Bernardino Realino (1. prosince 1530 Carpi – 2. července 1616 Lecce) byl italský římskokatolický kněz a řeholník Tovaryšstva Ježíšova. Katolická církev jej uctívá jako světce.
Život Narodil se dne 1. prosince 1530 v Carpi do šlechtické rodiny. Jeho otec byl spolupracovníkem kardinála Cristofora Madruzza.
Nejprve navštěvoval školu v Modeně. Studium filozofie a medicíny poté zahájil v Bologni, ale v polovině studia přešel na práva. Údajně jej k tomu přesvědčila dívka, do které se zamiloval. Nabízelo to také větší možnosti kariérního postupu a vysoké příjmy. V roce 1556 promoval na boloňské koleji se ziskem doktorátu z práv, občanského i kanonického. Díky vlivu své rodiny byl v roce 1556 jmenován podestou měst Cassine a Felizzano, kde kromě toho působil jako soudce. Byl považován za čestného člověka a díky své pověsti se stal prétorem Castelleone. Byl také hlavním výběrčím daní v Alessandrii. Ve svých působištích se proslavil svou právnickou brilancí a učeností. Vstoupil do služeb Francesca Ferdinanda d'Avalos a přestěhoval se do Neapole, aby mohl působit jako správce jeho lén.
V Neapoli ho natolik dojalo kázání jezuitského kazatele, že kněze vyhledal. Ten, když si všiml jeho sklonu k řeholnímu životu, ho v srpnu 1564 pozval na týdenní duchovní cvičení s dalšími jezuity, aby rozpoznal své povolání. Do Tovaryšstva Ježíšova vstoupil 13. října 1564 (do řádu jej uvedl Alfonso Salmerón) a zahájil období noviciátu. Dne 24. května 1567 přijal kněžské svěcení poté, co v říjnu roku 1566 složil své řeholní sliby. Sv. Francesco Borgia jej jmenoval novicmistrem v Neapoli. Později byl v roce 1574 vyslán založit jezuitský dům a kolej do Leccy. V roce 1583 zřídil hnutí pro diecézní kněze, aby si v něm prohlubovali ctnosti a zlepšovali své morálně-teologické vzdělání, a stali se tak lepšími zpovědníky a kazateli. Většinu svého dalšího života strávil cestováním z farnosti do farnosti, kde míval svá kázání. Vyučoval katechismus a navštěvoval otroky na galérách v neapolském přístavu.
V roce 1610 utrpěl při pádu dvě zranění, která se mu nikdy nezahojila. Jeho zdraví se v červnu roku 1616 prudce zhoršilo. Zemřel dne 2. července 1616 v Lecce. Na smrtelné posteli ho lecceští magistrátní soudci dvakrát požádali, aby se stal patronem města, až vstoupí do nebe. Nemohl již mluvit, ale souhlasně přikývl a zemřel šeptajíc: „Gesù ... Maria“. Sv. Roberto Bellarmino, který se doslechl o jeho smrti, řekl: „Nikdy jsem neslyšel stížnost na otce Realina, ačkoli jsem byl jeho provinciálem; dokonce i ti, kteří byli vůči společnosti nepříznivě nakloněni a využili každé příležitosti, aby o ní mluvili nepříznivě, vždy u Realina udělali výjimku. ...Každý ví, že je svatý.“
Úcta vlevo|náhled|287x287pixelů|Jeho hrobka v Lecce Dne 31. července 1838 jej papež Řehoř XVI. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného. Blahořečen byl dne 12. ledna 1896 v bazilice sv. Petra papežem Lvem XIII. Zde jej poté 22. června 1947 papež Pius XII. svatořečil.
Jeho památka je připomínána 2. července. Bývá zobrazován v kněžském oděvu. Je patronem Lecce.
Odkazy
Reference
Související články
Seznam světců a mučedníků katolické církve
Externí odkazy
Hagiography Circle Saints SQPN Santi e Beati
Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Italští svatí Kategorie:Italští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Italští jezuité Kategorie:Italští právníci Kategorie:Italští teologové Kategorie:Narození v roce 1530 Kategorie:Narození 1. prosince Kategorie:Narození v Carpi Kategorie:Úmrtí v roce 1616 Kategorie:Úmrtí 2. července Kategorie:Pohřbení v Lecce Kategorie:Absolventi Boloňské univerzity Kategorie:Muži