náhled|vpravo|Budova strašnického krematoria náhled|vpravo|Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje v areálu strašnického krematoria náhled|vpravo|Bývalý Památník osvobození – nyní Národní památník na Vítkově
Krematorium Strašnice nacházející se v sousedství Vinohradského hřbitova začalo Praze sloužit od 4. dubna 1932 a nepřestalo fungovat ani po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava tj. po 15. březnu 1939. Toto heslo popisuje detailně fungování krematoria během německé okupace Čech, Moravy a Slezska a zachycuje rovněž dobu těsně po druhé světové válce s důrazem na to, jak se občané a instituce v osvobozeném Československu vyrovnávali s tím, co se zde v předchozí době nesvobody dělo.
Podrobně Návštěva úředníků gestapa První stanné právo bylo vyhlášeno po nástupu Reinharda Heydricha na místo zastupujícího říšského protektora dne 28. září 1941 od 12:00 hodin. Druhý den po jeho vyhlášení (tedy 29. září 1941) přišla do kanceláře strašnického krematoria trojice vyšších úředníků pražského gestapa. Cílem jejich návštěvy bylo dozvědět se o možnostech zpopelňování osob popravených během stanného práva. Po prohlídce spalovacích zařízení byli poučeni o předpisech spojených s chodem krematoria (záznam v matrice zpopelněných, přidělení pořadového čísla souhlasného s číslem urny na popel,...). Avšak tyto informace negovali úředníci konstatováním: „Budete zpopelnění prováděti tak, jak Vám nařídíme.“ Jediné, co připustili (s ohledem na jedinou možnou technologii spalování) byl fakt, že každý popravený musí být vložen do samostatné rakve. Úředníci důrazně (a s četnými výhrůžkami) požadovali po všech zaměstnancích naprostou mlčenlivost o provádění kremací i o všem, co se bude v prostorách krematoria dít.
Rok 1941 První den po návštěvě gestapa v krematoriu bylo přivezeno 23 rakví určených ke zpopelnění, které se provádělo v noci a za dozoru příslušníků gestapa. Popel obětí musel být ukládán tak, aby již nikdy nebylo možno jak příbuzným, tak i veřejnoti nijakým způsobem zachovat si památku na zemřelé nebo se postarat o důstojné uložení jejich pozůstatků. Zaměstnancům krematoria hrozily represe v případě prozrazení, ale okolnímu obyvatelstvu neušla noční mimořádná aktivita krematoria a snadno si domysleli, co se tam děje.
V roce 1941 bylo v krematoriu zpopelněno celkem 219 osob (v září 52, v říjnu 136, v listopadu 31 obětí). V následné pauze (od 29. listopadu 1941 do 30. května 1942) nebyl zpopelněn nikdo z popravených.
Rok 1942 Ve velkém měřítku začalo další zpopelňování až po útoku na Reinharda Heydricha – tedy po 27. květnu 1942 a to ihned v posledních dvou květnových dnech roku 1942, kdy bylo zpopelněno 43 osob. V červnu pak dalších 315 a do 3. července 1942 bylo zpopelněno dalších 158 lidí (celkem tedy 516 mrtvých těl). Až do 4. respektive 5. září 1942 se další mimořádná zpopelnění nekonala. Začátkem září 1942 byly provedeny kremace osob z pravoslavné církve odsouzených k smrti bezprostředně v souvislosti s útokem na Reinharda Heydricha (Matěj Pavlík, Vladimír Petřek, Jan Sonnevend, Václav Čikl). Přivážení obětí do krematoria prováděla Schutspolizel, úmrtní listy předávali zaměstnanci krematoria přímo na policejní ředitelství, což znemožňovalo ilegální jmennou evidenci, takže z té doby byly k dispozici jen početní záznamy.
Rok 1943 Další pokračování nočních kremací se konalo od 5. dubna 1943, kdy v Pankrácké věznici německé úřady zprovoznily tak zvanou pankráckou sekyrárnu, kde se začaly gilotinou (tehdy nazývanou „sekerou“) popravovat osoby obviněné z protiříšské činnosti. Popravy se konaly pravidelné jednou týdně a také jednou týdně byla přivažena mrtvá těla do krematoria. Na tyto kremace dohlížel a byl jim přítomen vždy některý z dozorců trestnice na Pankráci. V roce 1943 bylo v období od 6. dubna 1943 až do 31. prosince 1943 provedeno celkem 305 nočních kremací.
