutí Přesvaté Bohorodice v Helsinkách do oltáře pozvána luterská biskupka Irja Askola, jejíž jméno bylo během bohoslužby oficiálně připomenuto. Arcibiskup Leo (Makkonen) s tímto postupem vyjádřil nesouhlas a Svatý synod Konstantinopolského patriarchátu projednal tuto záležitost na svém zasedání ve dnech 17.–20. března 2015, přičemž si od metropolity Ambrosia vyžádal vysvětlení. Metropolita Ambrosius však prohlásil, že neudělal nic špatného, neboť jednal v duchu ekumenismu, a setrval na názoru, že jednal správně.
V roce 2016 oznámil svůj záměr odejít do důchodu do konce roku 2017. Dne 1. ledna 2018 odešel na odpočinek. Na oficiálních stránkách Finské pravoslavné církve bylo jeho působení celkově hodnoceno kladně, zároveň však bylo připomenuto, že po celou dobu jeho biskupské služby čelil kritice za nedostatečné zachovávání pravoslavné tradice, přílišný důraz na ekumenismus a liturgické inovace. Výhrady vyvolávaly také jeho úzké vazby na představitele podnikatelské sféry, politiky, médií a kultury. Kritice byl vystaven i Kulturní centrum Sofia, podobně jako dřívější projekty spojené s monastýrem Nový Valam. Přesto metropolita Ambrosius po svém odchodu do důchodu oznámil, že hodlá pokračovat v práci pro církevní nadace, účastnit se veřejných diskusí a věnovat více času své spisovatelské činnosti.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Konstantinopolského patriarchátu Kategorie:Mniši monastýru Nový Valaam Kategorie:Finští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 10. srpna Kategorie:Narození v roce 1945 Kategorie:Narození ve Finsku Kategorie:Žijící lidé