Svatý Aidan z Ferns také známý jako Áedan, Maedoc či Mogue († 632) byl irský duchovní a biskup.
Život Narodil se kolem roku 558 na ostrově Inisbrefny v jezeře Templeport (dnešní hrabství Cavan v Irsku).
O jeho původu existují rozdílné tradice. Velšské rodokmeny světců jej označují za syna Gildase nebo Aneurina, synů krále Cawa ze Strathclyde. Irské prameny jej naopak považují za syna náčelníka Sedny z Connachtu a jeho manželky Eithne a za bratrance svatého Dallána Forgailla. Tyto rozpory spolu s jeho působením ve Walesu, mimořádně dlouhou dobou jeho činnosti a rozdílnými daty úmrtí vedly některé badatele, například Sabina Baringa-Goulda, k domněnce, že tradice o svatém Aidanovi vznikla spojením životopisů dvou různých světců jménem Áed – jednoho velšského a druhého irského –, kteří v různých obdobích zastávali úřad biskupa ve Ferns. Další zmatky vznikly jejich záměnou se starším světcem Áedem mac Briccem, jenž podle tradice spolupracoval se svatým Ruadhánem při prokletí Tary.
Podle irské legendy daroval novorozenému dítěti svatý Caillín slavný „Zvon svatého Mogue“. Když nebylo možné najít loď, která by dítě dopravila přes jezero ke křtu, byl malý Aidan položen na kamennou desku, která jej zázračně donesla ke břehu. Křtitelnice v kostele svatého Mogue v Bawnboy je podle tradice zhotovena z části tohoto kamene.
V mládí byl rukojmím irského velekrále Ainmuireho mac Sétnaiho z rodu Cenél Conaill. Král si jej natolik oblíbil, že mu dovolil zůstat nebo odejít. Aidan odpověděl, že odejde pouze tehdy, budou-li propuštěni i ostatní rukojmí. Král jeho prosbě vyhověl a všechny propustil.
Poté studoval ve slavné škole svatého Finniana v opatství Clonard, kde se spřátelil se svatým Molaisem, pozdějším zakladatelem kláštera na ostrově Devenish.
Když se kolem něj začali shromažďovat lidé toužící stát se jeho učedníky, odešel z Irska do Walesu, aby studoval u svatého Davida. Velšské legendy podrobně popisují jeho pobyt u tohoto světce i pokusy správce kláštera o jeho zabití. Společně se svatým Cadokem měl zničit vojsko Sasů nebo Irů tím, že na jejich tábor v úzkém údolí svrhl balvany. Ve velšských triádách je uváděn jako jeden ze tří nejvěrnějších žáků svatého Davida.
Do Irska se vrátil kolem roku 570. Připlul na pobřeží hrabství Wexford a podle tradice přivezl úly se včelami, které byly tehdy na ostrově vzácné. Po přistání zastihl místní obyvatele při přepadávání skupiny cizinců. Jeho rozhodný zásah zapůsobil na místního náčelníka natolik, že mu daroval pozemky pro založení klášterní komunity. Aidan se usadil v Brentrochtu v provincii Leinster. Tradice uvádí, že zde po sedm let držel přísný půst a živil se pouze ječným chlebem a vodou.
Zdá se, že sehrál určitou úlohu při vítězství leinsterského krále Brandubha nad velekrálem Áedem mac Ainmuirechem v bitvě u Dún Bolg roku 598. Podle hagiografických pramenů k vítězství přispěly jeho modlitby, zatímco podle básnické tradice nejprve neúspěšně zprostředkovával mír a poté navrhl, aby se vojáci Leinsteru ukryli v koších s potravinami a pronikli tak do nepřátelského tábora. Někteří historikové však upozorňují, že světcem zmíněným v tomto příběhu mohl být jiný Aidan – biskup z Glendalough.
Vděčný král Brandubh mu poté daroval Ferns v hrabství Wexford, kde Aidan založil významný klášter. Brandubh rovněž svolal synodu, na níž bylo Ferns ustanoveno biskupským sídlem a Aidan byl jmenován nejen jeho biskupem, ale i hlavním biskupem (Ard-Escop) ostatních leinsterských biskupů.
Byl proslulý svou dobrotou a pohostinností. Jednou dovolil skupině britských biskupů, vyčerpaných cestou, aby během postní doby jedli hovězí maso, a s úsměvem jim řekl, že poražená kráva je vlastně jen „mléko a zelenina v koncentrované podobě“. Naproti tomu syrovátka a suchary, které jedli jeho mniši, byly podle vyprávění natolik plné červů, že vzbuzovaly „výčitky svědomí“. Při jiné příležitosti jej někdo shodil do jezera, aby vyzkoušel jeho trpělivost. Aidan klidně vylezl z vody bez známky hněvu, což přimělo viníka k pokání a omluvě.
Zemřel roku 632 na břehu jezera Lough Melvin v hrabství Leitrim.
Jeho ostatky jsou podle tradice uchovávány v kostele svatého Edana ve Ferns. Kamenný sarkofág se nachází uvnitř katedrály, zatímco samotné ostatky jsou uloženy v původní kryptě pod katedrálou. Relikviář známý jako Breac Maodhóg pochází z 9. století a představuje významnou ukázku raně středověkého irského relikviáře. Po staletí sloužil jako posvátný předmět, na který se skládaly závazné přísahy. V 90. letech 19. století byl získán Irským národním muzeem.