Roky 1944 a 1945 V roce 1944 bylo zpopelněno v krematoriu celkem 589 obětí nacistického teroru a to v režimu, kdy se popravy konaly 3x až 4x měsíčně. Obdobným režimem pokračovaly kremace až do 26. dubna 1945 (za tuto část roku 1945 bylo provedeno 182 zpopelnění).
Další mimořádné kremace Kromě výše uvedených zpopelnění se od roku 1941 uskutečnilo navíc ještě celkem 132 kremací pacientů zemřelých ve vězeňské nemocnici na Pankráci. Na tyto osoby se nevztahoval předpis o zničení popela a tak byl jejich popel ukládán do úředních popelnic, kterými strašnické krematorium disponovalo.
Krom toho byli do krematoria ve Strašnicích od roku 1944 převáženi zemřelí a popravení zajatci z koncentračního tábora na Hradištku, což byli příslušníci různých národů (převážně Francouzi). Také jejich popel byl ukládán do úředních popelnic, takže poválečné repatriační komise mohla převzít a převézt do Francie celkem 85 nádob s popelem těchto Francouzů.
Seznam obětí V letech 1941 až 1945 bylo (dle záznamů pracovníků krematoria) provedeno celkem 2100 mimořádných kremací a po osvobození Prahy v květnu 1945 se pokusili zaměstnanci o zpětné zjišťování jmen všech takto zpopelněných obětí. Existoval jmenný seznam jen za rok 1942 a v popisném referátu se navíc dochovaly za další léta pouze úmrtní listy (nikoliv však všechny). Tento materiál byl dán zaměstnancům kremtoria ke zpracování. Na Pankráci byla do zvláštní knihy zapisována jména všech popravených gilotinou, takže i z tohoto zdroje bylo možno chybějící informace doplnit. Úsilím úředníků krematoria byl nakonec pořízen relativně přesný seznam. Ten používali nejen pro svoji potřebu, ale jeho opis byl poskytnut Svazu národní revoluce, Památníku osvobození a případně dalším institucím, které si na vlasní náklady mohly pořídit jeho opis.
Lokalizace místa Ačkoliv měl být popel popravených osob uložen tak, aby po obětech nezbylo ani památky, byl zásluhou zaměstnanců strašnického krematoria (především pak ředitele Františka Suchého a jeho syna Františka) tajně ukládán na společné krematorní pohřebiště, takže se (náhradou za popel) dochovala prsť z tohoto místa.
Na základě toho, že si pozůstalí po obětech sami v různých nádobách či sáčcích odnášeli z tohoto místa prsť, nechala správa krematoria zhotovit nevelké kovové schránky pro pietní úschovu této prsti. Každá schránka byla opatřena městským znakem, dále nápisem: „Prsť ze společného pohřebiště popravených a zpopelněných v krematoriu hlavního města Prahy“ a bylo možno na ni nechat vyrýt i jméno popraveného s datem narození a úmrtí.
Prozatimní pomník Po skončení druhé světové války (krátce po květnovém povstání Pražanů 1945) rozhodla Rada ústředního národního výboru hlavního města Prahy o přemístění pozůstatků (tj. především prsti s popelem) do prostoru mezi akrádami na nádvoří strašnického krematoria a o zbudování prozatímního pomníku ve tvaru žulového sloupu (s nápisem: „Obětem nacismu 1941 – 1945“) zakončeném trnovou korunou.
Památník osvobození O rok později (květen 1946), při příležitosti ročního výročí pražského květnového povstání, bylo rozhodnuto (na společné poradě příslušných celonárodních korporací se zástupci československé armády), že část těchto pozůstatků bude jako symbol přenesena slavnostně do Památníku osvobození.
