Bohumír Preininger (24. ledna 1911 Královo Pole – 1974) byl český důstojník, účastník domácího i zahraničního protinacistického odboje a politický vězeň komunistického režimu.
Život Před druhou světovou válkou Bohumír Preininger se narodil 24. ledna 1911 v Králově Poli u Brna v rodině pedagoga a spisovatele Bohumíra Preiningera staršího a učitelky Marie Grümmové. V roce 1930 odmaturoval na Státním reformním reálném gymnáziu v Králově Poli načež vystudoval pět semestrů na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Poté se rozhodl stát vojákem z povolání a mezi lety 1935 a 1937 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích, ze které byl vyřazen v hodnosti poručíka. Následně sloužil u pěšího pluku 24. Byl členem Sokola, Masarykovy letecké ligy a od roku 1937 Podpůrného fondu Národní obrany.
Druhá světová válka Po německé okupaci v březnu 1939 a následném zrušení Československé armády pracoval Bohumír Preininger na úřadu hospodářské kontroly v Brně. Vstoupil do protinacistického odboje v organizaci Obrana národa ve skupině Brno-sever vedené mjr. Františkem Kulatým. Před vlnou zatýkání se zachránil ilegálním opuštěním Protektorátu Čechy a Morava, kdy se na začátku roku 1940 přes Slovensko, francouzská vyslanectví v Budapešti a Bělehradu, Turecko a Sýrii dostal do Francie. Zde byl 4. dubna 1940 v Agde prezentován u zde vznikající československé zahraniční jednotky. V červnu 1940 se zúčastnil bojů ve Francii na pozici zástupce velitele roty. Po jejím pádu se 27. června evakuoval do Spojeného království. Zde byl opět zařazen do československé zahraniční jednotky a jako velitel čety tanků Československé samostatné obrněné brigády se v závěru druhé světové války zúčastnil obléhání Dunkerku. Dosáhl hodnosti štábního kapitána a do Československa se vrátil 18. května 1945.
Po druhé světové válce Po skončení druhé světové války zůstal Bohumír Preininger v armádní službě. Od listopadu 1945 působil jako velitel instruktorského praporu tanků v Milovicích, jeho posledním zařazením byl post velitele praporu tanků ve Šternberku. Dosáhl hodnosti majora. V roce 1946 se oženil s Gabrielou Lamplotovou. V roce 1948 byl odeslán do zálohy, následně bylo zrušeno jeho zařazení ke Krajskému národnímu výboru v Brně, kde měl působit jako aktuárský úředník. Do 17. ledna 1949 byl nezaměstnaný, od tohoto data pracoval u Československých stavebních závodů. Dne 3. března 1949 byl zatčen a 8. června téhož roku komunistickou mocí odsouzen k šesti měsícům vězení. Byl degradován na vojína a byla mu odňata vyznamenání. Po propuštění z vězení byl nucen pracovat v jáchymovských uranových dolech. Odtud byl podmíněně propuštěn 20. července 1951, poté pracoval u Pozemních staveb Brno jako řidič a následně jako vedoucí hospodářského střediska. V roce 1969 byl částečně rehabilitován. Zemřel v roce 1974.
Vyznamenání 1945 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem 2x Československý válečný kříž 1939
Externí odkazy
Kategorie:Českoslovenští vojáci Kategorie:Absolventi Vojenské akademie v Hranicích Kategorie:Členové Sokola Kategorie:Osobnosti Obrany národa Kategorie:Příslušníci Československé samostatné obrněné brigády Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Nositelé Československé medaile za chrabrost před nepřítelem Kategorie:Nositelé Československého válečného kříže 1939 Kategorie:Narození 24. ledna Kategorie:Narození v roce 1911 Kategorie:Narození v Králově Poli Kategorie:Úmrtí v roce 1974 Kategorie:Muži