alt=Duma o dvanácti verších ve stylu písma graždanka|náhled|Duma Lelijalna Pisoňka v kapitole Pisni narodni v podkapitole Dumy i dumky Šaškevyčivka (), nebo také Pravopis Šaškevyče (), či Pravopis Rusalky dněstrovské () je termín popisující pravopis ukrajinského jazyka (nebo dobového ruthenského jazyka, což je dnešní haličský dialekt ukrajinštiny) založen na fonetickém zápisu na základě adaptované graždanky, což je grafická varianta cyrilice. Je pojmenována podle jejího zakladatele, haličského intelektuála a buditele Markijana Šaškevyče. Tento pravopis byl použit v haličském almanachu Rusalka dněstrovská, po kterém je někdy i pravopis pojmenován.
Markijan Šaškevyč v Rusalce dněstrovské, za celý kolektiv autorů, v předmluvě píše Tak také v předmluvě almanachu popisoval výběr a fungování pravopisu, jenž dílo používá. Například mezi inovace pravopisu patři upuštění od používání archaického tvrdého znaku (ъ)na konci slov. Ale ačkoliv v historiografii je vnímáno upuštění od používání archaického tvrdého znaku (ъ) na konci slov jako Šaškevyčova revoluční inovace (v jeho starších rukopisech z roku 1827 se tento znak ještě běžně vyskytoval), faktické prvenství ve východoslovanském prostoru drží rusínský intelektuál Michal Lučkaj ve svém díle Grammatica Slavico-Ruthena z roku 1830. Ruská trojice si byla Lučkajovy práce plně vědoma; Ivan Vahylevyč ji považoval za nejlepší dobovou gramatiku a sám Markijan Šaškevyč ji výslovně zmiňuje přímo v předmluvě Rusalky dněstrovské.
Příklad textu
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Ivan Mikolajovyč Vahylevyč Rusalka dněstrovská Ruská trojice
Kategorie:Ukrajinština