Maxim Gorlický (vl. jm. Maksym Sandowycz, rusínsky Максим Тимофеевич Сандович, 31. února 1885 Zdynia – 6. září 1914 Gorlice) – byl pravoslavný kněz, původem z rusínského etnika Lemků. Zemřel jako mučedník a pravoslavnou církví je uctíván jako světec.
Život Narodil se do řeckokatolické rodiny a v mládí pobýval v klášteře baziliánů v Krechově. S řeckokatolickou spiritualitou se však velmi rychle rozešel, odešel z kláštera a sjednotil se s pravoslavnou církví. OSADCZY, W.: Święta Ruś. Rozwój i oddziaływanie idei prawosławia w Galicji. Nakladatelství Univerzity Marie Curie-Skłodowské, Lubin 2007. Poté pobýval jako poslušník v Počájevském monastýru s úmyslem stát se mnichem. Zde žil vzorným životem. Posléze byl jako budoucí nadějný mnich představen vladykovi Antoniji Chrapovickému. PCO Nižná Rybnica – Nový Klokočov: Sv. Maxim Sandovič, mučedník za sv. pravoslávie. Dostupné online. Ten mu však po rozhovoru doporučil své životní plány poněkud upravit. Maxim na radu biskupa odešel do Žytomyru, zde vstoupil do běžného kněžského semináře, oženil se a stal se farním knězem.Olomoucko-brněnská pravoslavná eparchie: Svátek muč. Maxima v Gorlicích. Dostupné online. Jako pravoslavný duchovní vystupoval proti unii s Římem (tj. proti řeckokatolické církvi), což mu opakovaně působilo problémy. Často byl pokutován, či krátkodobě vězněn. Opakovaně byl vybízen k návratu do řeckokatolické církve s příslibem konce perzekuce, ale nikdy to neudělal. Spolu s ním byli šikanováni i další lidé, kteří mu pomáhali.
Svou duchovenskou činnost vykonával však v době, kdy v Rakousku-Uhersku sílily obavy z ruského vlivu a na pravoslavné bylo pohlíženo jako na potencionální kolaboranty. Maxim byl v této době opětovně vězněn. Ve vězení jej navštívil posel, poslaný řeckokatolickým metropolitou Andrejem Šeptickým, který se jej opětovně snažil přesvědčit k přestupu do řeckokatolické církve. Maxim opětovně odmítl. Následně proběhlo soudní řízení, které Maxima od vznesených obvinění očistilo. Soud konstatoval, že Maxim jako pravoslavný duchovní jedná pouze z náboženských pohnutek a nejde mu o politiku. CHARKIEWICZ, J.: Męczennicy XX wieku. Martyrologia Prawosławia w Polsce w biografiach świętych. Varšava 2008. Vydala Varšavská pravoslavná metropolie v r. 2008.
Po vypuknutí první světové války byl nicméně znovu zatčen, a šikanována byle opětovně též jeho širší rodina. Bez jakýchkoliv důkazů o údajné kolaboraci a bez soudu byl Maxim 6. září 1914 v Gorlicích popraven zastřelením. Jeho manželka byla nějaký čas internována v táboře Talerhof. Zde se také, jako pohrobek, narodil Maximův syn (dostal po otci jméno Maxim, a později se rovněž stal pravoslavným knězem).
Epilog náhled|vpravo|Lemkovská Golgota. Náhrobek nad původním hrobem Maxima Gorlického na hřbitově v obci Zdynia. V roce 1922 byly ostatky Maxima Sandoviče nalezeny v provizorním hrobě, identifikovány jeho otcem Timotejem Sandovičem, a přeneseny do jeho rodné vsi a zde pohřbeny na hřbitově. Maximův hrob se zcela spontánně stal poutním místem a v chrámech v okolí se také začaly objevovat jeho ikony, ač ještě nebyl oficiálně svatořečen. Oficiálně jej kanonizovala Polská pravoslavná církev až v roce 1994. Snahy o kanonizaci byly již dříve, ale politická situace až do roku 1989 jí neumožňovala. RYDZANICZ, A. O przeszłości trzeba mówić. „Przegląd Prawosławny”. 10 (268), październik. Białystok 2007. Kanonizační bohoslužby proběhly ve Zdyni ve dnech 9. a 10. září 1994 za účasti asi čtyřiceti duchovních z Polska, Kanady, Ukrajiny, Slovenska a USA. Pravoslavnou církev v českých zemích a na Slovensku zastupoval vladyka Nikolaj (Kocvár), arcibiskup prešovský a celého Slovenska.
V roce 2007 byly Maximovy ostatky na hřbitově v Zdyni exhumovány a přeneseny do chrámu Svaté Trojice v Gorlicích, kde byly uloženy do relikviáře. Jeho původní hrob na vesnickém hřbitově je stále udržován coby kenotaf. Hrob je opatřen specifickým náhrobkem se třemi kříži a lidově se muj říká Lemkovská Golgota. RYDZANICZ, A. Hory płakały wereśniom. „Przegląd Prawosławny”. 10 (268). Białystok 2007 V roce 2012 byl na žádost biskupa Pajsije (Martyniuka) ustanoven patronem pravoslavných obvyatel města Gorlice.
Částečka jeho ostatků byla v roce 2025 vložena vladykou olomoucko-brněnským Izaiášem (Slaninkou) do prestolu chrámu Svatého Ducha v Jihlavě.Olomoucko-brněnská pravoslavná eparchie: Svěcení svatého prestolu a chrámu v Jihlavě (část I.). Dostupné online.
Odkazy
Reference
Související články Polská pravoslavná církev Lemkové
Externí odkazy Životopis světce na stránkách Olomoucko-brněnské eparchie
Kategorie:Polští pravoslavní duchovní Kategorie:Rusínští pravoslavní duchovní Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Lemkové Kategorie:Narození v roce 1886 Kategorie:Úmrtí v roce 1914 Kategorie:Narození 31. ledna Kategorie:Úmrtí 6. září Kategorie:Muži Kategorie:Křesťanští mučedníci 20. století