Námořní pěchota Spojených států amerických (United States Marine Corps, zkratkou USMC, často označovaná jen US Marines, česky též Mariňáci) je složka námořní pěchoty v rámci Ozbrojených sil USA. Je jednou ze šesti ozbrojených složek USA a jednou z osmi uniformovaných složek USA. Je odpovědná za provádění expedičních a obojživelných operací prostřednictvím kombinovaných zbraní, zahrnujících vlastní pěchotu, dělostřelectvo, letectvo a speciální operační síly. Používá rovněž bojové letouny, vrtulníky, tanky a různá bojová vozidla. Námořní pěchota provozuje základny na pevnině i na lodích určených k obojživelným válečným operacím po celém světě. Kromě toho provozuje několik leteckých eskader, zejména eskadry stíhacích bombardérů, je rovněž součástí leteckých křídel námořních letadlových lodí a operuje z těchto lodí.

Historie námořní pěchoty Spojených států začala 10. listopadu 1775, kdy byly ve Filadelfii vytvořeny dva prapory Kontinentální námořní pěchoty jako složka pěchoty schopná bojovat jak na moři, tak na pevnině.

Od svého vzniku má Námořní pěchota specifické postavení mezi ozbrojenými složkami. Na rozdíl od například britských Royal Marines, kteří jsou součástí Námořnictva, či francouzských Troupes de marine, kteří jsou součástí Armády, jsou američtí námořní pěšáci zcela nezávislý ozbrojený sbor s vlastní kulturou a historií. Příslušník Námořní pěchoty je mariňák () a nikoliv voják () ani námořník (). Přesto Námořní pěchota sdílí určité prvky jak s pozemním vojskem, tak s loďstvem. Například stejně jako Námořnictvo (a v době války i Pobřežní stráž) je v rámci ministerstva obrany podřízena odboru námořnictva (Department of the Navy), používá však armádní systém hodností, kde nejvyšší je generál (na rozdíl od námořnictva, kde je nejvyšší admirál).

K prosinci 2024 má USMC přibližně 169 000 aktivních příslušníků a zhruba 33 000 rezervistů. V roce 2016 provozovala 1199 letadel.

Úkoly náhled|Mariňáci při cvičení, používající lesní vzor nové uniformy MARPAT, 2006 Úkoly námořní pěchoty jsou stanoveny federálním zákonem 10 U.S.C. § 5063:

Obsazování či obrana předsunutých námořních základen a vedení dalších pozemních operací na podporu námořních kampaní; Rozvoj taktiky, technik a vybavení používaných obojživelnými výsadkovými silami ve spolupráci s armádou a letectvem; Plnění dalších úkolů uložených prezidentem nebo Ministerstvem obrany.

Má také významné postavení ve vztahu k prezidentovi jakožto vrchnímu veliteli Ozbrojených sil. Příslušníci Ceremoniálních rot střeží prezidentská sídla, včetně Camp David; příslušníci Executive Flight Detachment 1. vrtulníkové perutě (HMX-1) zajišťují vrtulníkovou přepravu prezidenta a viceprezidenta, přičemž používají radiové volací znaky Marine One a Marine Two; vojenská kapela Námořní pěchoty doprovází prezidenta na oficiálních akcích a vybraní důstojníci plní protokolární funkce v Bílém domě. Příslušníci Marine Security Guard zajišťují ochranu amerických ambasád, zastupitelských úřadů a konzulátů na více než 140 místech po celém světě.

Historie náhled|282x282pixelů|Mariňáci v bitvě u Derny bojující proti tripolisským silám, 1805|vlevo 18. století Námořní pěchota Spojených států odvozuje svůj vznik od 10. listopadu 1775, kdy Druhý kontinentální kongres rozhodl o zřízení dvou praporů námořní pěchoty určených k operacím po boku kontinentálního loďstva. Zřízením tzv. Continental Marines byl pověřen kapitán (později major) Samuel Nicholas, tradičně považovaný za prvního velitele sboru (Kommandanta). Jednotka působila na moři i na souši a proslula zejména prvním obojživelným výsadkem v přístavu Nassau na Bahamách v březnu 1776. Po skončení války za nezávislost a rozpuštění kontinentálního námořnictva v roce 1783 byl sbor rozpuštěn. K jeho obnovení došlo 11. července 1798 v souvislosti s vypuknutím tzv. kvaziválky s revoluční Francií.

19. století V následujících letech se námořní pěchota podílela na operacích v Santo Domingu a na bojích proti barbarským státům v severní Africe. Během války v roce 1812 se příslušníci sboru účastnili námořních operací, obrany Washingtonu u Bladensburgu a bojů po boku generála Andrewa Jacksona u New Orleans. V následujících desetiletích chránili americké zájmy v Karibiku, na Falklandách, na Sumatře či u západní Afriky a podíleli se na taženích proti Seminolům na Floridě. Za mexicko-americké války v letech 1846–1848 námořní pěchota obsazovala přístavy na pobřeží Mexického zálivu i Tichého oceánu; jeden z praporů doprovodil armádu generála Winfielda Scotta až do Mexico City. V občanské válce sloužili mariňáci zejména u námořnictva, avšak zasáhli i do pozemních střetů, například u Bull Run. Ve druhé polovině 19. století podnikal sbor četné intervence a výsadky zejména v Asii a Karibiku. Po roce 1898 se námořní pěchota zapojila do bojů na Kubě, na Portoriku, na Guamu a na Filipínách v rámci španělsko-americké války. Mariňáci se rovněž aktivně účastnili potlačení filipínského povstání a boxerského povstání v Číně.