Zázraky O svatém Máedócovi se dochovalo mnoho zpráv o zázracích, které vykonal během svého pobytu ve Walesu.
Podle tradice jednou nesl svým spolubratrům džbán piva, když se mu nádoba rozbila. Poté, co nad střepy učinil znamení kříže, se džbán zázračně spojil a on mohl pokračovat v cestě.
Správce kláštera svatého Davida mu prý ze zlého úmyslu dal jho, které bylo příliš malé pro jeho voly. Když však Máedóc jho požehnal, zázračně se přizpůsobilo jejich šíjím, takže mohl dopravit stavební materiál potřebný pro kostel v Llanddewi Velfrey.
Po návratu do Irska jej jednou požádal jeden muž o mouku, kterou právě mlel. Když ji dostal, převlékl se za slepce a přišel znovu žebrat o další. Světec rozpoznal lest a proklel jej slovy, že v každé další generaci jeho rodu bude vždy alespoň jeden slepý potomek.
Při jiné příležitosti vlci roztrhali tele v jednom z jeho klášterů. Kráva po ztrátě mláděte nepřestávala naříkat. Máedóc požehnal hlavu svého kuchaře a přikázal mu, aby ke krávě přistoupil. Ta jej začala olizovat a od té chvíle si ho oblíbila jako vlastní tele.
Když jej svatý Fintan Munnu požádal, aby uzdravil mnichy postižené epidemií, Máedóc jejich nemoc zázračně odstranil. Fintan si však později uvědomil, že utrpení může být pro mnichy duchovně prospěšné, a požádal, aby se nemoc vrátila. Máedóc jeho přání vyhověl i podruhé.
Jeho životopisci rovněž připisují jeho kletbě porážku rodu Uí Néill králem Brandubhem. Vyprávějí také o muži jménem Sarán, který zabil svého tchána. Přestože se poté snažil světce pohostit, Máedóc jej proklel, aby mu pravá ruka uschla až na pahýl. Když Sarán prosil o pokání, poslal jej Máedóc k hrobu krále Brandubha ve Ferns, aby tam prosil o odpuštění. Když tak učinil, z hrobky se ozval hlas, který mu oznámil, že mu bylo odpuštěno. Přesto však o pravou ruku přišel.
Další zázračná požehnání svatého Máedóca byla podle tradice příčinou vítězství krále Brandubha v bitvě u Dún Bolg roku 598, pomohla při výběru jeho nástupce Dachuy (Mochua Luachra) a přispěla také k úspěchům slavného irského stavitele Gobána Saora.
Kult Je patronem oblasti Uí Chennselaig (dnešního hrabství Wexford), města Ferns a farnosti Templeport v hrabství Cavan.
Jeho památka se v Bawnboy připomíná poutěmi do kostela zasvěceného jeho jménu a na ostrov, kde se podle tradice narodil. Jména Mogue a Aidan jsou dodnes oblíbená mezi obyvateli západní části hrabství Cavan. Jeho nástupci v opatství Rosinver v hrabství Leitrim a v opatství Drumlane v hrabství Cavan byli Fearghus mac Ailill a Faircheallaigh mac Ailill.
Katolické biskupské sídlo, které se původně nacházelo ve Ferns (před zničením tamní katedrály), sídlí dnes v katedrále svatého Aidana v Enniscorthy, přestože biskup bydlí ve Wexfordu. Anglikánská diecéze je spravována z Kilkenny, avšak katedrála svatého Edana ve Ferns zůstává sídelním chrámem irské církve (Church of Ireland) v rámci sjednocené diecéze Cashel a Ossory.
Současná katedrála svatého Áedana stojí na místě původní katolické katedrály a částečně zahrnuje její dochované ruiny. Původní chrám byl roku 1575 vypálen rodem O'Byrne z Wicklowu. Královna Alžběta I. nařídila jeho obnovu, avšak katedrála byla nakonec obnovena pouze z poloviny.
Svatému Aidanovi je připisováno založení třiceti kostelů a několika klášterů. První z nich vznikl na ostrově jeho narození, kde se dnes nacházejí ruiny kostela z 18. století a hřbitov. Místní tradice říká, že hlína nebo malta z ruin tohoto kostela chrání před požárem a utonutím, a proto si ji mnoho místních obyvatel uchovává ve svých domovech.
Mezi další kláštery, které založil, patří:
Drumlane u Milltownu v hrabství Cavan, Ferns v hrabství Wexford, Dissert-Nairbre v hrabství Waterford, Rosinver poblíž místa jeho úmrtí.
Ve Walesu založil kostel svatého Madoca z Ferns v Haroldston West v hrabství Pembrokeshire. Jeho památku připomíná také kostel v Llawhadenu, rovněž v Pembrokeshire, který stojí poblíž brodu, jenž měl světec podle tradice objevit při cestě se svými voly.
Jeho liturgická památka se slaví 31. ledna.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Anglikánští svatí Kategorie:Irští svatí Kategorie:Středověcí světci Kategorie:Biskupové Kategorie:Úmrtí v roce 632