Vlastní akce se uskutečnila v sobotu 4. května 1946 a jejím úkolem bylo symbolické odebrání prsti a pozůstatků ze společného pohřebiště obětí nacismu, zpopelněných v krematoriu hlavního města Prahy v letech 1939–1945 a jejich předání do Pantheonu Památníku osvobození na Vítkově. Akce se zúčastnili následující osobnosti: zástupce Památníku osvobození plukovník generálního štábu Rudolf Smetánka zástupkyně Svazu národní revoluce paní Anna Kvapilová zástupci Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacismu pan Martin Rais a paní Tereza Kasprová zástupce Hlavního města Prahy pan Ferdinand Strejc člen ONV a předseda správní komise krematoria a za správu krematoria pak Jaroslav Nekvasil (1896–1964) a František Suchý
Za účasti výše uvedených zástupců, pozůstalých a mnoha osobností ze všech vrstev národa bylo pohřebiště pietně odkryto v 8 hodin ráno, významní činitelé odebrali na třech místech společného pohřebiště několik lopatek prsti a popela a tyto vzorky byly uloženy do měděné schránky. Ta byla poté uzavřena, vložena do dubového sarkofágu (tombu) a umístěna na katafalk. V průvodu čestné stráže byl katafalk (zahalený státní vlajkou) dopraven na nádvoří krematoria (na místo plánovaného památníku těmto obětem), které bylo plné květinových darů. Schránku s pozůstatky vloženou do sarkofágu slavnostně předal kolem 15. hodiny primátor hlavního města Prahy Dr. Petr Zenkl zástupci armády – posádkovému veliteli Prahy brigádnímu generálu Miroslavu Miklíkovi (* 26. února 1892 Kunovice – 19. dubna 1965 Turnov).
Za doprovodu chorálu lesních rohů byly pozůstatky přeneseny příslušníky československé armády na vyzdobené auto, u kterého poté nastoupila čestná stráž automatčíků. Na vozidle s vojenským doprovodem byly ostatky převezeny od Náměstí Republiky na Václavské náměstí. Zde se uskutečnila slavnostní tryzna za účasti prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše. Po jeho projevu pokračoval vojenský kondukt dále do Památníku osvobození, kde následovalo závěrečné pietní věčné uložení přivezených ostatků.
Dovětek Popel, který zůstal ve společném pohřebišti ve strašnickém krematoriu, měl být uložen na čestném nádvoří krematoria v důstojném památníku, na jehož zbudování byla vypsána v březnu 1946 Radou ústředního národního výboru hlavního města Prahy užší umělecká soutěž (s cílovou částkou 45.000 Kčs), ke které byli vyzváni následující umělci: Prof. Karel Dvořák akademický sochař, medailér a příležitostný malíř Jaromír Mára (* 9. června 1891, Praha – ?) Prof. Karel Pokorný a Prof. Josef Wagner.
V květnu 1947 vyhodnotila porota předložené návrhy a rozhodla o pořadí soutěžících: 1. cenu ve výši 18.000 Kčs přiznala Prof. Karlu Dvořákovi, 2. cenu ve výši 13.000 Kčs Prof. Josefu Wagnerovi a akademickému sochaři Jaromíru Márovi byla udělena odměna ve výši 4.000 Kčs.
Vlastní realizace památníku ale narazila na naprostý nedostatek ušlechtilých kovů a byla odložena na vhodnější dobu.
Odkazy Poznámky
Reference Jaroslav Nekvasil (vrchni ředitel pohřebního ústavu a krematoria hl. města Prahy). Slavnostní převezení pozůstatků obětí nacismu z krematoria do Památníku osvobození. in: Věstník hlavního města Prahy, ročník II, 49, číslo 20, v Praze dne 18. května 1946, strany 319 a 320 Dopis (číslo 541/48) odeslaný dne 16. února 1948 na hlavičkovém papíře s předtištěným „razítkem“ Pohřebního ústavu a krematoria hlavního města Prahy. Dopis byl adresovaný Ministerstvu vnitra (oddělení P/2, Praha – Hrad) a reagoval na předchozí jednání s JUDr. Konopáčem. Archiv bezpečnostních složek, fond 325–Stíhání nacistických válečných zločinců.
Související články František Suchý František Suchý mladší Krematorium Strašnice Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje (Strašnice) Národní památník na Vítkově Externí odkazy
Kategorie:Krematoria v Praze Kategorie:Kulturní památky na Vinohradech (Praha 10) Kategorie:Stavby na Vinohradech (Praha 10) Kategorie:Protektorát Čechy a Morava Kategorie:Pohřebnictví