Znenadání (ve francouzském originále Soudain, japonsky 急に具合が悪くなる) je dramatický film z roku 2026 v režii Rjúsukeho Hamagučiho. Jedná se o jeho první snímek natočený převážně mimo Japonsko a ve francouzštině. Scénář, na kterém se podíleli Hamaguči a Léa Le Dimna, volně vychází z knihy korespondence mezi filozofkou Makiko Mijano v terminálním stadiu rakoviny a lékařskou antropoložkou Maho Isono You and I – The Illness Suddenly Get Worse. V hlavních rolích se představí Virginie Efira a Tao Okamoto. Film vypráví o tom, jak náhodné setkání ředitelky pečovatelského domu Marie-Lou a divadelní režisérky Mari přeroste v osudové přátelství.

Snímek vznikl v koprodukci Francie, Japonska, Německa a Belgie. Měl světovou premiéru na Filmovém festivalu v Cannes, kde obě hlavní představitelky obdržely Cenu za nejlepší ženský herecký výkon. Film sklidil široké uznání kritiky a byl oceňován zejména za režii, scénář a herecké výkony.

Děj Marie-Lou Fontaine (Virginie Efira) vede pařížský pečovatelský dům pro seniory s demencí, kde se snaží prosadit metodu Humanitude – humánnější způsob péče založený na respektu k důstojnosti, individualitě a samostatnosti klientů. Personál se učí nejprve navázat oční kontakt, teprve poté se pacientů dotýkat a dopřát jim dostatek času, aby porozuměli tomu, co se kolem nich děje. Přestože tento přístup dlouhodobě přináší lepší kvalitu života pacientů i ekonomické přínosy, jeho zavádění trvá dlouho a naráží na odpor části zkušených zaměstnanců. Marie-Lou je pod neustálým tlakem, bojuje s nedostatkem času i trpělivosti a snaží se udržet víru ve smysl své práce.

Mari Morisaki (Tao Okamoto) je japonská experimentální divadelní režisérka, která v Paříži připravuje premiéru své nové inscenace. Při tom bojuje s pokročilým stadiem rakoviny a s mimořádnou odvahou se vyrovnává s vědomím vlastní blížící se smrti. Díky náhodnému setkání s japonským chlapcem s těžkým autismem, jeho dědečkem a divadelním souborem se Marie-Lou setká s Mari a vznikne mezi nimi silné pouto založené na vzájemném porozumění. Mari kdysi studovala filozofii na pařížské Sorbonně, zatímco Marie-Lou se věnovala antropologii v Japonsku. Obě ovládají jazyk té druhé a jejich rozhovory přirozeně přecházejí mezi francouzštinou a japonštinou. Společně vedou dlouhé filozofické debaty o životě, lásce, smrti, kapitalismu i společenských strukturách a vzájemně si předávají své zkušenosti. Mari svým klidem a smířením s vlastní konečností pomáhá Marie-Lou znovu nacházet sílu pokračovat v náročné práci, zatímco Marie-Lou dává Mari pocit blízkosti a lidského porozumění v závěru jejího života. náhled|Virginie Efira a Tao Okamoto, hlavní představitelky a držitelky ceny za Nejlepší ženský herecký výkon na Filmovém festivalu v Cannes v roce 2026

Obsazení

Vznik filmu Film byl volně inspirován sbírkou dopisů, které si vyměnily filozofka Makiko Mijano a lékařská antropoložka Maho Isono a které byly publikovány v knize You and I – The Illness Suddenly Get Worse. Dopisy zachycují jejich úvahy o životě, nemoci a smrti v době, kdy Mijano bojovala s metastatickým karcinomem prsu. Krátce po napsání předmluvy ke knize upadla Mijano do bezvědomí a po 15 dnech zemřela.

Když Hamaguči dostal nabídku od francouzské produkční společnosti Cinefrance natáčet ve Francii, souhlasil, že námět tomu přizpůsobí. V rámci přípravy jezdil do Francie, kde mimo jiné uspořádal workshop s francouzskými herci, aby mohl pozorovat jejich práci. Efira se v rámci přípravy na svou roli naučila japonsky. Jelikož se režisér rozhodl přesunout děj do Francie, přemýšlel, jak by mohl Francii s Japonskem propojit, a nakonec se rozhodl pro terapeutický přístup zvaný Humanitude. Jedná se o francouzskou metodu, která byla importována do Japonska a nyní se tam praktikuje na několika místech. Klade lidský rozměr do centra terapeutické péče, a to v zájmu integrity každého člověka.

Natáčení Hlavní natáčení začalo 30. června 2025, probíhalo v Paříži a Kjótu a skončilo 6. září 2025. Paříž byla hlavním místem natáčení, Hamaguči chtěl ukázat „Paříž, která se trochu liší od klišé, která o tomto městě možná máme“, a inspiroval se přitom svými zážitky z „míst, která nejsou turisticky vyhledávaná“. Kameramanem byl Francouz Alan Guichaoua.

Postprodukce náhled|Japonský režisér Rjúsuke Hamaguči spolu s herci Kyōzō Nagacukou, Kodai Kurosakim a Virginií Efira během bouřlivého potlesku vestoje na filmovém festivalu v Cannes v roce 2026 Film, který vznikl jako koprodukce Francie, Japonska, Německa a Belgie, produkovala pařížská společnost Cinefrance Studios ve spolupráci s japonskými studii Office Shirous a Bitters End, německou společností Heimatfilm a belgickou společností Tarantula. Hamaguchi se poprvé setkal s producentem Davidem Gauquiém ze společnosti Cinefrance, když spolu v roce 2022 seděli v kavárně v Šibuji a diskutovali o francouzské kinematografii. Hamaguchi považuje francouzskou kinematografii za svou inspiraci a za ústřední prvek své „vize jako filmaře“; také uvedl, že se „zoufale snaží naučit se francouzsky“.

Originální hudbu k filmu složil kanadsko-francouzský skladatel Samuel Andreyev.

Uvedení Film Znenadání byl nominován na Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes v roce 2026, kde měl 15. května světovou premiéru a sklidil sedmiminutové ovace vestoje. Obě hlavní představitelky obdržely na festivalu cenu za Nejlepší ženský herecký výkon a Tao Okamoto byla první Japonkou, která toto ocenění získala.

O několik týdnů později byl film uveden na karlovarském filmovém festivalu, kde rovněž sklidil kladné ohlasy od kritiků i diváků.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Francouzské dramatické filmy Kategorie:Filmy z roku 2026 Kategorie:Filmy odehrávající se v Paříži