Ludvík III. Slepý (asi 880 – 5. června 928 Vienne) byl italský král (900–905), císař říše římské (901–905) a král Provence a Dolního Burgundska (890–928). Jeho otcem byl Boso z Provence, jeho matkou Ermengarda Italská, dcera císaře Ludvíka II. Italského.
Život Po Bosově smrti v roce 887 se dostal do opatrovnictví své matky. Ta místo toho, aby jednoduše nechala prohlásit svého syna novým králem v oblastech, které držel nebo nárokoval jeho otec, rozhodla se zlepšit Ludvíkovy vyhlídky a oslovila svého příbuzného, císaře Karla III. Tlustého. Podrobila Burgundsko římské říši a Karel následně Ludvíka adoptoval.
V listopadu 887 byl císař Karel sesazen a zemřel v lednu 888, ale Ludvík byl stále příliš mladý na to, aby se mohl zapojit do boje o trůn se svými konkurenty, jimiž byli zejména hornoburgundský král Rudolf I., západofranský král Odo Pařížský a italský král Berengar I. Ermengarda hledala podporu u východofranského krále Arnulfa Korutanského a papeže Štěpána V. V roce 890 na sněmu ve Valence díky doporučení papeže dosáhla jmenování Ludvíka králem v Dolním Burgundsku a Provence (ovládal ovšem menší oblast než otec, jen okolí Vienne a Provence). Z této pozice v roce 896 vedl válku proti saracénským pirátům, kteří si v roce 889 zřídili základnu ve Fraxinetu (patrně dnešní La Garde-Freinet) a podnikali nájezdy na pobřeží Provence.
Okolo roku 900 vznikla v Toskánsku nespokojenost s italským králem Berengarem I., zejména pro jeho neschopnost úspěšně čelit nájezdům Maďarů. V čele nespokojenců stál Adalbert II. Toskánský, který požádal Ludvíka o intervenci. Ludvík tak převedl svou armádu přes Alpy, porazil Berengara, vyhnal ho z Pavie a v kostele San Michele Maggiore 12. října 900 přijal Železnou korunou italského krále. Poté dobyl i Řím, kde byl v roce 901 korunován papežem Benediktem IV. císařem. Jeho neschopnost zastavit maďarské vpády a získat skutečnou kontrolu nad severní Itálií však přiměla italskou šlechtu rychle ho opustit a znovu se spojit s Berengarem. V roce 902 Berengar porazil Ludvíkova vojska a donutil ho uprchnout do Provence se slibem, že se už nikdy nevrátí.
V roce 905 Ludvík opět naslouchal italským šlechticům, kteří byli unavení Berengarovou vládou (tentokrát je vedl ivrejský markrabě Adalbert I.) Ludvík pak zahájil další pokus o invazi do Itálie. Opět vyhnal Berengara z Pavie a také se mu podařilo dobýt Veronu. Berengar se k Veroně vrátil v doprovodu bavorských vojsk a vstoupil do města uprostřed noci. Ludvík hledal útočiště v kostele svatého Petra, ale byl zajat. Dne 21. července 905 byly Ludvíkovi probodnuty oči (za porušení přísahy) a byl nucen vzdát se italské i císařské koruny. Později se Berengar stal i císařem.
Ludvík pak pokračoval ve vládnutí v Provence více než dvacet let, navzdory svému handicapu. Nicméně velký vliv si díky němu získal jeho bratranec Hugo I. Italský, který získal post regenta. V roce 911 už měl většinu královských pravomocí. Přesunul hlavní město do Arles a oženil s Ludvíkovou sestrou Willou. Ludvík žil až do své smrti v ústraní a nikdy se nepřestal titulovat jako římský císař.
Reference
Kategorie:Italští králové Kategorie:Císaři Svaté říše římské Kategorie:Bosovci Kategorie:Nevidomé osoby Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Úmrtí 5. června Kategorie:Úmrtí v roce 928 Kategorie:Muži