20. století náhled|272x272bod|Vztyčování vlajky na Iwodžimě, 1945 Na počátku 20. století se námořní pěchota podílela na okupacích a intervencích, souhrnně označovaných jako banánové války, v různých zemích, včetně Nikaraguy, Panamy, Dominikánské republiky a Haiti. Během první světové války bylo do Evropy vysláno více než 30 000 mariňáků. V bojích ve Francii se vyznamenala 4. brigáda námořní pěchoty, která v bojích u Belleau Wood, Soissons, St. Mihiel a Blanc Mont získala přezdívku „Devil Dogs“. Významnou roli sehrálo i námořní letectvo, založené roku 1912. V meziválečném období se sbor zaměřil na rozvoj doktríny a techniky obojživelných operací. Ty se plně osvědčily za druhé světové války v Pacifiku, zejména během tažení na Guadalcanalu, Tarawě, Saipanu, Iwodžimě a Okinawě. Na konci války disponoval sbor šesti divizemi, pěti leteckými křídly a více než 485 000 příslušníky. Boje si vyžádaly téměř 87 000 padlých a raněných; 82 mariňáků obdrželo Medaili cti. Po roce 1945 probíhal intenzivní výzkum konceptu „vertikálního obchvatu“ využívajícího vrtulníky. Vylodění u Inčchonu v září 1950 během korejské války potvrdilo životaschopnost obojživelných doktrín. Boje u Čóšinského jezera patří k nejznámějším epizodám sboru. Do roku 1955 padlo či bylo zraněno přes 25 000 mariňáků.

V období studené války následovaly operace v Libanonu roku 1958, přípravy během kubánské krize roku 1962 a zásah v Dominikánské republice roku 1965. Válka ve Vietnamu začala pro námořní pěchotu vyloděním v Danangu roku 1965. Vrcholné nasazení kolem roku 1968 představovalo přibližně 85 000 mariňáků. Do roku 1971 proběhl úplný odsun. Konflikt si vyžádal více než 13 000 padlých a přes 88 000 raněných. Roku 1975 se sbor podílel na evakuacích v Kambodži a Saigonu a na záchraně posádky lodi SS Mayaguez. V druhé polovině 70. let se podílel na operacích NATO, rozvoji konceptu rychlého nasazení (Rapid Deployment Force) a zavádění systému předsunuté techniky (Maritime Prepositioning Ships). V 80. letech působil sbor v mírových silách v Bejrútu, roku 1983 zasáhl v Grenadě a roku 1989 se podílel na operaci Just Cause v Panamě. Po irácké invazi do Kuvajtu v roce 1990 byly vyslány rozsáhlé síly v rámci operací Desert Shield a Desert Storm. V únoru 1991 prorazily 1. a 2. divize obranou Iráku a během 100 hodin pozemní války obklíčily velkou část irácké armády. V 90. letech se námořní pěchota podílela na evakuacích z Libérie a Somálska, humanitárních operacích v Bangladéši, na Filipínách a v severním Iráku. Roku 1992 byla nasazena v Somálsku, letecké jednotky podporovaly operaci Deny Flight nad Bosnou a roku 1994 mariňáci evakuovali občany USA z Rwandy a podíleli se na misi na Haiti. Koncem dekády působili v Africe (např. Zair, Eritrea) a při humanitárních zásazích ve Střední Americe. V roce 1999 byla námořní pěchota nasazena v Kosovu.

21. století Po útocích z 11. září 2001 se námořní pěchota zapojila do operace Enduring Freedom v Afghánistánu, kde v listopadu téhož roku zřídila předsunutou základnu. V roce 2003 bylo do oblasti velení CENTCOM vysláno přibližně 76 000 mariňáků pro operaci Iraqi Freedom. Jednotky I MEF poté pronikly do Bagdádu a Tikrítu a následně přešly ke stabilizačním operacím. Současně se sbor účastnil humanitárních zásahů – například po tsunami v Indickém oceánu v roce 2004 – a operací při hurikánech Katrina a Rita v roce 2005. Od roku 2004 se pozornost postupně přesouvala k výcviku a podpoře iráckých bezpečnostních sil a pokračovala i podpora operací v Afghánistánu.

Složky

Námořní expediční uskupení

Unikátním prvkem pro Námořní pěchotu je, že na rozdíl od armády a ostatních složek amerických ozbrojených sil používá kombinované síly – tzn. jak pozemní jednotky, tak vzdušné a podpůrné. Toho je využíváno hlavně v Marine Expeditionary Units (MEU), což jsou jednotky o počtu zhruba 2200 vojáků, několika pozemních a obojživelných vozidel, helikoptér a letadel, rozmístěných na letadlových lodích, schopné rychlého nasazení kdekoliv na světě.

Výzbroj a výstroj Od roku 2002 používá Námořní pěchota nové uniformy s digitální kamufláží MARPAT v lesní, pouštní, a nově i sněžné verzi. Tyto uniformy nahradily starší Battle Dress Uniform.

Fotogalerie

Odkazy Reference

Související články United States Marine Corps Aviation Hymna americké námořní pěchoty

Externí odkazy

Oficiální náborové video Náborové video "No compromises" Náborové video "Leap" U.S. Marine Corps in World War II

Kategorie:Ozbrojené síly USA Kategorie:Organizace založené roku 1798 Kategorie:Organizace založené roku 1775 Kategorie:Organizace zaniklé roku 1783