Kuo Sün (, 1475 – 15. listopadu 1542) byl čínský aristokrat, voják a politik v říši Ming. Po otci zdědil titul markýze z Wu-ting, který rod Kuo držel od vzniku mingského státu. V počátcích vlády císaře Ťia-ťinga se postavil na jeho stranu ve velkém sporu o obřady, což mu vyneslo dlouholetou císařovu přízeň a postavení jednoho z nejvlivnějších císařových důvěrníků. Ve 20. a 30. letech byl jedním z velitelů vojsk v Pekingu a okolí, řídil císařovy stavební projekty v Pekingu, byl opakovaně vyznamenáván, roku 1539 byl povýšen na vévodu z I-kuo.
Částečně kvůli podpoře panovníka ve sporu o obřady byl opakovaně nařčen z různých nezákonností, vesměs zneužívání svého postavení k defraudaci státních prostředků. Císař obvinění dlouho odmítal jako projevy frakčních sporů, nakonec však roku 1541 svou podporu Kuo Sünovi stáhl, svolil k jeho uvěznění, konfiskaci majetku a potrestání i rodinných příslušníků, odmítl ale potvrdit jeho popravu. Ve vězení Kuo Sün zemřel.
Původ, vzestup k moci Kuo Sün se narodil roku 1475, pocházel z rodiny dědičných markýzů z Wu-ting. Prvním markýzem byl Kuo Jing, s bratrem Kuo Singem jedni z prvních bojovníků následujících Ču Jüan-čanga, zakladatele a prvního císaře říše Ming. Kuo Jing a Kuo Sing obdrželi generálské hodnosti a tituly markýzů, rodina se několika sňatky spříznila s císařským rodem. Kuo Sün zdědil titul markýze po smrti otce Kuo Lianga (1454–1507).Goodrich, s. 771.
Kuo Sün se stal generálem mingských vojsk, do roku 1512 byl velkým obráncem provincií Kuang-tung a Kuang-si. Roku 1521 byl jedním z velitelů odpovědných za bezpečnost Pekingu.
Vlivný důvěrník císaře Ťia-ťinga Po nástupu císaře Ťia-ťinga roku 1521 se Kuo Sün stal jeho věrným stoupencem. Roku 1522 byl jmenován velitelem Spojených výcvikových divizí, mingských vojsk rozložených v okolí Pekingu.
Kuo Sün byl jedním z mála lidí, kteří císaře podpořili ve velkém sporu o obřady v letech 1521–1524. Mimo jiné roku 1524 zajišťoval bezpečnost císařových stoupenců Čang Cchunga a Kueje E po jejich příjezdu do Pekingu, na nějakou dobu je ubytoval ve svém sídle a umožnil jejich setkání s panovníkem.
V letech 1526–1527 se Kuo Sün zapletl do kauzy Li Futa/Li Wu/Čcheng Jin. Šlo o to, že roku 1526 byl zatčen důstojník z Tchaj-jüanu (hlavního města provincie Šan-si) a bývalý člen domácnosti markýze Kuo Süna (kterému obstarával afrodisiaka a svého syna poskytl markýzovi jako milence) Čcheng Jin a obviněn, že je ve skutečnosti rebel Li Fu-ta, který roku 1512 vedl povstání sekty Bílého lotosu v provincii Šen-si, a také že je čarodějníkem známým pod jménem Li Wu. Místními úřady byl osvobozen a naopak potrestáni udavači. Mezitím jeho syn žijící v Pekingu požádal o pomoc markýze Kuo Süna, markýz intervenoval u regionálního inspektora pro Šan-si, ten ale reagoval obviněním markýze ze zrádného spiknutí. Byli zatčeni Čcheng Jinovi synové, načež se Čcheng Jin vydal úřadům.
Později byl markýz obviněn ještě z defraudace značného množství stříbra a zrna určeného pro pekingskou posádku. Markýz se bránil vysvětlováním císaři, že je terčem falešných nařčení, protože jej podporoval ve sporu o obřady,Dardess, s. 30–32. nato císař přikázal omezit obvinění na zradu. Na jaře 1527 ministerstvo trestů změnilo obvinění v kauze na čarodějnictví, což přesvědčilo císaře o nevině markýze a nedůvěryhodnosti vyšetřování. Po dalším kole šetření s rozpornými výsledky proto v září 1527 předal případ do rukou Čang Cchunga, Kueje E a Fang Sien-fua, současně jmenovaných vedoucím kontrolního úřadu zleva, ministrem trestů a předsedou Velkého odvolacího soudu. Trojice došla k závěru, že Čcheng Jin je nevinný a propustila ho; naopak bylo potrestáno několik desítek úředníků, předtím požadujících jeho popravu, včetně předchozího ministra trestů Jen I-šoua.Goodrich, s. 68. Výsledkem bylo oslabení pozic odpůrců císaře ve sporu o obřady.
Roku 1529 byl Kuo Sün po opakovaných nařčeních z úplatkářství a zneužití pravomoci z velení Spojených divizí odvolán, ale už následujícího roku převzal velení nad Táborem pěti armád (částí Spojených divizí) a roku 1531 byl opět jmenován velitelem Spojených divizí. Současně ve 20. a 30. letech dohlížel nad stavebními projekty císaře v Zakázaném městě, Pekingu a pekingských předměstích. Kvůli výdajům na jeho vojenské jednotky a svěřené stavby měl četné konflikty s ministry daní, zejména Liang Cajem (ministr s přestávkami v letech 1529–1540).
