Hrabě Giacomo Durazzo (27. dubna 1717 Janov – † 15. října 1794 Benátky) byl italský diplomat, divadelní režisér a mecenáš umění.
Život Giacomo Durazzo pocházel z rodu Durazzů, jedné z nejvýznamnějších janovských šlechtických rodin. Jeho bratrem byl janovský dóže Marcellino Durazzo, majitel panského sídla, v němž se nyní nachází Museo del Palazzo Reale.
V roce 1749 se stal janovským velvyslancem ve Vídni, ale v roce 1752 opustil diplomatické služby a nastoupil jako asistent ředitele vídeňského dvorního divadla. V roce 1754 se s podporou císařovny Marie Terezie a Václava Antonína z Kounic-Rietbergu stal ředitelem všech císařských divadel ve Vídni (Burgtheater, Theater am Kärntnertor). Jeho vášeň pro divadlo pramenila z let jeho života v Janově, kde Durazzové vlastnili některá z nejslavnějších divadel. Zavedl do repertoáru komickou operu, spolupracoval s Charlesem-Simonem Favartem z Paříže, a angažoval jako kapelníka Christopha Willibalda Glucka, kterého představil libretistovi Ranierimu de' Calzabigi, libretistovi opery Orfeus a Eurydika, která měla premiéru ve Vídni v roce 1762. Glucka také Durazzo pověřil neoficiálním dramaturgickým vedením divadel.
Nejenže se významně podílel na operní reformě spojené s Gluckovým jménem, ale ve spolupráci s Gasparem Angiolinim reformoval i balet. Zavedl také veřejné koncerty. Prostřednictvím Josepha Felixe von Kurze (Bernardona) pak propagoval i německé divadlo.
Kvůli odporu vůči jeho reformám Durazzo v roce 1764 rezignoval a stal se císařským velvyslancem v Benátkách. Tam sbíral tištěná díla, která se díky Albertu Kazimírovi Sasko-Těšínskému stala základem sbírky Albertina. Durazzova významná hudební sbírka, obsahující i autografy Antonia Vivaldiho, je zase nyní uložena v Národní knihovně v Turíně.
V roce 1771 ho v Benátkách navštívil Wolfgang Amadeus Mozart.
V roce 1750 se oženil s Ernestinou Aloisií Ungnadovou z Weissenwolffu, které bylo v té době osmnáct let.
Odkazy
Reference
Literatura Angela Valenti Durazzo: Il Fratello del Doge. Giacomo Durazzo un Illuminista alla Corte degli Asburgo tra Mozart, Casanova e Gluck, La Compagnia della Stampa Massetti Rodelli, 2012 Luca Leoncini (Hrsg.): Giacomo Durazzo. Teatro musicale e collezionismo tra Genova, Parigi e Venezia, Genua 2012 Andrea Lanzola: Melodramma e spettacolo a Vienna: vita e carriera teatrale di Giacomo Durazzo (1717–1794), Dissertation. Universität Genua 2010 Giovanni Assereto: Durazzo, Giacomo Pier Francesco. In: Fiorella Bartoccini (Hrsg.): Dizionario Biografico degli Italiani (DBI). Band 42: Dugoni–Enza. Istituto della Enciclopedia Italiana, Rom 1993, S. 150–153 Bruce Alan Brown: Gluck and the French Theatre in Vienna, Clarendon Press, Oxford 1991 Robert Haas: Gluck und Durazzo im Burgtheater (die Opera comique in Wien), Amalthea, Zürich/Wien/Leipzig 1925
Kategorie:Durazzové Kategorie:Italská hrabata Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Divadelní ředitelé a principálové Kategorie:Italští libretisté Kategorie:Rytíři Královského uherského řádu sv. Štěpána Kategorie:Lidé z Vídně Kategorie:Narození v roce 1717 Kategorie:Narození v Janově (Itálie) Kategorie:Narození 27. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1794 Kategorie:Úmrtí 15. října Kategorie:Úmrtí v Benátkách Kategorie:Muži