alt=záběr z filmu Kabinet doktora Caligariho (1920)|náhled|záběr z filmu Kabinet doktora Caligariho (1920) Německý expresionismus ve filmu (někdy také německá expresionistická kinematografie) byl umělecký směr ve filmovém umění, jenž byl součástí širšího uměleckého hnutí expresionismu v Německu 10. a 20. let 20. století. Byl však také svébytným filmovým stylem s originální poetikou, která inspirovala řadu žánrů a filmových tvůrců.
Popis Německý expresionismus ve filmu čerpal z mnoha pramenů a inspiračních zdrojů a projevil se výrazně po roce 1918, po skončení první světové války, v období tzv. Výmarské republiky. Německo skončilo po válce ve velmi kritické hospodářské a společenské situaci, která se propisovala i do umělecké podoby. V roce 1916 byl státem zakázán dovoz zahraničních filmů a začala se intenzivně rozvíjet profesionální domácí filmová výroba. Důvodem bylo mimo jiné postavení filmových ateliérů UFA, které poskytovaly zázemí pro natáčení filmů. Souběžně s expresionismem ve filmu se rozvíjel také nový žánr kammerspiel, komorní dramata, která reagují na nuzné sociální podmínky německé společnosti. Expresionismus se brzy vyčerpal a motivy a témata přešla do jiných žánrů, byla také kooptována filmaři v Hollywoodu, kam emigrovala před nacismem řada významných tvůrců, režisérů, scenáristů nebo kameramanů (mimo jiné Fritz Lang, Friedrich Murnau, Ernst Lubitsch, Josef von Sternberg, Marlene Dietrich).
Poetika První film, který naznačil podobu a kvality expresionistické kinematografie, byl Pražský student z roku 1913. Mezi nejvýznamnější díla německého expresionismu ve filmu patří zejména Upír Nosferatu (1921) Friedricha Wilhelma Murnaua a Kabinet doktora Caligariho (1920) Roberta Wieneho. Filmy německého expresionismu byly často realizovány na základě mysteriózních a hororových námětů s prvky sci-fi, často se odkazovaly k tehdy módním trendům psychoanalýzy prosazované Sigmundem Freudem. Snímky se vyznačovaly expresivními kulisami, kostýmy a rekvizitami, často prezentujícími deformovanou perspektivu a stísňující temná zákoutí měst nebo tajemných hradů a zámků. Herectví se vyznačovalo expresivní, hyper-realistickou formou fyzického herectví, připomínající spíše divadelní stylizaci. Pro výárobu dekorací byli v případě Kabinetu dr. Caligariho najati přední němečtí malíři Walter Reimann a Hermann Warm.
Výtvarný styl měl také metaforickou rovinu, která vnější charakteristiky propisovala do vylíčení duší hlavních postav a charakterů filmu, jak analyzoval ve své knize Od Caligariho k Hitlerovi filmový teoretik, novinář a sociolog Siegfried Kracauer. Poetika německého expresionismu výrazně ovlivnila vznikající žánry, zejména horor a film noir, které se etablovaly v Hollywoodu 30. a 40. let. Výraznou inspirací byly filmy Upír Nosferatu a další pro Carla Laemmleho a hollywoodské studio Universal a jejich legendární sérii hororů (Frankenstein, Fantom opery, Dracula). Inspiraci v expresionistickém filmu hledal také Alfred Hitchcock ve své rané tvorbě, kdy absolvoval mimo jiné stáž ve studiích UFA a natočil v roce 1927 film Příšerný host (The Lodger).
Významná díla
1913 – Pražský student (Der Student von Prag, r. Paul Wegener) 1920 – Kabinet doktora Caligariho (Das Kabinet der dr. Caligari, r. Robert Wiene) 1920 – Od jitra do půlnoci (Von morgens bis mitternachts, r. Karl Heinz Martin) 1920 – Golem, zrození (Golem, r. Friedrich W. Murnau) 1922 – Upír Nosferatu (Nosferatu, r. Friedrich W. Murnau) 1926 – Faust (r. Friedrich W. Murnau) 1922-24 – Nibelungové (Fritz Lang) 1927 – Metropolis (r. Fritz Lang)
Digitalizace Velká část expresionistických filmů byla ve 21. století restaurována a znovu uvedena do kin a televizního vysílání. V České republice se o jejich uvedení zasloužila distribuční společnost Film Europe, kdy v roce 2024 uvedla 11 filmů.
Galerie
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Dějiny filmu Kategorie:Expresionismus Kategorie:Expresionistické filmy Kategorie:Výmarská republika