Jako blízký důvěrník panovníka se Kuo Sün s ním účastnil taoistických i oficiálních konfuciánských obřadů, patřil k oblíbencům, kteří císaři skládali taoistické modlitby ve stylu čching-cch’. Po roce 1533, kdy se Ťia-ťing již osobně neúčastnil státních obřadů (obětí Nebesům, Zemi, Slunci a Měsíci a dalším), Kuo Sün panovníka v obřadech zastupoval. Dostalo se mu četných odměn, obdržel čestné tituly „levý pilíř státu“ roku 1536 a „velký vychovatel“ roku 1538, roku 1537 byla tabulka se jménem Kuo Jinga přidána k tabulkám zasloužilých zakladatelů říše v chrámu císařských předků, roku 1539 byl povýšen na vévodu z I-kuo. Téhož roku doprovázel císaře na cestě do rodného An-lu.
V debatě o vietnamské otázce v letech 1537–1541 navrhoval provedení invaze do Vietnamu a svržení dynastie Mạc ovládající většinu země a její nahrazení legitimním vládcem z dynastie Lê.Geiss, s. 471. Pro obtížnost a náklady ale byla myšlenka na invazi opuštěna a spory s Vietnamem se vyřešily diplomatickou cestou. Kuo Sün (a několik dalších vysoce postavených politiků) dostal odměnu za konstruktivní příspěvky v diskuzi o Vietnamu.Dardess, s. 71.
Literární aktivity, poslední roky života života Nezanedbatelné byly i literární aktivity Kuo Süna. V historické práci San-ťia š’-tien vylíčil příběh rodů tří generálů podílejících se na založení říše Ming, Sü Taa, Mu Jinga a Kuo Jinga. Je mu připisováno i autorství Jing-lie čuan, románu o vzniku říše Ming. Jeho vydání slavných románů Příběhy od jezerního břehu a Příběhy Tří říší jsou známy jako edice Wu-ting. V případě Příběhů od jezerního břehu jde (s edicí kontrolního úřadu) o nejstarší známé vydání románu. Publikoval sbírku árií čchü z dramat ca-ťü, několik sbírek tchangské prózy a poezie, slovník rýmů. Oceňovaná byla i jeho kaligrafie.Goodrich, s. 772–773.
Roku 1540 Kuo Sün doporučil císaři taoistického znalce Tuan Čchao-junga, který tvrdil že dokáže připravit elixír života a proměnit obyčejné kovy ve stříbro a zlato. Tuan daroval císaři stříbrné nádobí údajně prodlužující život a 10 tisíc liangů (cca 370 kg) stříbra. Císař ho zprvu nadšeně přijal, později byl však odhalen jako podvodník a v březnu 1543 popraven.Goodrich, s. 771–772.
Kuo Sün byl dlouhodobě znepřátelen se Sia Jenem, ministrem obřadů (1531–1537) a velkým sekretářem (s přestávkami 1536–1548), se kterým soupeřil o císařovu přízeň.Dardess, s. 125. Sia Jen proto z pozadí inspiroval jeho obviňování z nezákonností. Tak roku 1541 byl opět kontrolními úředníky obviněn z řady zločinů, a sice použití prostředků a lidí určených pro státní stavby a pro státní dopravní systém pro své soukromé účely, nelegálního zabírání půdy a nemovitostí, nelegálního podnikání a utiskování obyvatelstva.Goodrich, s. 772. Následující šetření odhalilo, že v Pekingu a okolí je cca tisíc obchodů vlastněných vysoce postavenými osobami, přičemž Kuovi jich náleží více než komukoliv jinému a že Kuo nechal uvěznit a mučit osoby se kterými byl ve sporu, aniž by se provinili vůči zákonům. Kuo se bránil tím, že vlastněné pozemky a obchody legálně pronajímal, a podnikání jeho jménem vedli pověřenci, do jejichž činnosti neviděl a nezasahoval. Císař nebyl nakloněn jeho potrestání, dokud v srpnu 1541Geiss, s. 482. Kuo neodmítl příkaz prověřit situaci v pekingské posádce, protože se cítil uražen jmenováním dvou pomocníků z řad civilních úředníků. Císaře odmítnutí nahněvalo a když se v říjnu 1541 objevila další žaloba, nechal Kuo Süna uvěznit. Následovala vlna dalších obvinění a soudní řízení, které vyústilo v rozhodnutí o Kuově popravě, konfiskaci majetku a potrestání rodinných příslušníků. Pro Kuovy zásluhy z počátku 20. let císař rozsudek odmítal potvrdit a přikázal vedení věznice chovat se ke Kuovi slušně. O rok později, 15. listopadu 1543, Kuo zemřel.
Po osmi letech Kuo Sünův syn Kuo Šou-chien zažádal císaře o navrácení titulu markýze Wu-ting, císař souhlasil. Titul Kuo Šou-chienovi potomci drželi do roku 1643, kdy markýze Kuo Ta-čchenga zabila povstalecká armáda Li C’-čchenga.
Odkazy
Reference
Literatura
Kategorie:Mingští politici Kategorie:Mingští aristokraté Kategorie:Čínští vévodové Kategorie:Čínští markýzové Kategorie:Narození v roce 1475 Kategorie:Úmrtí v Pekingu Kategorie:Úmrtí v roce 1542 Kategorie:Úmrtí 15. listopadu Kategorie:Muži