Outsider. Freud je dokumentární film z roku 2025, který napsal, režíroval a produkoval izraelský filmař Yair Qedar. Pojednává o životě a díle Sigmunda Freuda, zakladatele psychoanalýzy. Film kombinuje úryvky z Freudových dopisů, rozhovory s psychoanalytiky a historiky, archivní záběry a 3D animaci a zkoumá, jak Freudova zkušenost žida a outsidera v antisemitské Vídni formovala jeho teorie i život. náhled|upright|Sigmund Freud Film měl premiéru 5. ledna 2025 na Mezinárodním filmovém festivalu v Haifě a 9. ledna 2025 byl promítán v Muzeu Sigmunda Freuda ve Vídni. Získal cenu Gradiva Award 2025 za nejlepší dokument, udělovanou American Psychoanalytic Foundation.
Obsah Dokument vypráví Freudův život ve čtyřech dějstvích: „The Jew" (Žid), „Freud Becomes Freud" (Freud se stává Freudem), „Love/Death" (Láska/Smrt) a „Exile" (Exil). Zabývá se Freudovou židovskou identitou v antisemitské Vídni, objevem nevědomí, jeho onkologickým onemocněním, smrtí dcery Sophie a vnuka a jeho pozdním útěkem do Anglie po anšlusu v roce 1938.
Ústředním motivem je vlak – „vlak nevědomí" – odkazující na metaforu, kterou sám Freud používal pro volné asociace v psychoanalytické léčbě. Ve filmu vystupují odborníci na Freuda, mimo jiné Adam Phillips, historik George Makari, Daniela Finzi (Muzeum Sigmunda Freuda), Lisa Appignanesi, Rémy Amouroux, Michael Molnar, Freudův životopisec Christfried Tögel a psychoanalytik Eran Rolnik – každý ve svém mateřském jazyce. Úryvky z Freudovy korespondence, včetně dopisů Stefanu Zweigovi, čte rakouský herec Karl Markovics.
Produkce Film je součástí Qedarova dokumentárního projektu „The Hebrews" (Ha'Ivrim) a po snímcích o Baruchu Spinozovi a Karlu Marxovi uzavírá trilogii o židovských myslitelích. Qedar na filmu pracoval asi pět let, déle než na kterémkoli ze svých předchozích filmů.
Jde o koprodukci Izraele, Rakouska a Německa za účasti stanic Kan, ORF, RBB, Arte a SVT. Snové animace navrhla Tal Kantor, jejíž krátký film Letter to a Pig byl nominován na Oscara. Film využívá dosud neviděné domácí záběry Freuda z 30. let, natočené převážně Marií Bonaparte a digitalizované během pandemie covidu-19; Freudova vídeňská pracovna byla pro film rekonstruována ve 3D.
Uvedení a přijetí Po premiéře v Haifě film odvysílala izraelská veřejnoprávní stanice Kan 11. Mezinárodně byl promítán mimo jiné v Muzeu Sigmunda Freuda ve Vídni, ve Freudově muzeu v Londýně, v Knihovně Kongresu ve Washingtonu a na univerzitách jako Stanford a Pensylvánie. Byl uveden také ve spolupráci s psychoanalytickými společnostmi, mimo jiné v Praze.
Hannah Brown z The Jerusalem Post napsala, že film „osvětluje Freudův život novými způsoby", a vyzdvihla jeho „působivou, snovou animaci". Wilfried Hippen v německém deníku taz označil Qedarovu „směs dokumentu a artového filmu" za „stylisticky přitažlivou". Francesco Salamone (Pensylvánská univerzita) jej popsal jako „žádný konvenční biografický film" s „hypnotickými surrealistickými snovými sekvencemi".
Ocenění Gradiva Award za nejlepší dokument, American Psychoanalytic Foundation (2025) Nejlepší celovečerní animovaný dokument, Jaipur International Film Festival (2025)
Reference
Externí odkazy Oficiální stránka projektu The Hebrews
Kategorie:Filmy z roku 2025 Kategorie:Sigmund Freud Kategorie:Izraelské dokumentární filmy Kategorie:Německé dokumentární filmy Kategorie:Rakouské dokumentární filmy