Svatý Evodius († 69 Antiochie) byl jeden ze sedmdesáti apoštolů a biskup antiochijský.
Život O životě svatého Evodia se dochovalo jen velmi málo spolehlivých zpráv. V 1. století bylo město Antiochie bohatou a kosmopolitní metropolí, bývalým hlavním městem Seleukovské říše, které si i v době římské Sýrie zachovalo význam jako obchodní centrum. Žila zde početná komunita helénizovaných Židů hovořících řecky a právě oni patřili mezi první posluchače, jimž židokřesťané hlásali evangelium.
Nedochovaly se žádné spisy, které by bylo možné s jistotou připsat Evodiovi. Pokud nějaká díla napsal, byla v průběhu staletí ztracena.
Hlavní zmínky o Evodiovi pocházejí až z pozdějších století, kdy je obvykle uváděn pouze jako první biskup Antiochie. Některé raně křesťanské prameny potvrzují, že apoštol Petr Antiochii navštívil, a některé dokonce naznačují, že stál v čele tamní křesťanské obce. Jiné prameny to však neuvádějí nebo jsou v této otázce nejednoznačné. Situaci dále komplikuje skutečnost, že někteří starověcí autoři rozlišovali mezi apoštoly a biskupy. Podle tohoto pojetí mohli apoštolové, například Petr, ustanovovat biskupy, aniž by sami byli považováni za biskupy v pozdějším smyslu tohoto úřadu.
Církevní dějiny Eusebia z Kaisareie ze 4. století obsahují stručnou poznámku, že „v Antiochii byl jako první ustanoven Evodios a jako druhý Ignác“. Podobně i Apoštolské konstituce, dílo neznámého syrského autora ze 4. století, které se vydává za spis sepsaný samotnými apoštoly, uvádějí seznam „biskupů ustanovených námi za našeho života“. U Antiochie se zde píše: „Evodios ode mne, Petra, a Ignác od Pavla.“ Přestože toto dílo není autenticky apoštolské, představuje cenné svědectví o syrské církevní tradici 4. století.
Také Chronografie Georgia Synkella z 9. století uvádí, že „Euodios“ byl prvním biskupem Antiochie a že jeho ustanovení spadá přibližně do čtvrtého roku vlády císaře Claudia, tedy kolem roku 45 po Kristu.
Někteří moderní badatelé, například Walter Bauer, zpochybňují tradiční názor. Domnívají se, že Evodius vůbec nebyl biskupem Antiochie a že některé starověké texty je třeba chápat tak, že prvním antiochijským biskupem byl přímo apoštol Petr a po něm bezprostředně následoval svatý Ignác Antiochijský. Například svatý Jan Zlatoústý ve své homilii chválí Ignáce jako Petrova nástupce, aniž by se o Evodiovi vůbec zmínil. Také jedna krátká věta v Eusebiových Církevních dějinách označuje Ignáce za „druhého, který obdržel biskupský úřad v posloupnosti po Petrovi v Antiochii“. Většina historiků tento výrok vykládá tak, že Eusebios nepovažoval Petra za součást řady antiochijských biskupů, ale za zakladatele této posloupnosti. Walter Bauer však navrhuje jiný výklad, podle něhož Ignác nastoupil přímo po Petrovi, bez Evodia mezi nimi.
S tím, jak se v dalších stoletích křesťanství stále více šířilo, rostl také zbožný zájem o podrobnosti z apoštolské doby. V pozdějších spisech se proto začaly objevovat rozšířené tradice o životě prvních církevních představitelů.
V těchto pozdějších pramenech je svatý Evodius někdy ztotožňován s jedním ze sedmdesáti (podle některých tradic dvaasedmdesáti) učedníků, které vyslal Kristus. Zároveň se rozvíjí tradice o působení apoštola Petra v Antiochii. Podle ní Petr vedl antiochijskou církev a při svém odchodu do Říma ustanovil Evodia svým nástupcem.
Za konec Evodiova biskupského působení se obvykle považuje rok 66, kdy jej na antiochijském stolci vystřídal svatý Ignác Antiochijský.
Také okolnosti jeho smrti se v církevních tradicích liší. Katolická tradice se přiklání k názoru, že Evodius zemřel přirozenou smrtí, zatímco pravoslavná tradice jej uctívá jako mučedníka, který podstoupil smrt za vlády císaře Nerona.
Existují tři apokryfní díla napsaná v koptském jazyce, pravděpodobně stejným autorem, která jsou pseudepigraficky (tedy neprávem) připisována Evodiovi.
Tyto texty uvádějí, že Evodius působil v Římě (nikoli v Antiochii), což není potvrzeno žádným jiným pramenem. Zdá se však, že hovoří o téže osobě, protože jej označují za nástupce apoštola Petra.
Tato díla pravděpodobně vznikla někdy mezi 6. a 8. stoletím. Patří mezi ně:
Homilie o zesnutí Panny Marie Homilie o utrpení a zmrtvýchvstání Krista Homilie o životě Ježíše a jeho lásce k apoštolům
Přestože nejsou považována za skutečná díla svatého Evodia, poskytují zajímavé svědectví o pozdějších koptských tradicích a o úctě, která byla k postavám apoštolského věku v raném křesťanství rozvíjena.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Starověcí světci Kategorie:Křesťanští mučedníci Kategorie:Biskupové starověku Kategorie:Úmrtí v roce 69